Učitelka z SPD: Školy se staly jen odbytištěm pro neziskovky

Nový školní rok znamená též najíždění nových „bekovských“ RVP. Jak jsou z vaší zkušenosti učitelé na tyto změny připraveni?

Učitelé jsou podle mé zkušenosti často přetíženi administrativou a stále novými reformami, takže na „bekovské“ RVP (Rámcový vzdělávací program) nejsou dostatečně připraveni. Namísto toho, aby měli prostor věnovat se kvalitní výuce, musejí zvládat změny, které jim stát neustále přidává. Situaci navíc zhoršuje inkluze. Ve velkých třídách s různě znevýhodněnými žáky je příprava i samotná výuka ještě náročnější. SPD dlouhodobě prosazuje, aby se školství vrátilo k praktickým znalostem a dovednostem a aby učitelé měli jasná pravidla, nikoli chaos reforem. Řešením je snížit byrokracii, více zapojit učitele do tvorby osnov a zaměřit se na posílení kvality vzdělávání, nikoliv na experimenty.

Pokud jde o školství, tak politici s oblibou mluví o tom, že musí mladého člověka připravit na moderní svět, omezovat memorování a držet krok s trendy. Premiér Fiala v kampani vykládá, že chce školství pro 21. století. To je hezká fráze, co ale podle vás musí dnešní škola děti naučit, aby ve světě obstály?

Dnešní škola musí děti naučit hlavně číst, psát, počítat a logicky uvažovat. To je základ, bez kterého v životě neobstojí. SPD prosazuje návrat k poctivému vzdělávání místo módních experimentů, které spíše matou, než pomáhají. Důležitá je i finanční a mediální gramotnost, aby se mladí lidé nenechali snadno manipulovat. Velký důraz je třeba dát i na podporu řemesel a praktických oborů, protože právě tam bude v budoucnu největší nedostatek pracovních sil. Řešením je méně ideologie a více kvalitní výuky, která připraví děti pro reálný život.

Mladá generace je oblíbeným cílem politiků, řečnících o udržitelnosti a o tom, jak musíme předat planetu příštím generacím. Do jakého světa podle vás jdou dnešní školáci?

Dnešní školáci vstupují do světa plného nejistot – zdražování energií, diktátu Bruselu a ideologie Green Dealu, která ničí naši ekonomiku a pracovní místa. Vedle toho čelíme i rostoucím hrozbám migrace a bezpečnostním rizikům, které politici EU ignorují. SPD prosazuje, aby Česká republika byla soběstačná, chránila své hranice a rozhodovala o své budoucnosti sama. Řešením je podpora rodin, rozvoj domácí výroby a řemesel a vzdělávání, které děti připraví na skutečný život, i na to, jak čelit moderním hrozbám.

Dva roky nazpátek se hned na úvod školního roku řešila učitelská stávka kvůli sníženým prostředkům na školství. Letos rozpočet ještě není znám, ale že by na kapitolu školství šlo nějak extrémně více, se nepředpokládá. Můžeme čekat ze strany učitelů nějaké protesty, nebo je jejich dnešní zajištění takové, že jsou v podstatě spokojeni?

Učitelé spokojeni rozhodně nejsou. Dlouhodobě jim stát slibuje víc peněz, ale realita je jiná. Rozpočet na školství nestačí ani na pokrytí základních potřeb, přibývá byrokracie a podmínky se spíše zhoršují. SPD prosazuje, aby se peníze investovaly přímo do platů učitelů a do menších tříd, ne do drahých experimentů typu inkluze nebo předražených projektů. Pokud vláda situaci neřeší, je logické, že nespokojenost mezi učiteli může znovu přerůst v protesty. Řešením je dát učitelům stabilní a důstojné podmínky, protože na nich stojí budoucnost naší země.

Mluvila jste o inkluzi, je to letos právě dvacet let, co se do českých škol začala zavádět. Čeho podle vás tento experiment za dvě dekády dosáhl?

Za dvacet let inkluze se ukázalo, že jde spíše o drahý experiment, než o skutečný přínos pro děti. Mnoho handicapovaných žáků je ve velkých třídách stresovaných a závislých na asistentech, zatímco učitelé nemají prostor věnovat se nadaným dětem ani běžné výuce.

Výsledkem je, že trpí všichni – žáci nadaní, žáci se znevýhodněním i učitelé, kteří jsou přetíženi. SPD prosazuje návrat ke speciálním školám tam, kde je to pro dítě přínosnější, a citlivý, nikoli plošný přístup k integraci. Řešením je hodnotit inkluzi podle skutečných výsledků dětí, ne podle ideologických tabulek.

Inkluze také přinesla do školství množství neziskových organizací, které školám zajišťují různé související služby. Ať jde o psychologické poradenství, přednášky a besedy, nebo třeba přímo o zajišťování studijních materiálů. Nezvrhlo se to už ale v opačný extrém, že si školy „outsourcují“ i to, co by si mohly obstarat samy?

Ano, přesně k tomu došlo. Školy se staly odbytištěm pro různé neziskové organizace, které místo skutečné pomoci často jen čerpají státní a evropské dotace. Učitelé pak musejí absolvovat přednášky a projekty, které jim mnohdy nijak nepomáhají ve výuce, ale berou čas i peníze.

Reklama na výukové projekty Člověka v tísni:

SPD prosazuje, aby se školství vrátilo k poctivému vzdělávání a aby hlavní roli hráli učitelé, nikoli externí aktivistické spolky. Škola má vychovávat a vzdělávat děti, ne být platformou pro neziskový byznys. Řešením je dát větší podporu učitelům a speciálním pedagogům přímo ve školách a omezit závislost na neziskovkách.

Měly by mít neziskové organizace podíl na samotném vzdělávání žáků, třeba formou materiálů dodávaných na klíč, jako to dělá Člověk v tísni přes svou organizaci Jeden svět?

Neziskové organizace by podle SPD neměly zasahovat do samotného vzdělávání žáků, protože to je úloha škol a učitelů. Materiály „na klíč“ od Člověka v tísni a podobných spolků jsou nejen ideologicky jednostranné, ale i finančně nevýhodné. Pracovní listy si dokáže pedagog připravit sám na míru svým žákům a za zlomek nákladů. Podobně je to u doučování – agentury si účtují tisíce, zatímco učitelé na školách mohou doučovat kvalitněji a levněji, i když je stát zatěžuje zbytečnou administrativou. Řešením je posílit školy a učitele přímo, místo aby peníze odtékaly do neziskového byznysu.

Ještě se na závěr vrátím k RVP ministra Beka. V pracovních materiálech, které se objevovaly při jeho tvorbě, se hovořilo o tom, že učitelé by měli dostat návod, jak se „bránit rodičům“ a v podstatě zamezit kontrole vzdělávacího procesu ze strany rodin. Byly případy, kdy některé kontroverznější výukové materiály museli žáci nechat ve škole a nesměli si je brát domů. Neměl by ale vztah školy k rodičům být spíše konsenzuální a spolupracující, než takto „bojový“?

Samozřejmě že vztah školy a rodičů má být založený na spolupráci, nikoli na konfrontaci. Pokud se v RVP (Rámcový vzdělávací program) objevují myšlenky, že učitelé mají „bojovat“ proti rodičům, je to naprosto nepřijatelné. Rodiče mají právo vědět, co se jejich děti učí, a také do toho mluvit – jde přece o jejich výchovu a budoucnost. SPD prosazuje transparentnost ve vzdělávání a posílení role rodiny, nikoli její odsouvání na druhou kolej. Řešením je nastavit jasná pravidla, aby školy rodiče do výuky zapojovaly a hledaly společnou cestu, ne aby je vnímaly jako nepřítele.