proč vlastně projednáváme tuto novelu zákona o jednacím řádu? Protože se současná koalice bojí toho, že by se současná opozice chovala tak, jako se chovala v minulém volebním období ta současná vládní koalice. To je vlastně jediný důvod, proč tady tuto novelu o jednacím řádu projednáváme. Že jste se vlastně lekli a řekli jste si: co kdyby se ti lidovci, odéeska, topka, Piráti a STAN začali chovat jako Andrej Babiš, Tomio Okamura a někteří další?
Já za těch 13 let, a to jsem tady opakovaně byl v roli opozičního i koaličního poslance, jsem zažil jednu jedinou situaci, kdy opozice obstruovala za Sobotkovy vlády, a ty hodiny, které se u toho bodu, to bylo EET, načítaly, byly v zásadě jako nějakým způsobem akceptovatelné a i Ústavní soud to tenkrát posoudil a řekl: ano, sice došlo na závěr toho jednání k omezení toho vystupujícího práva, tenkrát tady stál u pultíku poslanec Petr Fiala, ale jinak se to nikdy nestalo.
Začalo se to dít masivně, až když tady k tomuto pultíku chodil z opozice Tomio Okamura, Andrej Babiš, Alena Schillerová a někteří další. Jako fakt, chceme kvůli asi šesti lidem dělat takovéto změny v jednacím řádu? A nakonec i v té vyhrocené situaci, někteří z vás u toho byli, Jsme seděli tenkrát u předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové, tenkrát v tu noc, kdy tady Andrej Babiš a někteří další obsadili toto řečniště, tak i v té vyhrocené situaci se nakonec ty emoce zchladily a řekli jsme, nebudeme dělat precedentní opatření a dokázali jsme to tady nějakým způsobem odhlasovat. Ano, a bylo to posouzeno Ústavním soudem a bylo jasně řečeno, že nemůže menšina obstruovat a destruovat vůli většiny. A teď chci říct to druhé, ale zároveň, a to je to, o čem dneska jednáme, nemůže většina jít a restriktivně omezit právo menšiny, a to je to, co vy děláte. Vy v tomto návrhu, v jednacím řádě vychylujete ty misky vah a tvoříte tady různé kategorie mandátů poslanců.
Já to uvedu na konkrétních příkladech. Myslím si, že Radek Vondráček by mně v tom mohl docela rozumět, protože se tím zabývá už nějaký čas. Jaká rovina potom bude vykonávání mandátu poslance, který je zároveň členem vlády? Vytvoříme dvě kategorie poslanců, jeden poslanec, který je člen vlády, tady bude moct chodit a mluvit neomezeně, naprosto neomezeně. Jiný poslanec, který je dokonce předseda klubu nebo předseda strany, bude mít své přednostní právo postaveno do jiné role. To je evidentní vychýlení těch práv a těch ústavních principů. Ta ústava jasně říká, že tady má být svobodná možnost vykonávat řádně mandát poslance. Takže první věc, kterou já tady kritizuju kromě toho, že se to vlastně dělá účelově proto, že se bojíte svého vlastního jednání, které by někdo z nás tady chtěl zreplikovat. My jsme zatím žádné obstrukce neudělali.
V minulém volebním období jsme byli svědky toho, že jste třeba šest sedm hodin obstruovali jenom načtení programu, to jsem předtím ta dvě volební období nikdy nezažil, ani když jsem byl opoziční, ani koaliční poslanec. A někteří z vás jste pamětníci od toho roku 2013, že fakt se třeba program schůze jednal hodinu, hodinu a půl, ale ne, že byl večer půl osmé a vy jste tady stáli tenkrát jako opozice, obstruovali jste program jednání Sněmovny, ne body, program jednání Sněmovny. Takže vy vlastně sami kvůli sobě, kvůli svému chování, kvůli příkladu, který jste dali, teď jako preventivně přicházíte a říkáte, a musíme na sílu změnit jednací řád, abychom si vytvořili vlastně pojistku. A já za sebe říkám tady zástupcům předkladatele: já fakt jako poslanec, jako člen poslaneckého klubu lidovců nebudu nikdy dělat to, co jste dělali vy, a myslím si, že nikdo z lidovců to dělat nebudeme. Já respektuju právo většiny této Sněmovny, ale žádám vás, respektujte také práva menšiny a říkám, jestli to projde tak, jak to navrhujete, tak to skončí u Ústavního soudu. Bohužel.
Takže prosím, pokud chceme dělat úpravy, tak ať jsou férové pro všechny strany, které jsou zastoupeny tady ve Sněmovně, ať mají přednostní práva stejná pravidla pro předsedu Sněmovny, členy vlády, místopředsedy Sněmovny, pro předsedy klubů a předsedy stran. To je první věc, která si myslím, že má být narovnána bez debaty.
Kdybych já se chtěl dívat na to, kde nějakým způsobem hledat efektivní inspirace i pro to, a za tím si stojím, že hledat cestu, jak sladit lépe ten rodinný a pracovní život, navíc ještě pro poslance, kteří třeba nejsou ani z Prahy a ze středních Čech, tak to bych určitě ocenil, a to tam vůbec není.
Někteří se tady trošku vysmívali Marii Jílkové, Martině Ochodnické a dalším, a já musím říct, že tenkrát, když s tím kolegyně poslankyně přišly, mě trochu mrzelo, že to vlastně vypadalo, jako bychom my poslanci, kteří máme doma děti, a máme doma malé děti, nebyli ti, kteří chceme být doma a věnovat se těm dětem. Ale vlastně jsem rád za to, že kolegyně tu debatu otevřely. Já bych si přál, aby první školní den nikdy Sněmovna nejednala, pokud není nějaký výjimečný stav, aby prostě ti, kteří mají malé děti a vedou je do první třídy, aby s nimi mohli být. Přál bych si, když jsou podzimní prázdniny, aby byla šance být s těmi dětmi doma. Přál bych si, když jsou pololetní prázdniny, aby Sněmovna nejednala. Nechci toho moc, ale myslím si, že většina z nás, kteří jsme těmi situacemi procházeli, tak jsme si někdy klepali na čelo, proč tady musíme prostě být, nebo proč si třeba píšeme omluvenky. To je pár dnů v roce. Nemám problém, když je výjimečná situace, tady být přes půlnoc. Zažili jsme covid, uměli jsme se dohodnout, udělali jsme to 100 na 100, umožnili jsme části poslanců bezpečně být doma ve výjimečných situacích, nepotřebovali jsme změny jednacího řádu, fungovaly gentlemanské dohody a schopnost vyjít si vstříc. A když chcete striktně omezovat ty možnosti vstoupit do rozpravy, proč nezůstaneme u principu, pokud je to nepřiměřeně dlouhá debata, pokud ta většina má jednoznačný pocit, že se děje obstrukční jednání, tak potom ať se přistoupí k tomu zkrácení, které jsme tady xkrát dělali za různých vlád a různých konstelací politických. Omezili jsme ty počty vystoupení, zkrátili jsme to na minuty, a ve finále, když už to bylo několik dnů a nocí, tak jsme řekli, hele, prostě dáme pevný bod hlasování. Vždyť jsme to uměli řešit těmi nástroji, které jsme aplikovali. Ale za mě fakt, jako příklady s tímto, co navrhujete, milí předkladatelé, to fakt není korektní a odporuje to ústavě, odporuje to čl. 26 ústavy. Jednoznačně to vychylujete.
Takže prosím pěkně, pojďme se bavit o některých věcech, které dávají smysl, já za sebe říkám, jestli chceme zkrátit přednostní práva, zkraťme je, ale fakt všem, ať tady opravdu hrajeme na stejně vykolíkovaném hřišti, a ne, že náš tým opoziční má to hřiště větší, máme branku z kopce a tým koaliční má to hřiště menší, má branku do kopce, dokonce ji má menší. Takhle vy to teďka lajnujete.
Pomíjím to, že ta pravda by měla být nadčasová. Nemáme řešit ani zkušenost z minulého období, ani to, kdo je dneska v opozici, kdo je v koalici. Máme si všichni říct, všichni jednou zase budeme v opozici, pokud tady budeme, naše strany, věřím, že ano, a všichni zase jednou někdy budeme i v koalici. Tak se na to, do prkýnka, dívejme tady tímto pohledem.
Za mě, určitě nemám problém s tím, bavit se o rozšíření, třeba o hlasování, možnosti hlasovat ve třetím čtení, klidně jo, ale nedával bych to přes devatenáctou hodinu. To, že ta Sněmovna umí být unavená, to, že tady občas potom se diví poslanci, co vlastně prohlasovali, chodí to tady opravovat na mikrofon, někdy i několikrát, to jsme tady taky zažil, a podle mě to fakt jako není dobré.
Na co bych se rád podíval - podívejme se třeba na interpelace. Udělejme úpravu v interpelacích. Roky se tady o tom bavíme. Mně ten současný systém jako poslanci opozičnímu ani jako ministrovi nevyhovoval ani nevyhovuje. Já to chápu, členové vlády mají povinnosti, jsou v zahraničí, já to chápu. A k čemu jsou interpelace, když tady z celé vlády jsou jenom dva ministři nebo tři - viz včerejšek? Tak ani nedělejme ty interpelace. Ale udělejme garanci, že třeba dvakrát do měsíce bude nějaký průnik těch diářů, že prostě aspoň nadpoloviční většina členů vlády tady bude.
Jako k čemu je ta interpelace, když my tady interpelujeme, pak dostaneme nějakou sterilní písemnou odpověď, kterou ten ministr vlastně ani nikdy neřekl, podepsal papír, ani to možná nečetl. Mě zajímá interakce. Já tady nechci ministra, který čte podklad, který mu napsal úředník. Já chci ministra, myslícího odpovědného politika, který mně tady reaguje vlastními slovy, vlastním mozkem, a ne, že prokazuje, že umí číst!
A chci, ať ta role menšiny, té opozice má opravdu adekvátní kontrolní mechanismus a ať je jasné, že třeba kromě prázdninových měsíců, kdy je přestávka, kterou já respektuju, je jasné, že dvakrát do měsíce tady budou interpelace, kde bude víc jak polovina ministrů vlády. To by mně přišlo fér. A je mně úplně jedno, který den, je mně úplně jedno, které ty čtyři hodiny v tom jednacím týdnu to budou. Je mi to úplně jedno. To si tam klidně řekněte, já to budu respektovat.
A to jsou nějaké cesty, kdy máme jako opravdu smysluplně řešit, jak to vyvážit a jak to správně nastavit. Včetně třeba toho, že bychom mohli říci, že u klíčových reforem, když ty reformy proběhnou, jako je třeba důchodová reforma, daňová reforma, bude povinnost nejenom vůči výboru, který si to může samozřejmě vyžádat, ale u klíčových, podstatných reforem, že třeba po jejich minimálně ročním fungování bude i tady na plénu Sněmovny povinnost jakékoliv vlády a toho ministra sem předstoupit a obhájit, jestli to, co si napsal do důvodové zprávy, to, co bylo v analýze RIA, jestli se naplnilo, nebo nenaplnilo. To jsou třeba za mě věci, které by mohly ve 21. století vést k tomu, že tady bude efektivní smysluplná kontrola fungování vlády a vyvážení rolí mezi mocí výkonnou a mocí zákonodárnou. Ale to tam zase není.
Já si dovolím poslední poznatek, jo? Když jedná Poslanecká sněmovna, dokonce tady máme bod, který se týká toho bodu, tak já bych byl rád, abychom respektovali to, že v jednacím sále, když jsou poslanci přítomni, tak aby když k tomu bodu mají nějaký silný názor, aby přišli k pultíku a řekli ho. Shodujeme se na tom asi, předpokládám všichni. Že přece nemáme postupovat nějakým novým způsobem jednání, že poslanec sedící v jednacím sále Sněmovny chce něco říct k tomu bodu, něco kritického, něco silného... Ale představte si, on to neřekne, on to hrdinsky nahraje na video a dá to na sociální sítě.
Já se teď obracím tady na kolegu Tomáše (Marka?) Nováka, který zde teďka není, z hnutí ANO. My jsme tady před hodinou měli bod, který se týkal prodloužení přechodného období k superdávce. Tak pan kolega poslanec tady seděl v sále a nahrál hrdinské video. Proč neměl ty koule přijít sem k pultíku a říct tu zdrcující kritiku, kterou nahrál do toho videa, přímo tady, abych já jako poslanec mohl na to reagovat přímo tady, kdy se ten bod projednává? Proč potom to jednání tady máme? To tady nemusíme být! Buďme v kanceláři, natáčejme videa. Přece ta debata parlamentní je o tom - mám názor, stojím si za ním, jdu sem, řeknu ho a dám možnost tomu druhému na to reagovat. Ať se konfrontuje opravdu síla argumentů, dat, politických postojů a přesvědčení.
Tak já bych jenom chtěl poprosit, abychom opravdu dělali smysluplně práci poslanců, dělali, když ji dělat máme, mluvili k bodům, ke kterým máme mluvit, a nedělali hrdinství, že natočím něco na video a potom uteču z jednacího sálu.
Děkuji vám za pozornost.
