Výstup Prognosu je první informací o skutečných nákladech německého státu na změnu energetického mixu. Uvádí, že Německo do roku 2030 zaplatí 335 miliard eur ( 8,2 biliónu Kč) za opuštění jaderné energie. Současně uvádí nárůst ceny elektřiny pro německé spotřebitele do roku 2030 o 41 % oproti roku 2010. Zajímavé je také porovnání vývoje ceny bez omezení a odstavení jaderných elektráren. Životnost měly tyto elektrárny až do roku 2042 a nárůst ceny by byl pouze 26,5 %.

Z uvedeného jasně vyplývá, že se jedná o unáhlené politické rozhodnutí bez hlubší analýzy dopadů na hospodářství a domácnosti. Bohužel České republice proti důsledkům prudkého nárůstu ceny pro konečné spotřebitele nepomůže ani napojení větrných elektráren na severu Německa do jejich elektrizační sítě (státní zakázka SRN za 1 miliardu dolarů, tj. 17 miliard Kč).

Nemůžeme proto zůstat lhostejní, a to ani k německé orientaci na „zelené technologie“, protože v případě využití větru i slunce jde o velmi málo účinné a nestabilní zdroje, které dodávají elektrickou energii podle aktuálního počasí, bez ohledu na skutečnou spotřebu v síti. Zůstává otázkou, nejen za jakou cenu, ale také jak budou tyto zdroje kompenzovány jinými druhy výroby elektrické energie, aby síť, a to nejen německá, byla stabilní a spolehlivá.

Mohli bychom si říci, že tyto problémy se týkají pouze Německa. Bohužel, situace je i pro nás mnohem vážnější.

Zdražením energetických vstupů dojde i k celkovému zvýšení ceny pro konečné spotřebitele v liberalizovaném prostředí trhu s elektrickou energií v celé Evropě. A co je hlavní, toto zdražení se druhotně promítne i do cen výrobků a zboží pro konečné spotřebitele také v České republice. V současnosti má hospodářství České republiky příliš úzké a jednostranné propojení a závislost na hospodářství SRN, než aby se těmto dopadům mohlo ubránit. Do budoucna by se proto i česká vláda měla více snažit o vytvoření podmínek pro to, aby se ekonomika ČR mohla z této příliš jednostranné závislosti vymaňovat a více se zaměřovala také na jiné trhy.