Mé vystřízlivění ze slavnostní chvíle bylo ovšem okamžité. Způsob, jakým se k sobě poslanci chovali, je pro mě naprosto nepochopitelný! Ta neúcta člověka k člověku, kdy se poslanci bavili nahlas mezi sebou, neposlouchali, co jim předseda vlády sděluje, páni poslanci v podroušeném stavu, kteří málem netrefili do dveří… Byl to pro mě šok, který jsem jen velmi těžce vydýchávala během procházky noční Prahou po skončení schůze. Říkala jsem si, co tam dělám? Přemýšlela jsem, jestli by nebylo lepší vrátit se zpět do svého zaměstnání mezi slušné lidi.

Ale z boje se neutíká! Lidé nám dali hlas, protože věří, že budeme bojovat za změnu. Takže vyhrnout rukávy a vzhůru do boje!