Nerad se vracím ke starým zprávám, ale vzhledem k tomu, že v informační společnosti je nejdůležitější nemanipulovat s fakty, tak bych rád upozornil na to, že řada médií téměř „automaticky“ píše o G7 jako o skupině sedmi hospodářsky nejvyspělejších zemí světa. Dokonce i samotná G7 se takto prezentuje. Pravda je však úplně jiná. Stačí se podívat na výkon ekonomiky Kanady či Itálie.

Kdo si stále myslí, že jsou největší ekonomikou světa Spojené státy, mýlí se. Stačí si přečíst některé odborné výstupy, které hovoří o Číně jako o současné jedničce. I kdyby však byla Čína na druhém místě, pořád to nemění nic na tom, že není členem G7. No, a ve vztahu k věřitelské pozici ČLR k dlužnické USA je to i trochu směšné. Na letošním summitu opět chybělo i Rusko, které bylo po referendu na Krymu v roce 2014 zbaveno členství. A to už nemluvím o Indii a o dalších zemích, které jsou podle statistiky před některými současnými státy skupiny G7.

Kdo tedy rozhoduje o tom, která země bude a která nebude členem G7? Odpověď je jednoduchá: Sám sobě si…  Jen pro připomenutí. Tato neformální skupina vznikala z politické vůle v sedmdesátých letech a ne vždy respektovala sílu ekonomiky jednotlivých států světa. Možná by si to měli někteří analytici a možná i novináři uvědomit. Obzvlášť, když věnovala některá média letošnímu summitu G7 tolik pozornosti.    

Závěr je prostý - smysl současné G7 je jen politický. A otázkou zůstává, kdy se sejdou skuteční lídři světové ekonomiky?