Globalizace. Pojem, který je v současnosti hojně skloňován zejména ve vztahu ke kapitalismu. Ano, existuje globální kapitalistická transformace. Téměř všechny státy na světě přejaly model, který je postaven na individualismu, kapitálu a konzumu. Právě na těchto faktorech je postavena současná tvář globalizace. Předchozí fáze globalizace však končila poměrně ponuře.

První fázi globalizaci můžeme totiž datovat do doby kolem roku 1850, kdy se začal ve velkém rozvíjet první typ kapitalismu, který byl postavený na rozšíření parního stroje. V roce 1848 napsal Marx a Engels Manifest komunistické strany na obranu dělníků a popsali tehdejší fungování kapitalismu. Tato fáze kapitalismu trvala do roku 1913, kdy se na zemi naakumulovalo ohromné množství kapitálu. Ten bylo nutné vyčerpat a tak vypukla první světová válka, která znamenala přerozdělení světa a rozpad velkých říší. Poté přišlo mezidobí, kdy se svět vzpamatovával z válečných hrůz, ale záhy přišla další, ještě děsivější válka. To byla nastartována hospodářkou krizí roku 1929. První fáze globalizace tedy končila dvěma válkami, plynovými komorami a holokaustem. Přičemž ta druhá dala základ současné podobě globalizace.

V globalizaci, ve které nyní žijeme, je utvářena od 70. let 20. století, kdy jsou již napraveny chyby války v oblasti výstavby států, které byly zničeny. Kapitál však potřebuje uvolnit stavidla a to se mu po nátlaku daří zejména v USA a později i v dalších státech. Přelom nastává v 80. letech, kdy za vlád Thatcherové ve Velké Británii a Reagana v USA přichází nový model, který zaseje sémě ničení planety v podobě globálního neoliberalismu. V roce 1989 dochází k pádu socialistických států a to jen proto, že západní globalizace na něj začala působit takovými prostředky, které nebyl schopen pojmout a reagovat na ně (zejména v oblasti inovací). Ostatně západní kapitalismus na tento pád čekal, aby mohl obsadit uvolněné trhy. Potřeboval totiž někam exportovat svůj přebytek kapitálu a bývalé socialistické státy byly snadnou kořistí. Život západního neoliberalismu byl tedy prodloužen. Nicméně po krizi v roce 2008 se stalo, že bohatší ještě zbohatli. Ekonomové, jako Thomas Piketty autor knihy Kapitál v 21. století říká, že se nyní nacházíme v době jako před rokem 1913, kdy většinu bohatství na světě drží v rukou úzká skupina lidí. Začínají tedy opět existovat velkokapitalisté, kteří ovládají chod světa – bankéři, majitelé nadnárodních korporací aj. K tomu můžeme přičíst i řadu neziskových organizací, které často působí jako „hlásná trouba“ těchto kapitalistů nebo soukromého kapitálu. Snaží se zničit národní státy a to často pod rouškou líbivých věcí, že to nebo ono chtějí napravit.

Druhá fáze globalizace se tedy pomalu chýlí ke svému konci. Nacházíme se na jejím vrcholu, kdy je v chodu globální ničeni přírody a neustálá honba za kapitálem. Ekonomický komentátor Martin Wolf říká: lidé v současné době začínají věřit populistům, a že nás čeká další krize. Alespoň to uvedl v rozhovoru pro Hospodářské noviny dne 30. 9. 2016. Lze s ním souhlasit, protože nárůst populistických stran a hnutí je alarmující.

Otevřená společnost (Open Society), kterou je rovněž protkána současná globalizace vede k tomu, že se politici národních států bojí ve svém státě vládnout, protože je kapitál vidí. Jsou nuceni odkrývat karty v mezinárodním obchodu, kde je ničí dravá konkurence. Oslabuje se tím pozice národního státu a lidé jsou frustrováni a obviňují politiky, že nic nedělají. Jenže pod tlakem nadnárodního kapitálu a dalších institucí typu Mezinárodní měnový fond a Světová banka toho člověk moc nezmůže.

Konec současné globalizace přijde ve dvou variantách. Buď nastane válečný konflikt, který bude horší, než byla druhá světová válka. Nepochybně horší být musí, protože jsme se posunuli v ničení daleko a dokážeme se zničit navzájem. Válečný konflikt by totiž vyprázdnil naakumulovaný kapitál – ostatně tak tomu bylo i v případě konce první fáze globalizace. Druhou variantou je, že nastane hluboká deprese, miliony nezaměstnaných a z toho vzniká nárůst fašistických nebo jiných hnutí, které opět lidstvo ženou do nějakého konfliktu.

Nicméně existuje i jiné řešení, než je válečný konflikt. Je nutné, aby se naakumulovaný kapitál vrátil zpět do systému a spravedlivě rozdělil mezi státy na zemi. Vím, že je to věc složitá, ale jedině tímto způsobem se můžeme vrátit na startovní čáru a začít třetí fázi globalizace jiným způsobem, než je hyperkonzum a úplné zničení naší planety. Globalizace musí mít socialistické prvky, kdy se zavede progresivní daň, daň z kapitálových výnosů. Vrátit lidem jasné odměňování za práci, omezit vliv nadnárodních korporací, začít vést diskuzi o minimálním základním příjmu. Začít snižovat nerovnost. Jak příjmovou, tak i materiální. Pokud se nám nepodaří zavést alespoň dílčí věci nového socialismu, tak nás současná fáze globalizace natolik pohltí, že již nebude návratu. Nebude existovat svět, jak jej známe. Bude to svět zničený buď válkou, nebo vydrancovaný od neoliberálního konzumu. Bez vody, úrodné půdy a divů přírody.