Senátor Jan Hajda se ve svém vystoupení na plénu Senátu k projednávanému zákonu vyjádřil takto:

„Novela zákona by měla přinést výrobcům i spotřebitelům větší informovanost o složení výrobku, a to zejména u nebalených potravin, stejně tak jako informaci o podílu prodávaných českých potravin v řetězcích.

Právě v uvádění těchto údajů vidíme také šanci pro české výrobce, aby prokázali, jak kvalitní výrobky jsou schopni na trh dodávat v porovnání s mnohdy sice levnými, ale nekvalitními výrobky, které k nám ve velkém přicházejí ze zahraničí.

Protože se osvědčila povinnost informovat příslušné dozorové orgány o dovozu potravin živočišného původu, která byla stanovena nařízením vlády v roce 2011, rozšiřuje novela zákona o potravinách tuto povinnost na všechny potravináře, kteří přijímají stanovené potraviny na území ČR z jiných států. Jednotlivé druhy potravin, které budou ohlašovací povinnosti podléhat, budou stanoveny na základě analýzy rizika prováděcí vyhláškou. Toto opatření vítáme, protože, jak se ukázalo v praxi, umožňuje následně účinný a efektivní dozor při různých kauzách i sledovatelnost potravin.

Pokud jde o otázku kvality potravin, jsem přesvědčen, že nejdůležitějším počinem je v tomto ohledu právě zmiňovaná novela zákona o potravinách. Jen tak totiž můžeme veškeré dlouhodobé, teoretické proklamace o podpoře kvality potravin převést do praxe.

Potravinářský průmysl ale nebojoval jen s kvalitou, ale také s dalším zvýšením DPH u potravin, která od 1. 1. 2013 dosáhla 15 %. S tím souviselo také další zvyšování cen potravin pro spotřebitele a další příval levných, ale mnohdy nekvalitních výrobků ze zahraničí. I z těchto souvislostí je zřejmé, že o tom, jestli nám zůstanou zachovány české potraviny, bohužel, nerozhodují totiž ani tak potravináři a zemědělci, ale především obchodní řetězce.

Samozřejmě, že máme zájem na tom, aby se v obchodech prodávaly především české potraviny v patřičné kvalitě. Jenže jde o cíl velmi náročný a dlouhodobý a k jeho dosažení je potřeba spojit úsilí jak státní správy, tak profesních svazů i samotných výrobců. Můžeme sice zákonem upravovat dodavatelsko-odběratelské vztahy, aby se v našich obchodech neprodávaly nesmyslně předražované české výrobky a na druhé straně mnohdy sice velmi levné, ale nekvalitní výrobky ze zahraničí od neznámých výrobců, ovšem poslední slovo při výběru má samozřejmě spotřebitel.

Proto je potřeba, aby se u spotřebitelů zvýšil důslednou výchovou s důrazem na zdravotní aspekty potravin pocit osobní zodpovědnosti za to, co nakupují a co konzumují, tedy že méně, ale kvalitních potravin je mnohdy více než velké množství nekvalitních.

Jedním z vážných problémů, který vidíme pro dodržování zákona o potravinách je otázka jeho kontroly. Za pravicových vlád díky neustálým škrtům a snižování stavů pracovníků provádějící kontrolu (celníků, potravinářské inspekce, veterinářů … apod.) došlo k výraznému oslabení kontrolní činnosti, což mělo doslova v některých sortimentech tragické důsledky, ale i dopady do šedé ekonomiky.

Například u tvrdého alkoholu bylo 50 mrtvých a minimálně 30 % šedé ekonomiky na rozdíl od Slovenska, které celníky nepropustilo, ale naopak je pověřilo kontrolní činností výroby lihovin, šedá ekonomiky byla snížena dle odhadu o 3 %. Obdobná situace je s šedou ekonomikou ve víně a dalších produktech.

Pro podporu dodavatelů a českých potravin bude přijata novela zákona o významné tržní síle, která je již v legislativním procesu.“