já si dovoluji navrhnout přeřazení bodu, který má číslo 59, na druhé místo v dnešním pořadí. Jedná se o sněmovní tisk číslo 20, což je návrh novely zákona o daních z příjmů, který jsme předložili jako klub Starostů. Jedná se o relativně drobnou technickou novelu, která by ale mohla mít poměrně významný dopad na životy desítek tisíc lidí v České republice. Vysvětlím, v čem konkrétně.
My dneska máme v zákoně o daních z příjmů konstrukci takzvané základní slevy na poplatníka, což je sleva, která snižuje placenou nebo vypočítanou a později placenou daň každému poplatníkovi daně z příjmu, nebo měla by ji snižovat každému poplatníkovi daně z příjmu. Bohužel v praxi to tak nefunguje, protože existují poplatníci daně z příjmu, kteří mají příjmy natolik nízké, že vlastně nemůžou tady tu slevu začít čerpat, případně že ji neumí vyčerpat celou, protože jejich příjmy nedosahují požadované výše.
My tedy navrhujeme, aby bylo možné, jako je to již dneska u takzvaného daňového zvýhodnění na děti, tady tu slevu, základní slevu na poplatníka, překlopit do takzvaného daňového bonusu, což by znamenalo, že v okamžiku, kdy máme nízkopříjmového poplatníka daně z příjmu a ten nízkopříjmový poplatník nevyčerpá celou tu slevu, tak by se nedočerpaná část slevy tomu poplatníkovi vyplatila v jeho měsíční mzdě jako daňový bonus.
Praktické dopady tohoto našeho návrhu by byly takové, že 130 tisícům osob, kteří jsou pracující s velmi nízkými příjmy... Mohou to být třeba lidé na částečných úvazcích, mohou to být senioři, mohou to být rodiče, kteří se vedle práce starají o děti, proto mají nějaké zkrácené úvazky. Ale zároveň to mohou být i lidé, kteří se třeba vrací do práce koncem roku, třeba někdy v říjnu, v listopadu, a tak dále, a tím pádem jejich roční příjmy pro účely ročního zúčtování nedosáhnou požadované výše. No, tak všechny tyto osoby dneska tu slevu nemůžou vyčerpat. Jak jsem říkal, je jich zhruba 130 tisíc podle odborných ekonomických odhadů a těmto 130 tisícům osobám bychom tím naším návrhem pomohli v průměru 5 tisíci korunami měsíčně.
Samozřejmě by to mělo nějaké náklady pro státní rozpočet, které máme podrobně vyhodnoceny, podrobně spočítány. Náklady pro státní rozpočet by dosahovaly zhruba půl miliardy korun měsíčně. To znamená, z mého pohledu je to něco, co si ten státní rozpočet dovolit může, protože cenu za výrazné zlepšení života této skupiny lidí ve výši půl miliardy korun je něco, co bychom unést mohli.
Mám tady i několik konkrétních příkladů. Když jsme si to modelovali, tak pokud máme například matku samoživitelku, která má tři děti, pečuje o tři děti, a její příjem je těsně pod polovinu minimální mzdy, protože pracuje na nějaký částečný zkrácený úvazek, tak této osobě, této matce, bychom konkrétně pomohli zhruba 2 700 korunami měsíčně. Pokud se podíváme na modelový příklad pracujícího seniora, člověka, který už je ve starobním důchodu, ale k tomu si přivydělává na částečný úvazek, tak tomu bychom naší změnou pomohli zhruba 900 korunami měsíčně. To všechno při minimálním nákladu pro státní rozpočet.
Náš návrh je doporučován řadou odborníků. Udělali jsme k němu 14 dní nazpět ve Sněmovně odborný kulatý stůl, na kterém ti odborníci hovořili. I někteří poslanci tam dorazili, za což jsem byl rád. Věřím, že projednání tohoto návrhu v prvním čtení zde na půdě Poslanecké sněmovny, jeho posunutí dál v legislativním procesu, by byl důležitý krok, jak pomoci těmto lidem, těm 130 tisícům domácností, poplatníkům daně z příjmu, kteří jsou – to je nutno říct – zejména koncentrováni v chudších regionech, jako je právě třeba můj domovský Ústecký kraj, ale i kraj Moravskoslezský, Karlovarský a tak dále.
Takže, dámy a pánové, prosím vás, o podporu tohoto návrhu.
