Ing. Petr Bendl

  • ODS
  • Středočeský kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,44. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

12.11.2012 17:37:00

Potraviny nejsou důvodem ke stýskání, že za komunistů bylo lépe

Potraviny nejsou důvodem ke stýskání, že za komunistů bylo lépe

Před několika dny mě v médiích zaujala informace o nápadu jednoho z voličů znechuceného vzestupem komunistů.

Založil si internetovou stránku www.zakomunistu.cz a uvádí zde srovnání, zda bylo různé zboží v roce 1989 levnější nebo dražší, než je dnes. Vyšlo mu, že pokud jde o potraviny, jsme na tom nyní hůře pouze u mléka.

Podobný propočet jsem si před časem také udělal, i když trochu jiným postupem. A přiznávám, že mi do předlistopadové éry jako levnější vyšla vedle mléka ještě jedna položka. Přiznávám to bez obav, protože mám k dispozici i jednoznačné vysvětlení, proč tomu tak bylo. Ale popořadě!

Kdekdo si například pamatuje, že jít pro máslo, znamenalo mít s sebou pětikorunu kvůli osmince nebo desetikorunu kvůli čtvrtce. To dává 40 korun za kilo. Tehdy byly ceny všude stejné, dnes musíme pro srovnání vystačit s průměrnými cenami, které pro vybraný vzorek potravin sleduje Český statistický úřad. Ten letos ve 33. týdnu zjistil průměrnou cenu polotučného másla 129,62 Kč. Jednoduchým propočtem zjistíme, že cena polotučného mléka v červenci 2012 je 324 procent ceny z roku 1989.

To je samozřejmě číslo, které samo o sobě nic neříká. Pro srovnání, jak moc se tento nárůst ceny dotkl našich peněženek, si musíme pomoci opět číslem z ČSÚ, tentokrát tím, které srovnává průměrné hrubé mzdy – v roce 1989 to bylo 3169 Kčs, nyní jsme na 24626 Kč. V období, kdy je nárůst ceny polotučného mléka 324 procent, je zvýšení hrubé mzdy o celých 777 procent. Jinými slovy, kdyby nějaký průměrný spoluobčan dostal ten bláznivý nápad, mohl by si za svůj hrubý měsíční příjem v roce 1989 koupit 79 kilogramů másla, zatímco letos v červenci hned 190. Jeho životní úroveň měřená máslem se tedy zlepšila více než dvakrát, přesně 2,4krát.

Podobně dopadá sledování dalších položek – bílého pšeničného pečiva si dnes za plat můžeme v průměru koupit o 25 procent víc, eidamské cihly o 40 procent, hovězího masa zadního bez kosti o 75 procent. Vajec skoro trojnásobek a vepřové pečeně s kostí třiačtvrtkrát tolik, u kuřat pak statistici vykazují, že z dnešního platu si jich můžeme koupit 3,59krát tolik, kolik jsme si jich mohli koupit v roce 1989.

Rovnou a bez mučení připouštím, že z patnácti sledovaných položek si průměrný občan u dvou také pohoršil. Konzumní chléb (statistici sledují kmínový) od roku 1989 do letošního července podražil na 811 procent tehdejší ceny, tedy více, než o kolik vzrostly platy, a za měsíční mzdu bychom si ho tak dnes koupili o 4 procenta méně. Mléko pak zdražilo dokonce na 934 procent ceny roku 1989 a za průměrný plat bychom ho dnes pořídili o šestinu méně.

Není náhoda, že negativně vyšly tyto dvě položky – vždyť právě ceny mléka a chleba byly minulým režimem výrazně dotované, přičemž prodejní ceny v maloobchodě nepokrývaly ani nákupní ceny čerstvého mléka a obilovin od zemědělských podniků! Kdyby se tehdy obě základní potraviny prodávaly za reálné ceny, dopadlo by srovnání nepochybně jako u ostatních sledovaných položek

Závěr z tohoto srovnání, který chci jasně deklarovat dřív, než ho zkreslí nějaký zručný populista, je zřejmý: v roce 2012 jsou potraviny pro veřejnost levnější a tedy dostupnější než v roce 1989. A to jsem ještě ani slovem nezmínil šíři nabídky, kterou poskytují dnešní obchody, a o které se socialistickým plánovačům nemohlo ani zdát.

Na závěr jsem si nechal ještě jedno číslo, vlastně dvě – v roce 1989 vydala průměrná domácnost na potraviny, nápoje a veřejné stravování celkem 33,9 procenta svého rodinného rozpočtu. V roce 2010, ze kdy mám poslední údaje, už jen 22,2 procenta. Svou roli v tomto vývoji jistě hraje fakt, že se lidé naučili potravinami šetřit. V důsledku zmíněného rozšíření nabídky se jistě změnila i struktura spotřeby potravin. Zvýšila se nabídka a tedy i spotřeba služeb všeho druhu. Ale každopádně z těchto dvou údajů nelze ani při nadstandardním zneužití odvodit, že by ceny potravin mohly vést ke zhoršování životní úrovně.

Je tomu totiž přesně naopak: žijeme v době, kdy si v obchodech můžeme vybírat ze široké palety nabídky nejen domácí, ale i zahraniční potravinářské produkce, která je k mání za dostupné ceny. Měli bychom za to být rádi.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama