Jednou z prvních zemí, které otevřeně popisují současný stav světa, byl a je Irán. Tato země nikoho nenapadla, ani neohrožovala. Přesto na Irán USA uvalili sankce a přiměli k nim i ostatní. USA Iránu sestřelili civilní letadlo, podporovali Sadáma Husajna v útocích na Irán, organizovali v Iráku převrat a zabíjejí jaderné vědce.
Připomeňme si, že Irák byl dvakrát napaden pod prokazatelně vylhanými záminkami. Lži zdůvodňující vojenskou agresi byly vytvářeny zcela záměrně. Ve vojenských operacích bylo v Iráku zabito přes milion lidí. Vojenský útok a následná okupace zemi natolik destabilizovaly, že tam lidé umírají dodnes a před válkou prchají i do Evropy.
Dříve utíkali do Sýrie, která také nikoho nenapadla. Prezident Asad se však znelíbil USA a Turecku, proto následovaly dodávky zbraní a ozbrojenců, kteří zemi také rozvrátili. Země kde byla před deseti lety vyšší životní úroveň, než u nás se díky těmto vnějším zásahům zmítá ve válečném konfliktu také.
Napadení Afganistánu bylo zdůvodněno skrýváním Usámy Bin Ládina. U nás možná lidé věří, že byl v té době ještě na živu, nikdo to však nikdy neprokázal. Pohádka o zásahu v Pakistánu a vhození mrtvoly Usámy do moře, se jeví velice málo pravděpodobná. Zpochybňování pohádky o teroristickém útoku z 11.9. v zemích mimo EU není ani příliš nutné. Lidé, kteří žijí v napadených nebo napadením ohrožených zemích, vůbec nepochybují o tom, že vláda USA lže, a ani jim nikdo nemusí prokazovat, že fyzikálně a staticky je oficiální verze pádu budov nesmyslem.
I u nás řešíme „naše hrdiny v Afganistánu“. Většinou si vůbec neumíme připustit, že Afganistán byl námi (NATO) vojensky napaden a dobyt a naši vojáci střeží dobytá územhí.
S odstupem času se začínají ukazovat i falešné záminky pro napadení Libye. Vyhlášení bezletové zóny bylo pokryteckým označením pro bombardování, které paralyzovalo chod státu. Nad brutálním zabitím Muammara Kadáfího (narvali mu ocelovou tyč do konečníku) jásala i současná kandidátka na prezidentku USA. Statisíce uprchlíků ze severní Afriky, které nacházeli azyl v Libyi, dnes prchají do Evropy.
Výsledkem naší činnosti (agresí na kterých se přímo i nepřímo podílíme) jsou rostoucí počty uprchlíků. Ve společnosti probíhají diskuse o uprchlících a evropské státy se pokouší o různá řešení jak přijímat či nepřijímat uprchlíky. Málokdo si však uvědomuje, že je to jen začátek a žádná opatření nebudou stačit, až jich budou miliony.
Média vytvářejí obraz islámských fanatiků, proti kterým je zapotřebí bojovat. Někteří spatřují příčinu problémů v Islámu. Ve skutečnosti je však Islám pouze platformou, která umožňuje sjednocení a obranu před vnějším agresorem. Jsem přesvědčen, že podobnou roli by sehrála jakákoliv jiná víra, pokud by v oblasti dominovala.
Lidé žijící v námi napadených, rozvrácených či ohrožených zemích si stále více začínají uvědomovat bezvýchodnost své situace. Nemohou žít po svém, musí se nám (zájmům USA korporací) podřídit, musí se dělit o zdroje. Jinak je napadneme a přinutíme k tomu násilím. Vidí, že nešíříme žádnou demokracii, ale jen byznys ropných společností. Pokud vláda s korporacemi spolupracuje, může být klidně totalitní až otrokářská. Naším spojencem je například Saudská Arábie, která nyní bombarduje sousední Jemen, kde nahradili v zabíjení USA Drony.
Nesmíme se proto divit, že se lidé pocházející z těchto rozvrácených zemí rozhodnou s námi bojovat. Klidně se mohou narodit i v Evropě. Když si uvědomí, co se děje, pochopí, že jejich původní země jsme zničili a ničíme další. Že považujeme za normální lhát a útočit. Bombové útoky nemusí být dílem fanatiků, ale rozhodnutím lidí, kteří si zoufalou situaci uvědomují – pokud se muslimům nepodaří zničit agresory (NATO), tak je svobodně žít nenecháme. A to si jich začíná uvědomovat stále více.
Už po útoku na Irák jsem současný vývoj předpokládal a popsal zde: Islamastát. V tehdy smyšleném příběhu předpokládám existenci Islámského státu i na našem území. Lze takovému vývoji zabránit?
Možná lze, myslím si, že existují dvě varianty:
a) Přiznat si skutečný stav, vyšetřit válečné zločiny a odsoudit jejich viníky, odsoudit ty agrese, omluvit se a deklarovat, že v nich nebudeme pokračovat. Přijímat uprchlíky a pomáhat jim v řešení, které umožní znovu stabilizovat situaci v jejich domovině. Doufat, že nám uvěří a přestaneme pro ně být hrozbou.
b) Nadále obhajovat naši agresivní politiku a regulovat příjem uprchlíků. Obhajoba našich agresí vyžaduje vyvyšování se nad lidi z těch zemí. Synchronně proto roste nenávist k „nepříteli“. Na druhé straně však poroste i ambice nás zničit. Předpokládám, že by vlády nakonec pod tlakem zmanipulované (vystrašené) veřejnosti nařídili potápět lodě i s uprchlíky.
Předpokládám, že jiná řešení povedou k naší porážce Islámským státem, který se nejspíš spojí s Tureckem.
Pro větší pochopení situace doporučuji poslechnout si projev Muammara Kadáfího v OSN, možná pochopíte, proč musel zemřít.
