A díky společné měně se na trzích států Emu (tedy pochopitelně i v Řecku) prosazuje mnohem lépe, než pokud by mělo svou marku, ale na druhé straně není ochotno k určitému přerozdělení vzniklé nadhodnoty v rámci EU.

„Nikdo nenaznačuje, že známá německá efektivita a kvalita tamních výrobků jsou něčím jiným než dobrou zprávou nebo že by snad německé firmy neměly být úspěšné na zahraničních trzích. Problém je, že se Německo rozhodlo spoléhat na zahraniční místo domácí poptávky ve snaze zajistit maximální zaměstnanost. To ukazuje neuvěřitelně vysoký přebytek zahraničních obchodu, který dosahuje 7,5 procenta německého HDP,“ uvedl Bernanke.

Zdá se, že bývalý šéf Fed uhodil svým vyjádřením hřebíček na hlavičku.  Zjednodušeně jde o to, že pokud by Řecko i Německo měly svou měnu a Německo by masivně vyváželo do Řecka, hodnota německé měny by rostla, protože by po ní z Řecka byla stále větší poptávka, a naopak hodnota řecké měny by pro Německo klesala, takže by bylo i pro Němce výhodné začít nakupovat v Řecku. 

Pro Řeky by pak, pokud by Německo nedováželo také z Řecka, začal být velmi brzy dovoz z Německa drahý, a postupně by poptávka po německém dovozu klesala – na čemž by Německo tratilo, což nechce.

U společné měny však pochopitelně německý vývoz do Řecka kurz eura nemění. Německo má díky společné měně zajištěna snadná odbytiště v zemích se slabší průmyslovou základnou, ale těmto zemím dělá pochopitelně odliv „jejich“ peněz velký problém.

Změny kurzu způsobené například právě vývozem a dovozem, respektive poptávkou po měně daného státu, by měly v EU být nahrazeny právě dotacemi pro slabší regiony, tak aby ty se mohly rozvíjet a nabývat na síle. V této souvislosti se Bernanke ptá, k čemu vlastně euro je. Zda je to pro členy Emu způsob, jak si pevně zafixovat směnné kurzy, anebo federace, která slabším pomůže v nouzi.

Otázku, kterou Bernanke pokládá, by si mělo zodpovědět především Německo, na jehož účet už podobné poznámky padly. Například bývalý viceprezident MMF A. Mody uvedl, že pro dobro eura by mělo opustit eurozónu nikoli Řecko, ale Německo…

Jiří Paroubek