Třinácté důchody velmi připomínají slib, který byl základem volebního úspěchu ČSSD v krajských volbách v roce 2008. Zdravotnické poplatky dnes proplácí snad již jen Středočeský kraj, kde za ně ovšem obyvatelé draze zaplatili redukcí veřejné dopravy, všechny ostatní kraje z něj vycouvaly. Představitelé sociální demokracie, kteří vyhlašovali, že úplně zruší všechny poplatky, jen co se dostanou k moci, již dnes některé z nich sami připouštějí jako potřebné.

Ukazuje se, že zdroje opravdu jsou omezené a že si musíme dobře zvážit, na které výdaje je použijeme. Buď si rozdáme 100 milionů ve třicetikorunových poplatcích, nebo za ně postavíme nový nemocniční pavilon, který poskytne zdravotní péči lidem ohroženým na životě. Buď budeme přispívat na ibuprofen, který zkonzumuje v podstatě zdravý člověk, nebo finance místo toho nasměrujeme do specializované péče, kde jeden den pobytu člověka například na oddělení ARO může stát až půl milionu korun. A obecně právě tato specializovaná péče je ta, která rozhoduje o životě či smrti našich blízkých, ne ibuprofen či aspirin.

V roce 2008 nám ČSSD slibovala proplácení poplatků ve zdravotnictví a dnes tento slib nedrží. Ještě loni slibovala třinácté důchody, dnes přiznává, že to je slib nereálný. Zdá se, že doba, po kterou dokáží přežít sliby sociálních demokratů, se povážlivě zkracuje. Je jasné, že v této složité době je téměř nereálné odhadovat vývoj ekonomiky na dlouho dopředu, ale pokud chceme opravdu zodpovědně spravovat veřejné rozpočty, musíme nalézt odvahu říkat voličům pravdu. A je jen na voličích odlišit, které sliby politiků dokáží přežít déle než půl roku či jedny volby.