RNDr. Petr Nečas

  • ODS
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -1,77. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

27.10.2010 12:46:35

Čelíme tímto rozpočtem důsledkům ekonomické krize

Čelíme tímto rozpočtem důsledkům ekonomické krize

Projev na 7. schůzi PS PČR k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2011

Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, dovolte mi, abych v bodě, kdy projednáváme nebo začínáme projednávat návrh státního rozpočtu, tak abych vystoupil s jakýmsi širším vystoupením, které se týká ekonomické politiky této vlády a především jejího pohledu na rozpočty v příštím i v následujících letech, protože předpokládám, že ty detaily, které se týkají návrhu státního rozpočtu pro příští rok, samozřejmě tady velmi pregnantně přednese pan ministr financí.

Současně bych chtěl informovat Poslaneckou sněmovnu, že včera po skončení jednání Poslanecké sněmovny zasedla vláda České republiky a svým usnesením stáhla z programu projednávání Poslanecké sněmovny zákony, které upravují stavební spoření, zákon, který řeší úsporná opatření v resortu Ministerstva práce a sociálních věcí, novelu zákona o politických stranách a politických hnutích a také novelu zákona o dani z příjmů.

Současně vláda přijala usnesení, ve kterém předkládá tyto návrhy Poslanecké sněmovně společně s žádostí o vyhlášení legislativní nouze. A vláda požádala paní předsedkyni Poslanecké sněmovny, aby od 1. listopadu do 5. listopadu byl vyhlášen stav legislativní nouze. Neprojednání těchto zákonů znamená, že by nevstoupily do účinnosti 1. ledna příštího roku, což by učinilo z rozpočtu pouze soubor mnoha desítek nebo stovek stran potištěných čísly, nicméně nepodložených reálnými skutečnými údaji na straně příjmů i výdajů, čili byl by to rozpočet naprosto hypotetický, nereálný a tudíž rozpočet, který by nebyl brán jako věrohodný dokument. Z tohoto důvodu by hrozilo výrazné zhoršení postavení České republiky samozřejmě na finančních trzích. S tímto nevěrohodným rozpočtem by mohl být ohrožen raiting České republiky, hrozilo by zvýšení dluhové služby, to znamená splátky, kterou platíme na úrocích za státní dluh. Velice výrazným rizikem by se samozřejmě stalo výrazné prohloubení deficitu veřejných financí a hrozily by také daňové úniky.

Za těchto okolností, kdy hrozí tyto velké hospodářské škody, byla vláda povinna použít ustanovení zákona o legislativní nouzi, aby zamezila těmto výrazným hospodářským škodám.

Tolik informace k zákonům, které souvisí s bodem, který jsme nyní začali projednávat.

Já bych chtěl zdůraznit, že návrh státního rozpočtu, který předkládá vláda České republiky, je skutečně rozpočtem úsporným. Velmi výrazným způsobem úsporným na základě kterého deficit veřejných financí nepřesáhne v příštím roce 4,6 % hrubého domácího produktu. Myslím si, že všichni, kteří sedíme v tomto sále, napříč politickým spektrem chceme, aby Česká republika vyšla z této globální ekonomické krize posílena, nikoliv oslabená. Jsem přesvědčen, že všichni, jak sedíme v této místnosti, napříč politickým spektrem chceme, aby se lidé v této zemi těšili na budoucnost, a nikoliv aby z ní měli obavy. Myslím si a pevně doufám, že všichni také, kteří sedíme zde v této místnosti, napříč politickým spektrem chceme, aby ti, kteří vytvářejí pracovní příležitosti, to znamená firmy, aby v naší zemi byli prosperující a nikoliv živořící.

Čelíme tímto rozpočtem i důsledkům ekonomické krize. Tuto krizi v České republice jsme si ani nevybrali, ani jsme si ji nevytvořili. Nicméně česká ekonomika jako malá otevřená ekonomika se jí samozřejmě ani nedokázala vyhnout. Tato krize vznikla mimo naše území a nemá teď význam hlouběji rozebírat, zda její příčinou byly hypotéční úvěry, příslušné finanční deriváty na finančních trzích, nebo také špatně prováděná měnová politika v rámci eurozóny. To nemá význam analyzovat.

To, co je podstatné, je, že se dlouhodobě musí řešit otázka zadlužování v České republice. Musí se dlouhodobě řešit otázka deficitu. A tady je nezbytné říci, že ten deficit má výraznou strukturální složku. To znamená, i v době ekonomického růstu, nebudeme-li řešit tento strukturální deficit, tak se nadále Česká republika bude zadlužovat. A je klíčovým dlouhodobým úkolem této vlády, aby vyřešila tento strukturální deficit, to znamená, aby trajektorie vývoje veřejných financí byla nastavena tak, že v roce 2011 bude deficit státního rozpočtu maximálně 135 miliard korun a deficit veřejných financí tak nepřesáhne 4,6 % hrubého domácího produktu, aby nejpozději v roce 2013 deficit veřejných financí klesl pod 3 % hrubého domácího produktu a trajektorie byla nastavena tak, aby předseda vlády, který bude předkládat návrh státního rozpočtu pro rok 2016, předložil Poslanecké sněmovně státní rozpočet tak, že výdaje nebudou převyšovat příjmy státního rozpočtu, jinými slovy, že státní rozpočet bude vyrovnaný. To je klíčová premisa této vlády. To je její klíčový úkol. To je také důvod, proč předkládáme návrh státního rozpočtu v podobě, v jaké ho předkládáme.

Já bych chtěl velmi zdůraznit, že vláda má zpravidla na vytvoření rozpočtu a příslušné legislativy, která upravuje jak příjmovou tak výdajovou stránku státního rozpočtu, půl roku. Pokud vzniká vláda po volbách, zpravidla přebírá naprosto kompletně legislativu včetně přípravy státního rozpočtu od své předchůdkyně. To by v českých podmínkách znamenalo rezignovat na vývoj veřejných financí. Znamenalo by to mimochodem, že deficit veřejných financí již v tomto roce by překročil poměrně významně 5,3 % hrubého domácího produktu. S tím se vláda České republiky nehodlala smířit. Proto již v letošním roce provedla vázání výdajů hned po svém nástupu ve výši 12 miliard korun tak, aby deficit veřejných financí v tomto roce nepřekročil 5,3 % hrubého domácího produktu. Proto vláda ve velmi krátkém čase, během dvou měsíců, připravila nejenom návrh státního rozpočtu, ale návrh legislativních změn na příjmové i výdajové straně státního rozpočtu tak, aby deficit státního rozpočtu v příštím roce nepřekročil 135 miliard korun a deficit veřejných financí 4,6 % hrubého domácího produktu. To znamená, vláda se nesmířila s tím, jak dostala stav veřejných financí a příslušnou rozpočtovou legislativu od své předchůdkyně a těchto dvou měsíců využila k poměrně ambicióznímu fiskálnímu manévru, který má umožnit stlačení deficitu veřejných financí pod 4,6 % hrubého domácího produktu.

Já chci velmi zdůraznit, že rozpočtová politika této vlády navazuje na rozpočtovou politiku vlád, které tady vládly v letech 2006 až 2010 a naprosto vědomě chci také jednoznačně říci, že reformní kroky, které byly přijaty Poslaneckou sněmovnou v roce 2007, tak vedly k úspoře mandatorních výdajů, to znamená k úspoře na straně výdajové státního rozpočtu během rozpočtových let 2008 až 2010 o téměř 100 miliard korun. Kdyby tyto kroky nebyly provedeny, deficit veřejných financí dluh v naší zemi by byl vyšší o těchto 100 miliard korun.

Přesto, že tady opět uslyšíme demagogickou kanonádu o tom, jaké fatální sociální dopady budou mít kroky, které navrhuje vláda, chci připomenout konkrétní čísla, jaké dopady měly reformní kroky, které byly provedeny v letech 2007 až 2009. Chci opět připomenout, že cílená opatření, která přestože omezila sociální transfery, vedla k tomu, že reálné čisté příjmy rodiny s dětmi v roce 2008 vzrostly o 4 %, v roce 2009 o další 2 % a za první pololetí letošního roku proti prvnímu pololetí loňského roku o další téměř 2,5 %. To znamená omezení sociálních transferů nevedlo k poklesu reálných čistých příjmů rodin zaměstnanců s dětmi, ale přesně naopak, protože bylo doplněno konkrétními cílenými opatřeními v podobě daňových slev na děti a daňových bonusů.

Já také musím jednoznačně říci, že pokud se podíváte na nezávislé údaje Českého statistického úřadu a podíváte se, jak se vyvíjela příjmová situace českých domácností, tak tady chci připomenout, že před provedením těchto reformních kroků, to znamená poslední tento rok byl rok 2007, tak 62 % českých domácností bylo z hlediska čistého příjmu na hlavu bylo pod příjmem 10 000 korun na jednoho člena této domácnosti a pouze 38 % českých domácností mělo vyšší příjem na hlavu než 10 000 korun. Po provedení těchto reformních kroků , které z tohoto místa byly, jsou a neustále zřejmě budou naprosto nesmyslně a demagogicky označovány za asociální, se situace vyvinula tak, že v roce 2009 již 58 % českých domácností dosáhlo čistého příjmu na hlavu vyššího než 10 000 korun, to znamená, během dvou let od těchto reformních kroků se tento počet domácností zvýšil o 20 procentních bodů. Z 39 % na 58 %. To znamená, že v tuto chvíli je pouze 42 % českých domácností, kde příjem na hlavu je nižší než 10 000 korun. Připomínám, že v roce 2007 před těmito reformními kroky to bylo 62 % českých domácností.

Chci také připomenout, že podle Eurostatu a Českého statistického úřadu v České republice pokleslo významně riziko ohrožení chudobou. Že jenom v loňském roce, který byl krizový rok, s poklesem mezd, s poklesem ekonomiky, s poklesem výkonnosti, tak přesto v loňském roce ubylo z hlediska ohrožení chudobou v České republice 42 tisíc lidí, vyklouzlo z té hranice ohrožení chudobou. My v současné době máme nejnižší míru chudoby a ohrožení chudoby v rámci celé Evropské unie jako důsledek reformních kroků v sociálním a daňovém systému. Chci to jednoznačně tady říci, že na základě skutečných čísel a skutečných faktů se ukazuje, že reformní politika je sociální, že je dělána primárně pro rodiny s dětmi a pro střední a nízké příjmové skupiny. Znova to chci tady zdůraznit, že v důsledku těchto kroků počet domácností, které mají čistý příjem na hlavu vyšší než 10 tisíc, během dvou let vzrostl o 20 procentních bodů.

Pokud také by někdo nevěřil představitelům politických stran, které tvoří současnou vládu, tak chci velmi upozornit na nezávislou zprávu Českého statistického úřadu a na jejich příslušné studie, které jednoznačně říkají, že na zavedení daňového systému, který byl zaveden od roku 2008 - a teď cituji - vydělaly především domácnosti s nízkými příjmy, zejména domácnosti s nezaopatřenými dětmi. Čili je to přesný opak toho, co tady demagogicky i dnes a denně lživě a nesmyslně říká pan Sobotka. A sice, že na těch reformách vydělali bohatí. Naopak, jednoznačně ze zprávy Českého statistického úřadu plyne, že domácnosti s nízkými příjmy a domácnosti s nezaopatřenými dětmi.

Dovolte mi ještě jeden citát z materiálu Českého statistického úřadu. Jejich příjmy, to znamená příjmy těchto domácností s nízkými příjmy a domácnosti s nezaopatřenými dětmi, byly po odpočtu všech daňových slev zatíženy nízkou nebo až nulovou daní. Bezmála čtvrtina rodin s dětmi dosáhla na tzv. daňový bonus. Tyto domácnosti tak v řadě případů měly vyšší čistý příjem než hrubý příjem. To jsou důsledky těchto pozitivních reformních kroků. Takže, dámy a pánové, přestaňme od tohoto pultu demagogicky lhát. Čísla říkají přesně něco opačného, údaje jednoznačně říkají, že tyto kroky byly pozitivní. Jsou to údaje, které poskytuje Český statistický úřad, ne propagandistická centrála té nebo oné politické strany. Jsou to údaje, které jsou opřeny o velmi pečlivě prováděné výběrové šetření domácností a jsou naprosto jednoznačné.

Chci také jednoznačně říci, že všechny renomované mezinárodní instituce, jako je OECD nebo Mezinárodní měnový fond, jednoznačně upřednostňují, aby deficity veřejných financí byly řešeny především cestou úprav výdajové strany státního rozpočtu, jinými slovy cestou úspor.

Ano, sociální demokraté dnes a denně z tohoto místa říkají, že tou skutečnou cestou by bylo zvýšit daně. Zvýšit daně občanům, zvýšit daně živnostníkům, zvýšit daně firmám, ne-li zvýšit daně, tak aspoň zvýšit odvody, zvýšit je firmám, zvýšit je živnostníkům. A já tady musím říci, kdo vytváří v této zemi pracovní příležitosti. Jsou to pouze tito živnostníci a pouze tyto firmy. Chceme mít lidi, kteří si vydělávají na své živobytí prací nebo chceme mít lidi závislé na sociálních dávkách? Já jsem přesvědčen, že tou správnou cestou je podpořit vytváření pracovních příležitostí a ne je hubit zvyšováním daní či odvodů.

Chci také připomenout, že velká část firem se rozhoduje o tom, kde bude působit, mimo jiné i na základě výše daní a výše odvodů. Velká část firem je schopna poměrně briskně - a denně se o tom přesvědčují stovky a tisíce našich spoluobčanů - přesunout své působiště do zemí, kde jsou nižší daně či nižší odvody. Já chci také připomenout, že v současné době podle průzkumu Českého statistického úřadu až jedna třetina českých firem je připravena znovu přijímat zaměstnance, zvyšovat zaměstnanost. A máme v tu chvíli přijít s tím, že zvýšíme daně nebo odvody? Vždyť to je šílený nápad, to je nápad, který míří proti lidem, to je nápad, který připravuje lidi o práci. A my potřebujeme naopak, aby lidé pracovali, ne aby pobírali sociální dávky. Vždyť je také skutečností, že reformní kroky, o kterých jsem tady mluvil, i v době největší ekonomické krize za posledních dvacet let, kdy hrubý domácí produkt poklesl o více než 4 %, kdy průmyslová výroba poklesla o 15 % a export o 10 %, kdy dokonce poklesla produktivita práce o 2,3 %, tak přesto nezaměstnanost nikdy nedosáhla takových výšin jako v dobách sociální demokracie, kdy v letech 2002 - 2004 atakovala téměř hranici 600 000 lidí bez práce. Ani v dobách nejhlubší ekonomické krize v současné době nikdy nezaměstnanost nedosáhla této úrovně, mimo jiné i proto, že v této zemi byly provedeny sociální a daňové reformy, které působily pozitivně na trh práce.

Jak jsem již řekl, vláda nečekala na rozpočet na příští rok, dokázala reagovat již v rozpočtu na rok 2010, kdy byly vázány výdaje ve výši 12 mld. korun. Chci také znovu zopakovat to číslo, že pokud bychom pouze pasivně přijali legislativu od našich předchůdců, tak by deficit státního rozpočtu na příští rok přesáhl 213 mld. korun. Ano, my jdeme cestou úspor a řada těch úspor je nepopulárních. Ano, jsme si toho vědomi a musím říct, že řadu těchto kroků neděláme rádi a neděláme je s nadšením, ale tyto kroky jsou nutné, jsou správné, protože pokud je neuděláme, tak zhoršení rozpočtové situace v České republice povede ke zhoršení postavení České republiky na finančních trzích a kroky, které budeme muset dělat s prodlevou, budou ještě dramatičtější a s ještě větším dopadem především na sociálně citlivé skupiny.

Velmi často je diskutována právě ona otázka desetiprocentního snížení objemu platů ve veřejném sektorů. Já chci především zdůraznit, že se nejedná o plošné snížení mezd ve veřejném sektoru o 10 %, jak někdy bývá demagogicky vyhlašováno jak představiteli levice, tak někdy i představiteli některých odborových svazů. Jedná se o snížení objemu vyplácených platů ve veřejném sektoru jako naprosto logický tlak na restrukturalizaci a zefektivnění našeho veřejného sektoru. Dámy a pánové, i veřejný sektor musí dýchat s českou ekonomikou, i veřejný sektor není izolovaný ostrov, který může žít naprosto nezávisle na tom, co se v ekonomice děje. Já jsem tady již uvedl některá čísla, uvedl jsem, že v loňském roce poklesl průmysl o 15 % a export o 10 %. Pokud se podíváme na loňský rok, tak v podnikatelském sektoru přišlo o práci 130 000 lidí. Pokud dokonce porovnáme druhé čtvrtletí letošního roku s druhým čtvrtletím loňského roku, protože za druhé čtvrtletí jsou poslední relevantní kompletní data, tak o práci v podnikatelském sektoru přišlo 88 000 lidí. V nepodnikatelském sektoru ve stejném srovnání, to znamená druhé čtvrtletí letošního roku proti druhému čtvrtletí loňského roku, nepřišel o práci vůbec nikdo. Naopak přibylo 6000 lidí. Takže proti úbytku 88 000 osob v podnikatelském sektoru v době nejhlubší ekonomické krize ve veřejném sektoru neubyl jeden jediný zaměstnanec, přibylo 6000 osob. Jestliže v době, kdy - jak jsem již řekl - průmysl padl o 15 %, export padl o 10 %, produktivita práce poklesla o 2,3 %, tak došlo k tříprocentnímu reálnému nárůstu příjmů ve veřejném sektoru, tak to je přece politika, která nemůže pokračovat. Proto je oprávněný tlak na zefektivnění a restrukturalizaci veřejného sektoru. Je to správný krok, i veřejný sektor musí dýchat s ekonomikou, tak jako s ní dýchají milióny zaměstnanců v podnikatelském sektoru, tak i tři čtvrtě miliónu lidí ve veřejném sektoru musí dýchat s českou ekonomikou, protože jakkoli je rozdílná vzdělanostní struktura ve prospěch veřejného sektoru, kde je výrazně vyšší počet lidí s úplným středoškolským vzděláním a vysokoškolským vzděláním, tak není nadále možný trend, který je zjevný, kdy se rozevírají nůžky mezi vývojem platů ve veřejném sektoru a v podnikatelském sektoru, jinými slovy, kdy jsou výrazně vyšší mzdy ve veřejném sektoru - z hlediska průměrných mezd je to o 500 korun, ale pokud se podíváme na tzv. medián příjmů, medián je ta hladina příjmů, kde minimálně jedna polovina lidí má tenhle příjem a vyšší, tak je dokonce rozdíl mezi veřejným sektorem a podnikatelským sektorem plus 2000 korun ve prospěch veřejného sektoru. Opět další důkaz toho a při vědomí toho, že je tam rozdílná vzdělanostní struktura, to tady chci korektně zopakovat, je tam nutná další restrukturalizace a tlak na vyšší efektivitu.

Já chci také velmi zdůraznit, že po těchto úsporných krocích, se kterými přicházíme, musí vláda České republiky přijít se skutečnými hlubokými strukturálními reformami především na výdajové straně státního rozpočtu, protože pouhé úspory nezachrání naše finance. Pouhé úspory vyřeší situaci státního rozpočtu na rok 2011, ale dlouhodobá konsolidace veřejných financí je možná pouze cestou reforem. O těchto reformách jsme samozřejmě připraveni velmi pečlivě diskutovat nejenom s odbornou veřejností, ale i napříč politickým spektrem. Jsem přesvědčený, že nastavení těchto základních parametrů těchto klíčových reforem na výdajové straně, ale i na příjmové straně státního rozpočtu, by mělo být diskutováno v širším politickém spektru a měla by být snaha naleznout širší shodu, nicméně tady chci také říci, že v určitém okamžiku někdo musí převzít zodpovědnost a tyto reformy prosazovat.

Já chci také tady velmi zdůraznit, že nesmíme bagatelizovat postavení České republiky na finančních trzích. Tady bych chtěl zmínit, že pouhá informace o tom, že vláda České republiky v tomto složení a s tímto programem získala důvěru, tak okamžitě vedla k tomu, že dvě ze tří klíčových agentur, agentura Fitch a agentura Standard and Purs, zlepšila ratingový výhled České republiky na pozitivní. Pouhá informace o tom, že tato vláda má svůj program a že získala důvěru. I aktuální zkušenost s prodejem eurobondů, desetiletých eurobondů, na finančních trzích, kdy byla poptávka po českých eurobondech nejvyšší od roku 2004, tak jednoznačně říká, že mezinárodní instituce a finanční trhy pozitivně hodnotí rozpočtovou politiku této vlády.

Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že přijetí tohoto návrhu státního rozpočtu, jakkoli v některých aspektech nepopulárního, je pozitivní zprávou pro Českou republiku a je pozitivní a dobrou zprávou pro občany České republiky. Proto bych vás chtěl, dámy a pánové, požádat o podporu tohoto návrhu státního rozpočtu. Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama