V současné době hýbe zahraniční politikou situace v Libyi. Jak hodnotíte celkovou situaci? Obáváte se, že vypukne občanská válka a jaký by to mělo vliv na Evropu?. Jaká by měla být politika EU vůči arabskému světu v těchto historických dobách?
V celém arabském světě probíhá proces emancipace. Hlavně mladí lidé si uvědomují, že zaostávají za západem - tedy za Evropou, za Spojenými Státy, ale i za Asií. Arabská populace je mladá. Přes 50% obyvatelstva je mladší než 25 let a mnozí z nich mají dobré vzdělání. V dnešní době získávají prostřednictvím sociálních sítí přístup k vědění, ke globálním znalostem, a chtějí změnu. To se ukázalo v Tunisku a v Egyptě a ukazuje se to v zemích jako je Bahrajn, Omán, Kuvajt, Jemen a také Libye. Jinými slovy dochází v arabském světě k historickému přelomu. Lidé chtějí více svobody, více práv, více demokracie, chtějí důstojnější život. Usilují o to, aby se přiblížili ne radikálnímu islámu, ale právě vyspělému světu.
Pokud jde o Libyi, obávám se, že situace zde může přerůst v občanskou válku. Poslední dny a události tomu nasvědčují. Režim plukovníka Kaddáfího má relativně silnou podporu na západě země. Tradičně velký odpor je cítit z Benghází, Tobruku a dalších měst na východě země.
Pro Evropu je toto citlivá otázka. Dlouhodobě podporujeme a usilujeme o větší emancipaci, uplatňování lidských a občanských práv, o svobodu a demokracii. Zároveň si ale přejeme, jak pro arabské obyvatelstvo tak i pro nás v Evropě, klidný, pokojný, mírový, stabilní přechod. Toto se daří v Tunisku a v Egyptě, ale již mnohem méně uspokojivým způsobem vše probíhá v Libyi.
Musíme si uvědomit, že taková historická změna je dlouhodobý proces, který bude probíhat roky ne-li desetiletí. V tomto procesu někdy uvidíme rychlý postup dopředu, ale jindy mohou nastat překážky a neúspěchy. Pro Evropu z tohoto procesu plynou pozitiva, proto ho také podporuje. Číhají zde však i nejrůznější nebezpečí. Především v Itálii, ve Francii nebo v Řecku se například mluví o možné vlně uprchlíků. Tyto obavy jsou oprávněné.
Afrika v souvislosti s demografickou explozí měla před 30 lety 500 milionů obyvatel, dnes má miliardu. Za dalších 25 let bude mít dvě miliardy lidí. Nepodaří-li se jak v arabském světě v oblasti severní Afriky, tak i na celém kontinentu, postupně zavést více svobod, více demokracie ale také větší a silnější rozvoj, zvýšení životní úrovně, tak aby lidé byli doma spokojeni a netáhlo je to za lepším do Evropy, tak Evropa bude mít problémy. I toto je důvod, abychom v Evropské unii postupovali společně. Žádná země si s těmito obrovskými problémy a výzvami, včetně možného přílivu uprchlíků, neporadí sama. Je potřeba pokračovat ve vytváření společné ochrany hranic a spolupracovat na jednotné imigrační a azylové politice.
Nedávno jste v Evropském parlamentu v televizní debatě diskutoval o vlivu ekonomické a finanční krize na migrační proudy v Evropě. Je podle vás situace v Evropě kritická? Jaký vliv to má na Českou republiku?
Situace v Evropě není kritická, ale je potřeba si právě uvědomit stav, ve kterém se nacházíme. Evropská populace, včetně populace české, vymírá. Jinými slovy, budeme-li si chtít udržet naší ekonomickou a životní úroveň, budeme muset mít do budoucna ve stále větší míře řízenou, zdůrazňuji řízenou, imigraci. Nelegální, živelné přistěhovalectví je nutné nadále důsledně kontrolovat.
Evropa se pomalu dostává z ekonomické krize, během které vzrostl počet nezaměstnaných o 7 milionů. V celé Evropské unii dnes máme více než 23 milionů nezaměstnaných. Mnozí z nich jsou také čerství přistěhovalci. Je pochopitelné, že Evropané se obávají o svoji práci, a jsou proti dalšímu přistěhovalectví. V nedávných volbách v Belgii, v Holandsku, dokonce i ve Švédsku se ukázalo, jak moc se obyvatelstvo staví proti dalšímu přistěhovalectví. Toto evropští politici samozřejmě musí vnímat, má-li se udržet sociální stabilita a sociální mír. Je potřeba o tom diskutovat, tak aby lidé znali pravý stav věcí.
Mimochodem i v České republice máme přes 500 tisíc nezaměstnaných a žije zde přibližně 430 tisíc cizinců. V našem případě to nejsou Arabové či Afričané, ale převážně Slováci, Ukrajinci, Vietnamci, Poláci apod. Tito lidé často pracují v profesích a oborech, kde čeští lidé pracovat nechtějí, a to i přes vysokou nezaměstnanost. V České republice nyní bude probíhat sčítání lidu. Za posledních 10 let se počet obyvatel zvýšil asi o 300 tisíc z 10,2 asi na 10,5 milionů. Není to však naší porodností, ale právě příchodem zahraničních pracovních sil. Jak jsem řekl, panuje obava, že tito lidé seberou Čechům práci. Musíme si přiznat, že nám svojí prací, přítomností a spotřebou naopak přispívají k ekonomickému růstu.
Zúčastnil jste se oficiálního zahájení a prezentace studie „Evropa v roce 2020: konkurenceschopná nebo spokojená sama se sebou?“ Jaký dojem na vás udělala studie a následná panelová diskuse složená z velvyslanců USA, Brazilie a Indie? Jaký je pohled zvenčí na budoucnost Evropy?
Jsem přesvědčen, že Evropa je konkurenceschopná a schopná obstát nejen v současnosti, ale i v budoucnosti. Je nutné si uvědomit jednu věc. Před 100 lety byl podíl evropského obyvatelstva na celosvětovém podílu přibližně 20%, dnes je to pod 10% a v roce 2050 to bude někde mezi 5 nebo 6%. Nemůžeme očekávat, že méně než 10% obyvatelstva bude neustále vytvářet polovinu celosvětových hodnot.
Vezměme si jako příklad Čínu, nejlidnatější zemi, která má 1,3 miliardy obyvatel. Někdy do poloviny 18. století vždy tvořila čtvrtinu celosvětového HDP. Čína se k této hranici opět svojí pracovitostí, schopností a houževnatostí blíží mílovými kroky. Aby Evropa v této soutěži s Čínou, s Indií, se Severní Amerikou, s Brazílií a s dalšími zeměmi mohla obstát, potřebuje být na špici vývoje. Ať se to týká technologií, ochrany životního prostředí, kvality a způsobu života apod.
Navzdory mnohým euroskeptikům, včetně českého prezidenta Klause, je Evropa v této soutěži úspěšná. Ať v automobilovém, leteckém, chemickém nebo spotřebním průmyslu, všude Evropa vede. Aby mohly zůstat evropské země konkurenceschopné, je potřeba, aby spolupracovaly, což se právě děje v rámci Evropské unie. To si uvědomili občané a firmy nejenom z menších zemí jako je Holandsko, Dánsko nebo Rakousko, ale i z největších evropských zemí - z Francie, Německa či Itálie. Bez této koordinace a spolupráce není možné obstát. Byl bych rád, aby u nás konečně přestala neustálá kritika a neustálé diskuse, zda je pro nás Evropská unie výhodná nebo není.
Ví se o vás, že sledujete dění v německy mluvících zemích. Německem v posledních týdnech a měsících hýbe vnitropolitická debata o osudu ministra obrany Karla Theodora zu Guttenberga, jenž byl nakonec nucen odstoupit ze všech politických funkcí. Důvodem bylo zjištění, že jeho doktorská práce je plagiátem. Co tato situace vypovídá o politické kultuře v Německu? Je možné si pro nás z toho vzít inspiraci či ponaučení?
Při sledování této kauzy u mě došlo k malému zklamání. Zklamání v tom, že i v Německu je možné, aby doktorská práce byla plagiátem. Je to pro mě překvapení, neboť já sám mám doktorát z německy mluvící země, z vídeňské univerzity v Rakousku. Když jsem doktorát v 80. letech ve Vídni dostal, tak plagiát prostě nebyl možný.
Pozitivní však je, že Karl, jak dostal přezdívku, Xerox zu Googleberg, i přesto, že byl nejpopulárnějším politikem v Německu, politicky dlouho nepřežil. Obrátila se proti němu nejen celá opozice, ale také naprostá většina novinářské obce, s výjimkou bulvárního Bildu, a akademická veřejnost. Po několika dnech této kritiky, sám tento nejen mediálně schopný politik z bavorské CSU odstoupil.
V tomto je mi celá kauza sympatická. Na rozdíl od situace v České republice, kde máme kauzu právnické fakulty na Západočeské univerzitě v Plzni. Známe jména politiků, kteří zde dostali tituly ne vždy poctivým způsobem. Tito politici, včetně například Marka Bendy, v českých politických vodách nadále bez problému přežívají.
Nedávný průzkum v České republice ukázal, že podpora veřejnosti pro EU, například pro zavedení eura, rapidně klesá. Čemu to přičítáte a jak by na to měla reagovat politická reprezentace? Jak v této souvislosti hodnotíte názory a postoje Václava Klause a jeho nedávné kontroverzní vyjádření na podporu politika z ultrapravicového a nacionalistického spektra?
My bychom si v této souvislosti měli uvědomit jednu věc. Pro národ o velikosti 10 milionů, který je usazen v tak citlivém geopolitickém prostředí, a který má takové historické zkušenosti jako mají Češi, nevymyslíme nic lepšího než to, co je dnes - čili evropskou integraci. Celá historie 20. století nám to potvrzuje.
Z tohoto pohledu já naprosto nechápu postoje českého prezidenta Václava Klause. Evropská unie je zárukou naší svobody, bezpečnosti, suverenity a to jak pro jednotlivé občany, tak i pro špičkové politiky. Nikdy v historii českého národa neměl český vůdce, dnešní prezident, takovou svobodu, aby mohl beztrestně kritizovat nebo dokonce nadávat panovníkům sousedních zemí ať se jedná o Německo, Francii, Rusko nebo Spojené Státy. I to je výsledkem evropské integrace.
Pro malou ekonomiku v globálním světě je evropská integrace důležitá také z hospodářského pohledu. Dvě třetiny českého HDP jsou tvořeny zahraničním obchodem. 85% našich vývozů jde do zemí EU. Bez společného trhu, kde je 500 milionů spotřebitelů, bychom u nás nikdy nemohli například vyrábět milion vozů ročně. Kde by se tyto vozy prodávaly? V Čechách nebo na Moravě?
Na Evropu, jak jsme o tom mluvili například i v souvislosti s vývojem v arabském světě, se hrne spousta globálních rizik. Země, nebo národ o 10 milionech příslušnících ve světě, kde je dnes 6 miliard lidí, nemá šanci na svůj svobodný rozvoj bez mezinárodní spolupráce. Všechny tyto souvislosti by měli čeští politici v čele s prezidentem Václavem Klausem svým občanům neustále vysvětlovat a zdůrazňovat. Bohužel tito lidé dělají pravý opak, a dnes jsou názory na Evropskou unii takové, jaké jsou. Místo toho, abychom z našeho členství těžili, a snažili se prostřednictvím volených zástupců dění v EU ovlivňovat k našemu prospěchu, tak neustále kritizujeme a remcáme. Výsledkem je, že vlak, který Evropská unie představuje, nám neustále ujíždí.
