Je s podivem, jak rychle jsme se my, Češi, odkojení protiválečným humorem Voskovce a Wericha, Jaroslava Haška a vychovaný hurónským smíchem nad literárním obrazem dobrého vojáka Švejka na invalidním vozíku, zuřivě mávajícího berlemi a volajícího „Na Bělehrad!!!“ - jak rychle jsme se nechali zlákat politiky šavlujícími rukama a hrozícími Rusku pěstí. Přičemž nejusilovněji a nejzuřivěji hrozí ti, kteří by za svoje pletichaření sami zasloužili.
„Když se takto chová diktátorský stát, je třeba mu dát do zubů. Tady bych o právu na sebeurčení nemluvil," prohlásil například senátor Jaroslav Štětina. Právě on je jedním z iniciátorů otevřeného dopisu premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, který jej vyzývá, aby zakázal vydávání českých víz ruským občanům, zmrazil jejich konta v České republice a zastavil vstup ruského byznysu do země. K pokřiku, který připomíná štěkání rozlíceného pudla na slona, se přidali bývalí ministři a profesionální nepřátelé Ruska Luboš Dobrovský, Michael Kocáb a Martin Bursík. Kde byli, když Američané vtrhli do Iráku a Afghánistánu? Proč nevolali, že je třeba dát Washingtonu do zubů?!

Štěstím v neštěstí je skutečnost, že rusko-ukrajinský konflikt přišel až nyní, a ne před rokem, kdy byl premiérem Nečas a šéfem diplomacie Karlem Schwarzenberg. To už by čeští vojáci mašírovali na východ.
Nevýrazný, ale racionálně uvažující Bohuslav Sobotka v reakci na otevřený dopis prohlásil, že to byl přesně ten způsob reakce, který by si měla Česká republika odpustit, protože hospodářské sankce vůči Rusku by se nám vrátily jako bumerang.
A měl pravdu. Vyhlašovat takto křiklounsky z Prahy Rusku válku, když bojová vozidla pěchoty stěží dojedou z Prostějova na Václavské náměstí – to není hrdinství a rytířský boj za pravdu a spravedlnost. To je trapné, hloupé a nebezpečné. A ještě navíc směšné.