To vše v době, kdy máme rozvrtanou D jedničku, nedořešenou R třicepětku, zavalenou D osmičku, přerušovanou D trojku, zmatenou R padesátdvojku z Brna do Vídně, nedostavěný Pražský okruh, v době, kdy se nám nedaří čerpat prostředky, které se nám válejí v Bruselu. Ale, proč se tomu divíme, když se nám ministři dopravy mění jak apoštolové na Pražském orloji?

Sám jsem byl ředitelem státní organizace pod ministerstvem dopravy, kde jsem nastupoval jako čtvrtý v řadě během pouhých 7 měsíců a tak moc dobře vím, o čem mluvím. Organizace po tolika změnách byla bez pořádného rozpočtu, personálně poddimenzovaná a v médiích v lepším případě ignorovaná. Stálo mě to dva roky intenzívní dřiny, abych vrátil vodě význam.

Prosadil jsem, že jediným kritériem ve veřejných zakázkách na ŘVC byla cena. Důsledkem nestability na postu ředitele je například vznik "zájmového sdružení" na ministerstvu dopravy, které má, jak se zdá, jediný cíl, a to zlikvidovat vodní dopravu. Činnost této záškodnické party už nese svoje ovoce - například vyřazení vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe z transevropské sítě. Tím přišla Česká republika řádově o 300 - 400 miliard (!) korun z evropských fondů a o tisíce pracovních míst v regionech s nejvyšší nezaměstnaností.

Kolik nás bude stát podobná nestabilita ŘSD? Také stovky miliard? A o kolik let se protáhne rekonstrukce D1? A co Pražský okruh ? Ten to má úplně nejtěžší. Nestabilní situace je na všech zainteresovaných stranách. ŘSD - 5 ředitelů za rok, Praha - 3 různé městské rady za volební období, 2 obžalovaní primátoři, Středočeský kraj - 3 hejtmani za dva roky.

Jakákoliv dopravní infrastruktura potřebuje na realizaci stabilitu. Proto ministerstvo potřebuje odvážného lídra, který bude tvrdě pracovat a zajistí stálý rozvoj dopravní infrastruktury. V posledních letech není problémem dopravních staveb financování, jelikož každý rok zůstává v SFDI více než 10 miliard Kč. Je problém nepřipravenost, stálé změny a malá odvaha stavět.