Kolik už jsem zažil diskusí na téma, být či nebýt a pokud být, tak jak se chovat v Evropské unii. Těžko bych to spočítal. Pohříchu víc se o odpovědi zajímají lidé, které potkávám při různých příležitostech, než novináři. Až na výjimky jich má většina často jasno hned. Nejen o zmíněných tématech, ale také o tom, co v Evropském parlamentu (EP) děláme, či spíš neděláme. A tak se to hemží titulky jako „ Málo se ptají a nevystupují na plénu“ nebo „Europoslanci jsou blíže zrušení „putovního cirkusu“, sídlo si určí sami“. Oba příklady jsem si nevybral náhodou, protože oba dva jsou dost daleko podstaty věci a také skutečnosti.

Když se totiž teď budou stále častěji objevovat evropská témata, protože se blíží květnové volby do EP a bude přibývat vizí a slibů kandidátů na poslanecká místa za naše politické subjekty, možná neuškodí trochu se ve věcech orientovat. A jestli si někdo myslí, že nejplatnějšími zástupci voličů jsou v Bruselu ti, kteří se nejvíc ptají a mají nejvíc čárek za vystoupení na plénech, prokazuje poměrně velkou neznalost mechanismu práce parlamentu. Ona minutka či dvě, které můžeme na základě složitější procedury k vystoupení na plénu EP získat, už totiž v dané problematice nic neřeší. Je spíš signálem domů. Sdělením, co si myslím například o bezpečnosti potravin, padělání léků nebo pravidlech pro možnost léčení kdekoli v unii. Návrh dokumentu, který bude tyto otázky řešit už je dávno vypracován, schválen příslušným výborem a připraven na hlasování. Pokud jsem ale - jako profesí lékař – ovlivnil podobu dokumentu, který zamezuje šíření padělaných léků, pozměňovacími návrhy, které podpořil dostatek kolegů poslanců, pak jsem udělal mnohem víc.

A ještě krátce k příkladu druhému, protože v kampani teď uslyšíte často, kolik toho chce pro vás ten či onen kandidát v Bruselu udělat. Co všechno prosadí, vyjedná a zařídí. Za téměř deset let v EP vím, jak je složité získat spojence pro konkrétní návrh nebo řešení problému. Jsem jeden ze čtyř poslanců za KSČM, jeden z dvaadvaceti za ČR, jeden z xxxposlaců frakce Sjednocené evropské levice a Severských zelených (GUE/NGL) a mám jeden hlas jako 765 mých kolegů v EP. Od toho se odvíjí mnohé. A slibovat silácky, jak se už začíná ozývat, sice jde, ale je to laciné a vůči voličům nefér.

I když se například většina z nás opravdu vyslovila pro zrušení nákladného a zbytečného cestování mezi Bruselem a Štrasburkem k plenárním jednáním, je titulek o tom, že si určíme sídlo sami, hodně nadnesený a pro veřejnost matoucí. S konečnou platnosti musí totiž souhlasit všechny členské státy unie a to je stále hodně málo reálné. Francie se vzdát Štrasburku, jako jednoho ze sídel EP, zdaleka nemíní. A poslední náš poslanecký pokus o racionální, hospodárné i logické řešení smetla ze stolu s odvoláním se na základní unijní smlouvy pomocí soudního rozhodnutí. Nicméně téma jednoho sídla a úspory kolem 200 milionů eur ročně bude jistě pro nejednoho z uchazečů o poslanecký post zajímavé, byť poněkud populistické a ještě dlouho v zásadě neřešitelné…

Bezpochyby se také v nastávající kampani dočkáme mnoha skeptických názorů o samotné potřebě parlamentu i unie samotné. Bez přehlížení potíží a nedostatků i nepořádků v činnosti EP, a také s mávnutím rukou nad zjevnými nesmysly kolem činnosti unijních institucí, chci ale nabídnout protiváhu „strašákům“ z Bruselu. Tohle vymlouvání se na unijní úředníky, na imaginární nepřátele ČR a k tomu časté, tolik populární „dloubání“ do unie, nám dobrou vizitku nedělá a už jsme s tím vším trochu i trapní. Nejen, že u všech rozhodnutí „Bruselu“ jsou naši lidé, od ministerstev, přes vyjednavače z našeho zastoupení při unijních institucích, vládní úředníky až po nejvyšší představitele státu, takže to vůbec není „o nás bez nás“. Ono se ale z té unie k nám dostává i stále víc věcí, které bezprostředně ovlivňují život lidí a v mnohém asi nikoli negativně.

Stojí proto za pozornost připomenout, že i díky poslancům EP došlo třeba k zákazu tzv. „éček“ v potravinách pro děti, cestující v letecké dopravě budou mít mnohem větší práva (odškodnění za zpožděné lety, přesnější informace o ceně letenek atd.) a zlevnilo i telefonování ze zahraničí. Chystá se navíc úplné zrušení poplatků za používání mobilních telefonů v zahraničí. Ovlivňujeme výše dotací pro zemědělství, pravidla pro veřejné zakázky a v dalším funkčním období pravomoci EP dál porostou. Nově zvolení poslanci budou spolurozhodovat o 95ti procentech právních norem. I když nás bylo teď v EP za ČR jen dvaadvacet, nebyli jsme zas až tak bezmocní a bezvýznamní. Nehledě na rozdílné politické názory jsme se navíc i v některých případech dokázali společně stavět za zájmy ČR a více méně korektně spolupracovat na tématech, prospěšných pro občany u nás. Což je z mého pohledu velká odlišnost od situace na české politické scéně.

Měli bychom tedy mít už konečně jasno, jestli chceme dál pokřikovat na „Brusel“ třeba kvůli tomu, že nám nepovolí říkat máslo něčemu, co máslem prostě není nebo jestli chceme být u toho, když se přijímají skutečně závažná rozhodnutí pro život v unii. Je snadné provokovat vášně u neinformovaných, dráždit lidi populisticky pomazánkou, rumem. 

Ale v unii i v EP je to stejné jako v rodině. Bez kompromisů to nejde, jinak je k nepochopení a nakonec k rozchodu nakročeno hned. A jsem přesvědčen, že je vždycky lepší být v kuchyni a mít šanci občas i zamíchat vařečkou v hrnci než stát v koutě a každou chvíli vybíhat na chodbu s pokřikem, jak to ti u plotny špatně vaří…  

MUDr. Jiří Maštálka, poslanec Evropského parlamentu za KSČM