Takové “znásilňování” autority státu a rozhodování se podle toho, jak se paní ministryně “vyspí”, zvláště na Ministerstvu spravedlnosti, to už člověk neví, zda má plakat nebo se smát. A o důvěře v takový stát nemluvě.
Odmítnout nyní tento bod zařadit na program jednání Senátu si v podstatě neumím představit. Senátoři i občané mají právo slyšet - za přítomnosti paní ministryně - o co tu vlastně běželo a běží…
