Zítřejší svátek, který se nazývá jako Den české státnosti, může mít ve stínu událostí, kterých jsme svědci, možná větší význam, než tomu bylo v minulých letech. Nejenom, že uvědomění si toho, že bychom měli být hrdí na nás, náš národ, ale také na to, jaké osobnosti právě ten náš národ světu dal.
Den je totiž, jak by asi většina z nás měla vědět z dějepisu - státní svátek proto, že tohoto dne byl svým bratrem zabit český kníže svatý Václav. Jak jsem zjistil z některých zdrojů – rok jeho smrti je sporný – některé údaje hovoří o roce 929, jiné datují jeho smrt až na rok 935 n.l. Domnívám se však, že v té délce času, oněch šest let nehraje pro nás významnou roli.
Přesto byl jeho život i osud v něčem velmi podobný tomu, co sledujeme i v současnosti.
Kníže Václav byl vzorem křesťana, mimo jiné například na Pražském hradě založil chrám svatého Víta. Staré životopisy uvádějí, že pečoval o chudinu, nemocné i sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům. Přesto nebo právě proto mu nebylo dopřáno dlouhé vlády
Již tehdy totiž čeští předáci, do té doby zvyklí svévoli, neradi viděli, že svatý Václav vystupuje proti jejich choutkám a nespravedlnostem. Mysleli jen na své osobní výhody a byli ve své krátkozrakosti lhostejní i k budoucnosti národa a státu. A tak neustávali ve svých intrikách. V duchu hesla: Rozděl a panuj proti (dnes už svatému) Václavovi poštvali jeho bratra Boleslava, kterému namluvili, že ho Václav chce zabít. I když se o to pokoušeli též opačně, zatímco u Václava s intrikánskou lží nepochodili, Boleslav jí uvěřil.
Víme, jak to nakonec dopadlo, kníže Václav byl skutečně zavražděn.
Dnes to vše už zní jen jako příběh odněkud z románu, přesto je to součást našich českých dějin – možná i proto, abychom si připomínali, že intriky na nejvyšších místech mohou nést někdy pro celý národ ty nejhorší dopady.
Kdo ví, kdo se dnes řídí oním heslem: Rozděl a panuj. Kdo právě touto metodou chce rozdělit a poštvat proti sobě jednotlivé aktéry dějství, jež se odehrává.
Možná mě ale na závěr napadá ještě jedna věc – učí se skutečně naše děti ve školách o tom, kdo byl kníže Václav? Vědí o důležitých postavách a událostech našich dějin tolik, aby v nich mohla růst národní hrdost a vlastenectví? Neučí se dnes ve školách víc novodobou historii, mnohdy ještě třeba i sporně interpretovanou? Zkuste se jich zeptat a zkuste s nimi třeba u příležitosti Dne české státnosti a svátku svatého Václava promluvit. Zajímalo by mě, co se dozvíte.
