dovolte mi, abych vám na začátek připomněl cíle poslanecké novely zákona č. 329/2011 Sb., o dávkách osobám se zdravotním postižením, která vznikla v těsné spolupráci s Národní radou osob se zdravotním postižením. Tento návrh navazuje na naši poslaneckou novelu téhož zákona, kterou jsme prosazovali v minulém volebním období a která byla úspěšně schválena na konci minulého volebního období na podzim roku 2017.
Už při projednávání té minulé novely v roce 2017 jsem zmiňoval, že se nepodařilo do ní prosadit některé další změny, které vidím jako potřebné a na kterých se tenkrát minimálně z hlediska věcného shodovalo tehdejší složení Poslanecké sněmovny, a musím říct, že to rezonovalo i v Senátu. Mám na mysli především fakt, že v části tohoto zákona chybí některé skupiny osob, které trpí chorobami, které závažným způsobem omezují mobilitu dané osoby, ale přitom se nejedná o poruchu nosného nebo pohybového aparátu. Jen pro upřesnění, v současné době se zákon dotýká pouze osob s těžkým zrakovým postižením, těžkým sluchovým postižením, kombinovanými vadami sluchu a zraku, osob s těžkým postižením nosného a pohybového aparátu a osob s hlubokou nebo těžkou mentální retardací. Pouze u příspěvku na mobilitu na něj mohou dosáhnout i některé další osoby s jiným těžkým onemocněním, pokud mají přiznán průkaz ZTP nebo ZTP/P.
Zákon o dávkách osobám se zdravotním postižením přiznává dva druhy příspěvků. Tím prvním je příspěvek na mobilitu, který lze považovat za klasickou finanční dávku, a druhým typem příspěvku je příspěvek na kompenzační pomůcku, což jsou pomůcky, které nejsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění, mají trošičku jiný charakter, a zde už nejde o klasickou finanční dávku, ale o příspěvek státu na konkrétní kompenzační pomůcku, která má za cíl zmírnění sociálních důsledků zdravotního postižení dané osoby a slouží k podpoře jejího sociálního a společenského začleňování, což je právě rozdíl od těch zdravotních pomůcek, které jsou hrazené z veřejného zdravotního postižení. Je také potřeba říci, že na tyto kompenzační pomůcky si zdravotně postižení připlácejí 10 % z ceny kompenzační pomůcky. Námi dnes předložená novela se zabývá tím druhým ze zmíněných příspěvků, tedy příspěvkem na kompenzační pomůcky, kdy stát za splnění podmínek daných zákonem poskytuje zdravotně handicapovanému příspěvek na konkrétní pomůcku, která mu při jeho zdravotním stavu zlepší kvalitu života, a to zejména z hlediska sociálního a společenského začlenění.
Námi předložená novela si klade za cíl do působnosti té druhé části tohoto zákona přidat tři skupiny onemocnění osob, které sice nemají těžké postižení nosného či pohybového aparátu, ale jejich mobilita je výrazně narušena jejich závažnými interními chorobami. Konkrétně se jedná o pacienty s těžkým postižením srdce, s těžkým plicním onemocněním či se závažným postižením cév dolních končetin. Všechna tato onemocnění v pokročilém stadiu výrazným způsobem snižují mobilitu člověka, a to v některých případech ještě hůř než u osob, které mají poruchu nosného či pohybového aparátu. Zde je také třeba říci, že tyto zmíněné osoby mohou již nyní dosáhnout na prvý typ příspěvků, což už jsem zmiňoval, na příspěvek na mobilitu, nikoliv však na kompenzační pomůcky. A tady je potřeba říci, že tyto osoby mnohdy právě pro to své těžké postižení interního stavu jsou schopny samostatně udělat pouze několik kroků, často se nedostanou mimo svůj byt a právě bez těch kompenzačních pomůcek jsou odkázáni na přebývání pouze ve svém bytě. Z tohoto pohledu potom ten už zmíněný příspěvek na mobilitu je jim víceméně k ničemu. Právě proto chceme tyto tři skupiny pacientů do účinnosti zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením zanést tak, aby mohly čerpat na kompenzační pomůcky.
Tou druhou ambicí tohoto zákona je zvýšit maximální limit na některé nákladné kompenzační pomůcky, kterými jsou zdvihací plošina nebo šikmá zvedací plošina. Zde je potřeba si uvědomit, že to jsou opravdu vysoce nákladné pomůcky, které při povinné 10 %ní spoluúčasti poměrně výrazným způsobem zatěžují jak toho samotného pacienta nebo zdravotně postiženého, tak jeho rodinu. Musím říci, že o této části změny jsme se poměrně dlouze bavili na garančním výboru. Vím, že bude předložen návrh, aby tato část byla z působnosti této novely vyjmuta. Musím říci, že tady opravdu z regionů jsou různé zprávy. Bohužel ceny těch kompenzačních pomůcek se ani regionálně nepohybují stejně. Firmy jsou si vědomy, že mají v některých regionech majoritu, tzn. tohle nechám potom samozřejmě na diskusi kolegyni Dražilové, která bude předkládat pozměňovací návrh k této části novely, a bude to samozřejmě ještě na diskusi v garančním výboru a potom na hlasování.
Ale musím říci, že i já jsem byl překvapen těmi rozdíly, které v některých regionech v nákladnosti pomůcek jsou. Jak jsem slíbil v prvním čtení, my jsme okamžitě po skončení prvního čtení, respektive ještě před ním, navázali diskuze s odbornými společnostmi, nebo vlastně jsme s nimi pokračovali, protože už při přípravě této novely k nim intenzivně docházelo. Tady bych chtěl pochválit a poděkovat Ministerstvu práce a sociálních věcí, že nám k tomu poskytlo odborný aparát. Sešli jsme se se všemi zástupci odborných společností, kterých se to dotýká a připravili jsme širší pozměňovací návrh, který upravil diagnostiku, respektive ohraničení nově zavzatých skupin pacientů tak, aby pro pracovníky České správy sociálního zabezpečení bylo jednoznačně dané, kteří pacienti budou do zákona nově zařazeni. A musím říci, že došlo i k určitému zúžení, protože třeba u kardiaků by v původním návrhu byla skupina poměrně široká a mělo by to samozřejmě významnější rozpočtové dopady. Takže ten pozměňovací návrh jsme projednali na výboru pro sociální politiku. Ten ho, myslím, že všemi hlasy doporučil ke schválení Poslanecké sněmovně, a jsem přesvědčený, že s přijetím tohoto pozměňovacího návrhu i zde ve třetím čtení naplňujeme to, aby nově zařazené skupiny pacientů čerpaly kompenzační pomůcky opravdu efektivně, aby na ně měli nárok pouze ti pacienti, kterým to skutečně přinese profit.
Na závěr chci říci, že mám ambici ještě dnes v rámci druhého čtení předložit jeden, podle mého názoru jak počtem pacientů, tak i rozpočtovými dopady, drobný pozměňovací návrh. Byli jsme osloveni skupinou pacientů, což jsou pacienti, kteří mají ztráty obou horních končetin, nebo nefunkčnost obou horních končetin. Oni v tuto chvíli nemají možnost čerpat na příspěvek na motorové vozidlo, což je z našeho pohledu diskriminační, nebo hlavně z jejich pohledu je diskriminační. Tady je potřeba si uvědomit, že to možná vypadá nelogicky, ale tito pacienti nejsou schopni samostatně třeba vylézt do tramvaje, nebo do autobusu, protože nemají úchop, to znamená bez pomoci druhé osoby nejsou schopni využívat hromadnou dopravu a mají samozřejmě často problém i opustit své obydlí. Z tohoto pohledu předložím v podrobné rozpravě pozměňovací návrh, který by měl této úzké skupině pacientů, podle propočtů by se mělo jednat zhruba o sto, maximálně dvě stě pacientů, kteří by byli zařazeni ročně, a to si myslím, že je ještě možná jenom v prvním náběhu, takže i rozpočtové dopady v tomto směru nejsou veliké a odstranila by se v tomto směru diskriminace, která zde v tuto chvíli panuje.
Kolegyně, kolegové, já vám děkuji za pozornost. Velmi rád bych vás potom požádal o podporu tohoto návrhu, pod kterým jsou podepsaní i zástupci dalších politických uskupení, abychom ho ve třetím čtení samozřejmě i po posouzení pozměňovacích návrhů schválili.
Děkuji vám za pozornost.
