Hrozí kolaps a krach České televize? Vedení veřejnoprávního média to tvrdí kvůli záměru vlády odpustit nutnost platby koncesionářských poplatků pro zdravotně postižené, seniory starší 75 let, firmy, děti a nezaopatřené mladé lidi do 26 let.

„Česká televize by podle finančního ředitele přišla o 2,1 miliardy ročně, což je téměř 30 procent příjmu z televizních poplatků. To je o 1,25 miliardy víc, než kolik ČT dostala při loňském zvýšení poplatků. Ta situace je bezprecedentní. Nepřeháním. ČT pod takovým tlakem nemůže zvládnout úspory a transformaci a reálně jí bude v řádu měsíců až roku hrozit platební neschopnost a bankrot. Zvlášť pokud by měla přijít o více než miliardu už letos,“ tvrdí zástupce generálního ředitele ČT Milan Fridrich.

Samotný generální ředitel Hynek Chudárek byl ještě ostřejší. „České televizi hrozí při přijetí avizovaných poslaneckých návrhů kolaps. Česká televize nezvládne restrukturalizovat svůj provoz, plnit smluvní závazky a hrozí jí reálně bankrot,“ řekl šéf ČT.

Ozvaly se televizní odbory s hrozbou stávek. „Odbory veřejnoprávních médií jsou znepokojeny záměrem pokrátit a výhledově zcela zrušit rozhlasové a televizní poplatky. Zrušení poplatků pro některé skupiny obyvatel na základě poslaneckého návrhu obchází připomínkové řízení. Česká televize ani Český rozhlas se tak k návrhu patrně nebudou moct vyjádřit. Úbytek financí přitom ohrožuje stabilitu obou institucí. Zároveň stále není jasné, jaký model financování by ten současný měl podle vlády nahradit dlouhodobě. Stávkový výbor zastupuje zaměstnance při organizaci stávky. Mimo jiné komunikuje se zaměstnavatelem, svolává podle potřeby shromáždění zaměstnanců, vyhlašuje stávkovou pohotovost i samotnou stávku,“ uvedly odbory.

Jak situaci vidí politici? ParlamentníListy.cz se zeptaly v anketě.

„Zatím o žádné opravdu plánované změně nevím. Na stole neleží. Jen se diskutuje o různých možnostech. A to je dobře, protože v ČT vládne už po desetiletí zakonzervovaný stav. Jenže ti, kdo mají obavu, že by najednou bylo lépe vidět, co a za jaké peníze tam vlastně dělají, chtějí diskusi umlčet. Zaměstnanci instituce ale mají plnit společenské zadání. Jeho součástí jsou i veřejností přidělené peníze. Úkolovaný těžko může rozhodovat o tom, co má být jeho úkolem a kolik má za jeho plnění dostat peněz od poplatníků. Co nám z Kavčích hor vzkazují? To my budeme rozhodovat, co se bude vysílat. Vy nám do toho nemluvte, jen plaťte, mlčte a nediskutujte. Ostatně, jednu jejich stávku jsme kdysi zažili. Už tehdy se ukázalo, že zaměstnanci si vzali diváky za rukojmí. Z toho vyhrožování vyplývá, že České televizi nejde o diváky, a už vůbec ne o službu. Mají pocit, že jim televize patří. A ona je přitom všech lidí, kteří její drahý provoz platí a kteří se svou vůlí podílejí na zadání, co se má za tyto peníze dělat. Ať televizáci klidně stávkují, nebo ať dokonce vůbec nevysílají. Nic katastrofického by se nestalo. Jiné televize je bez problémů zastoupí. A mnohem levněji. Estrády, sportovní přenosy a laciné seriály umějí všude,“ sdělila redakci senátorka Daniela Kovářová.

„Myslím si, že dobří manažeři musí umět efektivně hospodařit s takovým rozpočtem, jaký je jim k dispozici a schopnost adaptace je a hlavně bude klíčová nejen v oblasti médií. A pokud rozdělování peněz v televizi funguje na principu: Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb, tak by jí ‚nová ekonomická politika‘ jen prospěla. Nemyslím si totiž, že je nutné, aby televize vyráběla pořady v součtu za mnoho miliard korun. Některé pořady státní televize (protože Česká televize je zkrátka státní, když jí stát zřídil, i když má vzletné označení veřejnosprávní) dělat nemusí a soukromé televize ukazují, že se dají vyrobit levněji a kvalitněji. A konec demokracie to opravdu není. Spíše jen konec onoho zmíněného principu,“ řekl nám senátor Zdeněk Hraba.

Senátor Tomáš Jirsa z ODS nabídl jiný pohled. „Myslím, že dělat zásadní změnu v polovině tohoto roku není správné, ale ani reálné. Minulé vládě trvalo zvýšení poplatků cca dva roky, tak by měly ČRo a ČT dostat alespoň rok/dva na přípravu. Nota bene, když vláda tvrdí, že bude tyto organizace financovat z rozpočtu, tak by jim měla vláda už něco ‚refundovat‘. Jakkoli i mne některé pořady či jednostranní, zejména ‚zelení‘ redaktoři štvou, tak tahle akce mi přijde zmatečná,“ řekl pro ParlamentníListy.cz.

„Diskuse o definici veřejnoprávních médiích je aktuální ve více zemích napříč Evropou včetně debaty o jejich financování. Pokud někdo zaměňuje tento přirozený proces s ohrožováním demokracie, je buď v hrubém nepochopení, nebo se účelově snaží manipulovat s veřejným míněním. Myslím tím samozřejmě liberálně-levicové kruhy a stále bohužel neznám důvod, proč to dělají. A asi se ho ani nikdy nedozvím, protože mám občas pochyby o tom, že ho znají oni sami. Většinová část společnosti dala svůj hlas v demokratických volbách mimo jiné i tomu, aby se i taková témata v rámci veřejné debaty otevírala a aby byly ukázány obě strany mince, ať už se to někomu líbí, nebo ne. My tedy zastupujeme náš elektorát, naše voliče, kterým jsme tuto debatu slíbili a hodláme v ní pokračovat,“ řekla pro ParlamentníListy.cz poslankyně Gabriela Sedláčková (Motoristé).

„Domnívám se, že je potřeba oddělit emoce od reality. Veřejnoprávní média mají v demokratické společnosti nezastupitelnou roli a je v našem zájmu, aby byla stabilní, důvěryhodná a finančně udržitelná. Zároveň ale není možné, aby jakákoli instituce – včetně České televize – byla mimo veřejnou kontrolu nebo se vyhýbala debatě o efektivitě svého fungování. Diskuse o financování je legitimní a nutná, zvlášť v době, kdy se mění mediální prostředí i způsob, jakým lidé konzumují obsah. Varování o „kolapsu“ či „ohrožení demokracie“ považuji spíše za součást vyjednávacího tlaku. Demokracie v České republice rozhodně nestojí a nepadá na jedné instituci, ale na kvalitě celého systému a odpovědném přístupu všech aktérů. Za klíčové považuji najít dlouhodobě udržitelný model financování, který zajistí nezávislost veřejnoprávních médií, ale zároveň bude transparentní a obhajitelný vůči veřejnosti,“ reagoval lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský.