já bych chtěl navrhnout bod, který naváže na pana předsedu Rakušana. Nazval bych ho: Miloš Vystrčil na Tchaj-wan patří. (Smích a potlesk z lavic poslanců vládní koalice.) Děkuji. Hnedle vám vysvětlím, jak je ten bod myšlený. Doufám že vám ten potlesk a úsměv vydrží.
Já bych se chtěl zastat tady v tom kontextu ideové zahraniční politiky, jak ji dělala předsedkyně Sněmovny v minulém volebním období, naše Markéta Pekarová Adamová, která mimo jiné ze svých diplomatických cest jednu vykonala na Tchaj-wan, a to i přes nevoli Číny a nevoli některých tehdejších poklonkářů Pekingu tady, přes varování, že to nemá dělat, že z toho mohou být diplomatické nepříjemnosti. Zkusím vysvětlit proč a proč také pokládám za důležité, aby na její práci navázal v tomto volebním období právě předseda Senátu Miloš Vystrčil, protože nepředpokládám, že současný předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura pojede na Tchaj-wan, pokud vůbec tedy nějakou diplomatickou cestu podnikne, kromě Slovenska.
Pochopitelně je otázka, zda bude Česká republika dělat zahraniční politiku jako suverénní demokratická země, anebo zda bude omezovat své ústavní činitele pokaždé, když se to nebude z nějakého mezinárodního kontextu tak úplně hodit. Vláda cestu Miloše Vystrčila sice formálně nezakázala, nicméně odmítla mu poskytnout vládní letadlo a sama ji politicky zpochybnila s odkazem na pragmatickou politiku vůči Číně. Já si myslím, že to je slabý a do značné míry nebezpečný signál.
Já to chci říct úplně jasně. Předseda Senátu přece není nějakou soukromou osobou na výletě. Je to druhý nejvyšší ústavní činitel, který koná parlamentní diplomacii. Parlamentní diplomacie je úplně stejně důležitá jako diplomacie v rovině vlády, ministra zahraničních věcí anebo prezidenta republiky. Je to reprezentant parlamentní demokracie, který vede plánovanou podnikatelskou delegaci na Tchaj-wan. Naplánováno to bylo na přelom května, června. Pokud vláda takovou cestu zpochybňuje jen proto, že je proti ní Čína, nechrání tím pochopitelně české zájmy, ale naopak ukazuje, že českou politiku chce řídit podle toho, co si přeje autoritářský komunistický režim.
Nemám vůbec nic proti tomu, aby se zahraniční politika dělala do značné míry pragmaticky. Samozřejmě – říkám to opakovaně – je v zájmu České republiky, je v zájmu Evropy jako celku, orientovat svou zahraniční politiku do Afriky, orientovat svou zahraniční politiku například do Jižní Ameriky. Samozřejmě to dává smysl, je potřeba mít vazby, ale ta politika všech azimutů přece nemůže být ideově vyprázdněná. Nemůže přehlížet to, že Tchaj-wan je suverénním státem, který nechce být v čínském područí, jak se k tomu naopak staví komunistická Čína. Je v českém národním zájmu, aby Miloš Vystrčil vycestoval na Tchaj-wan jako vedoucí české parlamentní delegace, ne jako soukromá osoba.
Připomíná se ve veřejném prostoru znovu a znovu, že vztahy mezi Českem a Tchaj-wanem v posledních letech zesílily. Bylo to mimo jiné právě díky tchajwanským investicím a významu Tchaj-wanu v polovodičovém průmyslu. Závislost na čipech, jaký nejenom jako Česká republika, ale do značné míry celá Evropa máme, je pro nás nebezpečná. Není to tak dlouho, co jsme si ten nedostatek přece vyzkoušeli a ukázalo se ne, že nevyrobíme auto. My už nevyrobíme ani pračku, kdybychom neměli čipy, polovodiče.
Parlamentní diplomacie je legitimní součást české zahraniční politiky a Miloš Vystrčil už na Tchaj-wanu byl v roce 2020. Oficiální shrnutí jeho mise mluví o posílení spolupráce v ekonomice, obchodu, investicích, vědě, vzdělávání nebo třeba zdravotnictví a prevenci nemocí. Součástí výsledků byly i konkrétní pracovní mechanismy mezi výbory a pokračování spolupráce v průmyslu. Není to ideologické gesto, je to práce pro české zájmy, jak už jsem říkal.
Já si myslím, že Česká republika nemá být zemí, která se nechává preventivně zastrašit. Česká republika může mít vyšší hodnotové idealistické cíle v zahraniční politice. Už právě při návštěvě Miloše Vystrčila v roce 2020 a později při návštěvě Markéty Pekarové Adamové na Tchaj-wanu, naše partnerská strana jasně ocenila, že návštěva odmítla ustoupit totalitnímu nátlaku. To je pointa a to je důležitá ideová a zásadová hodnotová message. Suverénní stát nemá přizpůsobovat své kontakty tomu, co si přeje autoritářská moc.
Není samozřejmě sporu o tom, že tato cesta má i jasný ekonomický dopad, má velký ekonomický potenciál. Podle analýzy Svazu průmyslu byly tchajwanské investice zprostředkované CzechInvestem v posledních více než třiceti letech vyšší než jedna miliarda eur a vytvořily v Česku 24 000 pracovních míst. To je nejvíc mezi zeměmi východní Asie, které u nás investovaly. To je právě takový typ partnerství, které má Česko rozvíjet. To jsou investice, to jsou pracovní místa, to jsou technologie, výzkum a práce na naší budoucí prosperitě. Takovéto návštěvy přinášejí konkrétní pokračování české hospodářské kontinuity.
Svaz průmyslu také uvádí, že po těch návštěvách našich ústavních činitelů na Tchaj-wanu otevřely v Praze své pobočky dvě tchajwanské banky, vznikl miliardový úvěrový fond pro střední a východní Evropu a do regionu vstoupil tchajwanský investiční fond Taiwania Capital. To je přesný opak tvrzení, že podobné cesty takzvaně nic nepřinášejí.
V kontextu toho se ptám, co přinesla pročínská politika tehdejšího prezidenta Miloše Zemana? Dobře si pamatujeme návštěvu čínského prezidenta, jak se tady musely svěšovat v Praze transparenty podporující Tibet nebo poukazující na tchajwanskou nezávislost. Taková maškaráda, která připomínala sedmdesátá léta minulého století. Co ta návštěva přinesla? Jaké jsou čínské investice v České republice v porovnání s těmi tchajwanskými?
Pokud vláda zakáže předsedovi Senátu cestu na Tchaj-wan, tak vysílá signál podřízenosti. To je signál nikoliv pragmatický, ale podřízenecký. Premiér Andrej Babiš odmítnutí letounu zdůvodnil tím, že vláda chce takzvaně pragmatickou zahraniční politiku a nechce poškozovat naše obchodní vztahy s Čínou. Ale skutečný pragmatismus, já myslím, znamená posilovat vztahy právě tam, kde jsou investice, kde skutečně reálně ty investice jsou, to je na Tchaj-wanu, kde jsou technologie, strategické know-how a bezpečnostní relevance. Tohle přesně Tchaj-wan nabízí.
Vláda tím také de facto delegitimizuje vlastní parlament, respektive jeho horní komoru. Předseda Senátu není aktivista, není to turista. Když vláda dává najevo, že taková cesta není hodná ani logistické podpory našeho státu, vytváří určitý precedent, že parlamentní instituce mohou být omezeny ne podle českého zájmu, ten je naprosto prokazatelný a naprosto neoddiskutovatelný, ale podle citlivosti Pekingu, a to je institucionálně špatně a je to samozřejmě politicky ponižující.
Bylo by dobré taky si ujasnit, proč bylo důležité a v čem bylo přínosné, když na Tchaj-wan vycestovala v nedávné době, před pár lety předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová, protože navázala na tu správnou českou linii a posunula ji dál. Při své cestě před asi třemi lety, myslím, že přesně před třemi lety, vedla delegaci o 160 lidech, kterou tchajwanská prezidentská kancelář označila dokonce za největší českou návštěvu od samotného zřízení vzájemných zastoupení. A součástí byli poslanci samozřejmě z více stran, úředníci, podnikatelé, a co je důležité, akademici a výzkumníci. A už samotné složení té delegace ukazovalo, že nešlo o gesto pro kamery, ale o široce pojatou, ekonomickou, technologickou, parlamentní misi, která měla reálnou ambici, ale taky přinesla reálné výsledky na investicích v České republice z tchajwanské strany, udělala něco tato mise pro naši nezávislost třeba na Číně, pro naši větší autonomii a bezpečnost z hlediska výroby polovodičů.
Ta delegace vedená Markétou Pekarovou hájila správný princip. Hájila princip, že demokracie se nemají nechat izolovat. Demokratický stát není samozřejmost, je potřeba o něj pečovat a svoboda není zadarmo. Je tak snadné o ni přijít a nechat si ji ukrást. Prezidentka Tchaj-wanu tehdy výslovně řekla, že předsedkyně Sněmovny čelí velkému tlaku a že její návštěva je silným vyjádřením podpory Tchaj-wanu i milníkem ve vývoji vzájemných vztahů. A předsedkyně Sněmovny tenkrát také řekla sama, že cílem návštěvy je podpora tchajwanské demokracie, prohlubování partnerství a jasná vůle ke spolupráci, kromě těch investic, o kterých už jsem hovořil. A protože ukázala, že česká politika, zahraniční politika, nemusí být jen reaktivní, ta návštěva byla aktivní nabídkou partnerství v oblastech, které jsou pro 21. století zásadní, a to jsou polovodiče, komunikace, umělá inteligence. Stále naléhavěji cítíme, že to je kyberbezpečnost, boj proti dezinformacím nebo třeba smart cities, smart medicine a kulturní výměna. Tedy přesně tam, kde vzniká budoucí ekonomická síla i bezpečnostní odolnost našeho státu. Dokázala tenkrát spojit hodnoty a ekonomiku. A to je důležité i do polemiky s dnešní vládou.
Cesta Markéty Pekarové nebyla nějaká hodnotová jenom místo ekonomické. Byla hodnotová a byla ekonomická zároveň. A demokratická důvěra totiž není přívěsek byznysu v technologických a bezpečnostních partnerstvích. Je to podmínka vůbec k dosažení úspěchu. A ta cesta přinesla konkrétní institucionální výsledky. Bylo podepsáno 11 memorand a společných prohlášení v oblasti parlamentní spolupráce, kultury, biotechnologií, technologií odolnosti nebo třeba dodavatelských řetězců. To přece vůbec není málo. To je mnoho.
Tchajwanský prezident letos navíc připomněl, že tato memoranda postupně přinášejí skutečně reálné a hmatatelné pozitivní výsledky. Ta cesta přinesla otevření například Czech Hubu v Taipei. Byznys info před cestou popsalo Czech Hub jako českou platformu a vstupní bránu pro firmy, startupy, akademiky, ale také třeba pro náš neziskový sektor i kulturní subjekty, tedy praktický nástroj pro vstup do místního prostředí. Je to ten typ infrastruktury, který pomáhá měnit politické návštěvy, které by se mohly zdát jenom jako symbolické a povrchní, v dlouhodobé obchodní a institucionální vazby. A to já myslím, že je přesně to, co se po této parlamentní diplomatické cestě podařilo. A dařilo se to i Miloši Vystrčilovi. A je důležité, aby mu to bylo umožněno i nadále, protože to je reálná práce pro prosperitu České republiky a pro její kredibilitu jako zahraničního hodnotového partnera.
Ta cesta také přinesla další rozjezd polovodičové spolupráce. Naznačil jsem, že to je velmi důležité. Podle analýzy Svazu průmyslu je zřejmé, že po návštěvě Pekarové Adamové byla zahájena jednání o společných česko–tchajwanských iniciativách, zejména tedy v tom polovodičovém průmyslu. A na tuto linii pak navázalo v říjnu roku 2024, to znamená asi rok a půl poté, otevření Centra pro pokročilý návrh a výzkum čipových technologií v Brně.
Ta cesta přinesla pokračování ve výzkumu vzdělávání. Například brněnské Vysoké učení technické píše, že má podporovat a podporuje spolupráci s tchajwanskými partnery ve vzdělávání a ve výzkumu v oblasti zase čipů a polovodičových technologií, rozvoj know-how a přípravu kvalifikované pracovní síly. A letos v lednu bylo oznámeno, že čtyři nové česko–tchajwanské společné výzkumné projekty jsou úspěšné. A to ukazuje, že cesta není jednorázový moment. To ukazuje, že ta cesta je součást delšího trendu, na který je ale potřeba navázat a ty vazby nadále pěstovat. A to je snaha, které se právě teď snažíte zabránit.
Ta cesta přinesla i silný mezinárodní symbolický efekt. Mělo to také velmi silný mezinárodní ohlas. Tchajwanský prezident letos Markétu Pekarovou, a není to tak dávno, vyznamenal jedním z nejvyšších státních vyznamenání právě za dlouhodobý přínos k prohlubování vztahů s Českou republikou. Připomněl přitom, že její delegaci z roku 2023 chápe jako milník v našich vzájemných vztazích. A takové ocenění za prázdné gesto rozhodně nepovažuji. Já to považuji za politiku, která má skutečný dopad. To už je sčítání skutečných výsledků takové cesty.
Připomeňme si, co aktuálního je to jenom pár dnů, co v Brně otevřel další tchajwanský investor pobočku své firmy. Přidal se tedy na stranu těch mnoha, o kterých jsem třeba hovořil, kteří už u nás delší dobu působí. Zaměstnává další lidi přímo v České republice. Ostatně tchajwanské investice u nás vytvářejí minimálně šestkrát více pracovních míst než ty čínské. A to je to, na co se znovu ptám. Kde jsou ty diplomatické snahy Miloše Zemana a poklonkování Číně? Co to přineslo? Nic. Tchaj-wan šestkrát více pracovních míst než nějaké čínské investice.
Z továrny na čipy v Drážďanech těží samozřejmě i naše firmy zapojené do dodavatelského řetězce, zejména tedy z Ústeckého kraje, kde je to mimořádně potřeba. Ten takové příležitosti nejenom potřebuje, jistě i oceňuje. O továrnu přímo v Česku jsme nikdy neusilovali. Premiér Babiš to a mnohé další ale přece moc dobře ví.
Tchaj-wan je vyspělá demokratická země, je to čipová velmoc a více než 90 procent nejpokročilejších čipů – 90 procent – se vyrábí právě na Tchaj-wanu. Není snad třeba připomínat, že polovodiče jsou i v budoucnosti? Budou naprosto klíčové. Není to tedy jenom nějaké spotřební zboží. Není to luxus. Jak už jsem říkal, bez polovodiče nevyrobíte už ani pračku.
Proto si troufám říct, že zahraniční cesta na Tchaj-wan a diplomatické styky s Tchaj-wanem jsou navýsost pragmatické tak, jak o tom třeba hovoří Andrej Babiš. Nerozumím tomu, proč teda takovou cestu znemožňuje, zakazuje. Nečinit takhle v kooperaci s Tchaj-wanem tak může snad jen někdo, komu na České republice nezáleží, kdo by snad mohl mít lokajskou mentalitu. Někdo, kdo už těm svým výrokům možná nevěří. Kdo si možná už plete, co kdy někde řekl.
Ještě několik pár informací posledních argumentů pro přínos tchajwansko-české spolupráce. Ten objem tchajwanských investic u nás čítá, jak jsem říkal, jednu miliardu dolarů. Když to přepočítáme na české koruny, jsme zhruba u 20 miliard nainvestovaných korun. A ten tchajwanský kapitál v současnosti u nás obhospodařuje asi 25 000 pracovních míst. Je to šestkrát víc než komunistická Čína. Psalo se 7. září loňského roku v e15: Námluvy zafungovaly. Tchaj-wan z Česka udělá evropskou centrálu pro výrobu baterií a datových kabelů. To je do budoucna s měnícím se průmyslem a vyvíjející se technologií skvělá zpráva pro český průmysl, skvělá zpráva pro českou ekonomiku a skvělá zpráva pro český pracovní trh.
A oproti tomu několik informací o Číně. Je to šestkrát méně pracovních míst, je tam vláda jedné strany, je to vláda komunistické strany, se kterou tady máme čtyřicetileté zkušenosti. Je to vláda, která asi jeden milion Ujgurů drží v koncentračních táborech. Je to vláda, která neuznává lidská práva, tak jako to dělají všechny civilizované a svobodné státy celého světa. A je to mimo jiné také vláda, která prokazatelně pomáhá Rusku v jeho válce proti Ukrajině, čili v jeho válce proti Evropě.
Dámy a pánové, přes všechny tyto argumenty budete trvat na tom, že cesta druhého nejvyššího ústavního činitele na Tchaj-wan nedává smysl? Doufám, že přehodnotíte ten svůj názor a že Miloš Vystrčil nepojede na Tchaj-wan jako soukromá osoba, protože to udělá i přes váš zásah, k tomu se pojistil, na to se připravil, ale doufám, že na Tchaj-wan pojede navázat na tu diplomatickou práci, kterou tady vykonala v minulém volebním období Markéta Pekarová Adamová. Oficiálně a upřímně jí za to na této parlamentní půdě děkuji, protože se stává, že naše činy jsou často doceněny až v budoucnosti a nikdo si na to moc nevzpomene a já pokládám za nesmírně důležité připomenout právě, k čemu to vedlo.
Byla to i ta cesta Miloše Vystrčila asi před šesti lety, která položila základy této spolupráce. Ať je to i ta další cesta předsedy Senátu, která umožní tu spolupráci rozvinout. V jedné větě: Je to pro naši bezpečnost důležité. Pro naši konkurenceschopnost a prosperitu strategické a pro naši kredibilitu jako demokratického a svobodného státu v rámci celého světa naprosto zásadní.
Děkuji vám.
