Nikdo neví, kde se vzalo arabské jaro, ale někdo řekl takhle to dál 
nejde a najednou léta utlačovaní lidé berou svůj osud do svých rukou a 
požadují společenskou změnu. Bylo by naivní se domnívat, že i západní 
liberálně demokratický systém není zralý ke změně. Nikoliv jeho 
principy, nýbrž jeho skutečné fungování. Masy lidí v Evropě i v Americe 
si nemyslí, že je třeba zvyšovat daně proto, aby vláda krmila nenasytné 
finanční žraloky, aby hradila z peněz daňových poplatníků důsledky 
jejich chybných rozhodnutí. Lidé si nemyslí, že mají dřít do úmoru, aby 
se nadnárodní firmy měly lépe a dostávaly větší dárky od státu. 
Zaměstnanci, obchodníci, podnikatelé, příslušníci svobodných povolání 
netouží po tom, aby je centrální bankéři znehodnocováním měny připravili
 o celoživotní úspory, což se ovšem děje, a ještě je prezentováno jako 
záchrana.                    
V malém městě Indianola ve státě Iowa vystoupila bývalá kandidátka na 
úřad viceprezidenta Sarah Palinová s pozoruhodným sdělením. Řekla, že 
Spojené státy jsou ovládány politickou třídou, složenou ze zástupců obou
 hlavních politických stran. Tato třída se čím dál víc vzdaluje zájmům 
voličů. Republikání i Demokraté se spolčili s velkými korporacemi a 
vytvořili kapitalismus chránící velké firmy (socialismus megakorporací, 
„corporate crony capitalism“). Společenská polarizace není mezi těmi, 
kteří si přejí více státu a těmi, kteří chtějí menší stát, nýbrž mezi 
zastánci a odpůrci gigantických vládních a soukromých institucí, které 
se vzájemně drží u vesla. Politická garnitura zůstává u moci, protože 
peníze na její znovuzvolení pochází ze sponzorských příspěvků velkých 
firem, v jejichž prospěch vláda koná a přihrává jim zakázky a peníze 
z veřejných rozpočtů. Závažné problémy země zůstávají neřešeny, protože 
pro politiky z toho „nic nekouká“.           
	Sarah Palinová správně identifikuje dvě skupiny hráčů na trhu – 
podnikatele, kteří nesou veškerá rizika, nosí kůži na trh, nespí a 
tvrdou prací obracejí každý dolar, a na druhé straně megakorporace, 
které mají snadné a přitom obrovské zisky od vlády a jsou chráněny před 
jakoukoliv nepohodou. Dochází k privatizaci zisků, ale socializaci 
ztrát. Tyto firmy mají daňové úlevy, některé dokonce místo placení daní 
dostávají dárky od státu, generují horentní zisky, které schovávají na 
zahraničních účtech, a přitom nevytvářejí pracovní místa. Není to 
svobodný trh svobodných lidí, ale koluze vlády, velkého byznysu a 
financí. Jakoby prezident Obama chtěl podtrhnout pravdivost jejích slov,
 s podporu jeho poslední iniciativy vystoupil Jeffrey Immelt, šéf 
General Electric, firmy s efektivní zápornou daňovou sazbou ve výši 61 
procent. 
Prvním krokem k řešení problému bývá jeho pojmenování. I když k nápravě 
neutěšeného stavu ekonomiky vyspělého světa je ještě daleko, je 
důležité, že se objevuje první vlaštovka. V Evropě se konečně začíná 
mluvit o restrukturalizaci řeckého dluhu (bankrotu) místo dalšího 
nekonečného vyhazování stovek miliard, které politici nikdy nevydělali, a
 o jejichž vydělávání mají jen mlhavé představy. I u nás se může na 
několikátý pokus podařit zvolit novou stranu, která přinese do politiky 
skutečné a žádoucí změny. Dodává to optimismu, že bychom se také mohli 
dočkat „západního jara“.
Aleš Šatánek






