Prezident Zeman si na útoky na svou osobu již dávno zvykl a nepřikládá jim žádný význam. Nebyl by to totiž on, osobnost silná, odvážná, mající své pevné a vždy podložené názory. Většina těch mediálních útoků nestojí ani za odpověď.

     A útočí nejen novináři. Útočí politici, politologové, kumštýři a kdekdo, kdo se chce trochu zviditelnit a kopnout si do někoho hodně viditelného a na koho svým intelektem nestačí. Většinou útočí v davu, kam se kdekterá nicka schová.

      Prezident otevřel téma „Krym“, které je už nějakou dobu u ledu a nikdo se k němu nechce moc hlásit.  Je vyčpělé a nezajímavé a Ukrajina je bezedná nádrž na peníze a prakticky nic z toho. Každému soudnému je jasné, že Krym je ruský a žádné sankce a ani nic jiného situaci nezmění. Naopak, sankce poškozují evropské ekonomiky a ti šikovní je stejně umí celkem bez problémů obcházet.

     Prezident tedy stále opakuje, že je třeba jednat a jednat. Je třeba udržet téma v centru zájmu a konečně vše vyřešit.

     Prezident nerozebírá práva národů na sebeurčení, suverenitu, územní celistvost, vůli lidu žijícího na partikulárním území atd. Nerozebírá ani vůli většiny Katalánců žít si podle svého. Nerozebírá ani „demokratické prostředky“ španělské vlády, které umí použít vůči vlastnímu lidu i v době míru, jako jsou obušky, slzotvorné granáty, bití mladých, starých, mužů i žen, gumové projektily střílené do vlastního lidu atd., pokud by chtěl svobodně vyjádřit svou vůli.

      Prezident otevřel téma k diskuzi a naši senátoři, premiér, poslanci, šéfové politických stran a samozřejmě novináři podstatu věci vůbec nepochopili a vše, jako vždy, zjednodušili. Vše zjednodušili v jednu větu :prezident fandí Rusku, Krym zůstane ruským, Rusové by se měli domluvit s Ukrajinou na nějaké formě kompenzace a sankce by se měly zrušit, protože stejně k ničemu nevedou.

 Pro objektivní posouzení situace by stálo za připomenutí, že :

 1. Referendum na Krymu proběhlo zcela v souladu s platnými mezinárodně

právními normami (za předpokladu, že tyto normy platí pro všechny stejně).

2. Poprvé v historii se vůbec někdo obyvatel Krymu zeptal na jejich názor.

Jen stručně pro přehled uvedu -

a) Když poloostrov obsadili Tataři, nikdo se obyvatel Krymu na nic neptal.

b) Když poloostrov připojila k Rusku Kateřina II., nikdo se obyvatel Krymu

na nic neptal.

c) Když poloostrov dobyli za občanské války bolševici, nikdo se obyvatel

Krymu na nic neptal.

d) Když poloostrov za II. svět. války dobyli Němci, nikdo se obyvatel Krymu

na nic neptal.

e) Když poloostrov "daroval" Chruščov Ukrajině, nikdo se obyvatel Krymu na

nic neptal.

f) Když zanikal SSSR a diskutovalo se o statusu Krymu, nikdo se obyvatel

Krymu na nic neptal.

g) Až nyní, poprvé v dějinách, měli obyvatelé Krymu možnost, vyjádřit se sami k sobě.

Škarohlídi mohou namítnout, že se však rozhodovali pod tlakem strachu z

ukrajinských nacistických bojůvek (incidenty v Oděsse, Mariupolu atd.),

ale to je problém Ukrajiny.

 Co se Ukrajiny týká, tak je třeba si uvědomit, že:

 1. Porušuje veškeré úmluvy ohledně Krymu od samého počátku své samostatné

existence (zániku SSSR).

2. Samotná ukrajinská ústava v čl. 5. říká, že "Autonomní republika Krym"

je pod "správou Ukrajiny", tedy nikoliv integrální součástí Ukrajiny.

Obyvatelé Krymu se tedy rozhodli ukončit ukrajinskou správu a přejít jako

federální subjekt do Ruské federace.

3. Mezinárodní garanci nedělitelnosti hranic Ukrajiny - tzv. Budapešťské

dohody z roku 1993 - porušila sama Ukrajina. Podmínkou garance byla

platnost Krymské ústavy z roku 1992. Samotná Ukrajina však tuto ústavu v

roce 1995 zrušila.

4. Z hlediska "historické oprávněnosti" (legitimity) je třeba říct, že Krym

neměl nikdy s Ukrajinou nic společného, a to až do okamžiku Chruščovova

(právně sporného) daru.

 Na celou neřešenou a nedořešenou situaci Rusko -  Ukrajina -  Krym je třeba pohlédnout racionálně a vše řešit a řešit. Jedině diplomatická jednání mohou přinést výsledky a vše posunout vpřed. Čas jde svým tempem a Ukrajina i ukrajinský lid trpí. EU by měla dát ukrajinským představitelům jednoznačně najevo, že nemohou stát na místě a čekat, že se situace vyřeší sama, nebo že ji někdo vyřeší za ně.

 -          EU by měla aktivně a nekompromisně Ukrajinu donutit k vyloučení hrubé síly při řešení konfliktů v mnohonárodnostním státě.

-          EU  by měla vzít pod ochranu všechny menšiny na Ukrajině bez výjimky (maďarskou, rumunskou, bulharskou, ruskou, polskou, rusínskou …). Ukrajinské vedení si musí uvědomit, že Ukrajina je mnohonárodnostní stát a podle toho se chovat. Prvním krokem musí být podstatná reforma a revize nového školského zákona, rozhodnutí o užívání oficiálního jazyka apod.

-          Ukrajina musí dostat jasný signál, že její tzv. ochrana menšin před ruskou hrozbou nemá opodstatnění a v první řadě je třeba budovat stát se všemi právy pro ostatní, včetně účasti při sestavování rozpočtu atd. V Evropě nelze ve 21. století vládnout oligarchickými prostředky, vlastnit armády patřící oligarchům atd. Jedině konsolidovaná Ukrajina na základě všeobecného konsensu má naději na mírový rozvoj a spolupráci v celé oblasti. 

 Ing. Jiří Oberreiter, KV SPO Praha