Propadli jsme se v průzkumu 72 zemí na předposlední místo mezi zeměmi EU pokud jde o vědomosti žáků. Miloš Zeman by jistě byl spokojen, protože vysokoškoláků je jak naseto. Více než sedm desítek vysokých škol, ale v mezinárodním srovnání jich obstojí jen pár. Zeman ovšem mluvil o tom, že usiluje o vzdělanostní společnost. Podobně jako jeho velký vzor Anthony (Tony) Blair, který mezitím ztratil veškerý kredit a kterému i v době nejvyšší prestiže odpůrci přezdívali Blur (Mlžič). Co znamená slogan společnosti vzdělanosti, to ukázal Mark Fisher ve výborně napsané knize Kapitalistický realismus.

Uvedené heslo je jen reklamním trikem pro přizpůsobení se trhu. Vzdělanost už není nečím autonomním, ale je zcela absorbována trhem a jeho strukturami. Být náležitým způsobem vzdělaný znamená odpovídat potřebám trhu a pružně na ně reagovat. Výsledkem je kulturní bezradnost a vyprázdnění. Rozhodně to není kultura jako neustálé posouvání hranic možného, ale tržní provoz. Vyprázdnění je spojeno se ztrátou kritérií toho, co je vzdělanost a kulturnost. Právě problém kritérií byl v centru zájmu kritické teorie frankfurtské školy. V tomto smyslu Theodor Wiesegrund Adorno spatřoval největší nebezpečí pro vzdělanost v polovzdělanosti a v předstírání vzdělanostní úrovně, která tu nebyla. Dnes jsme dál: právě totální ztráta kritérií a autonomie vůči trhu smývá hranice mezi vzdělaností a nevzdělaností a proto nástupce „frankfurtských“, Konrad Liesmann, mluví o teorii nevzdělanosti a o společnosti nevzdělanosti.  Doba  je zralá pro vznik kritiky marketizovaného rozumu.

Mohu říci, že devastující působení těchto procesů je zejména ve sféře politiky. Podle Johna Stuarta Milla by měl být parlament zrcadlem národního života, jeho ambic, obav i zájmů, ale po celé Evropě je to zrcadlo velmi pokřivené. A tak v Německu triumfovala potřetí v řadě žena, která byla a je po válce nejméně kompetentním zastáncem úřadu kancléře. Proto je možný fenomén Berlusconi. Proto Francouzi měli v čele figurku předstírající osobnosti v podobě Sarkozyho. Ztráta kritérií umožňuje páýd do průměru a krizi vůdcovství po celé Evropě.

Česká republika není výjimkou. Miloš Zeman byl zvolen jako to nejmenší zlo, ale mezi trpaslíky české politikyy vyniká nejen postavou. Zde může platit arogantní zubař za renesanční osobnost, nedostudovaný lesník za experta na mezinárodní vztah, chemik může předstírat kompetenci v oboru financí a pak se nemůžeme divit raketovému nástupu Andreje Babiše, který si hraje na morálního světlonoše a nového Tomáše Baťu. Ten skutečnou osobností ovšem byl a jeho nástupce Jan Antonín Baťa rovněž. Čemu se česká politická scéna začíná podobat, jsou aparátčicky zprůměrovaní jedinci pošvehlovské agrární strany, vzývající plnou prkenici. Společnost nevzdělanosti je tady a ve volbách se hraje o její protektory.