Při zamyšlení "Kam kráčíš vzdělanosti?" mi vyplavou tyto myšlenky. Pro osobní a profesní růst je důležité nejen vzdělání mladých lidí. Naopak, člověk se musí učit a přijímat nové informace celý život. Vzdělání v pozdějším věku pak člověku pomáhá lépe si spojit své zkušenosti v praxi s teorií, která se vyučuje. Jde také o určitou zpětnou vazbu na pedagogy a zvýší se tak kvalita celého systému vzdělávání.

Moderní ucelená školská výchovná soustava se vyznačuje dostupnou předškolní výchovou a uceleným jednotným základním vzděláním. Budoucnost vidím v obnově učňovského školství, v pokračování završeného středního vzdělání a v perspektivě univerzitního vzdělávaní.

České základní školství

Nejdůležitější je posílení autority učitele, snažit se už o výchovou v rodině, nesvádět vinu neúspěchu dítěte na školu, vést své děti k úctě k učiteli, řešit patřičnou nekázeň svých dětí s učiteli, doma stanovit svým dětem řád, naučit své děti poslouchat a naslouchat Škola by měla přesněji vymezit nejzákladnější učivo průměrného žáka, aby nedocházelo k tomu, že rodiče musí suplovat roli učitele v případě nepochopení učiva. Nadměrně nadaným žákům umožnit studium na víceletých gymnáziích pro lepší rozvíjení. Jelikož všechny děti nejsou a nebyly stejné – nerušit ani síť speciálního školství, které je v naší zemi jedním z nejpropracovanějších systémů. Hraniční typy dětí vyniknou ve speciální škole a dostaví se pocit úspěchu a radosti, kterou na normální ZŠ dítě nepocítí.

České střední školství

Do systému středního školství počítám i učňovské vzdělání, které nám dá dostatek kvalifikovaných řemeslníků, i když se nebudou pyšnit maturitní zkouškou, ale budou možná stejně cenění výučním listem, který jim otevře dveře do mnoha firem. Souhlasím se státními maturitami, jak na státních, tak i na soukromých školách, že prověřují úroveň znalostí studentů. Jestliže úroveň by měla být posuzována podle procenta úspěchu – je v pořádku, že všichni nemohou stejně uspět, není potřeba dělat závěry z neúspěchu 10% – 20 %.

České vysoké školství

České vysoké školství zásadní reformu nepotřebuje. V současné době vyučuji právo na vysoké škole, Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Při výuce se maximálně snažím u studentů vyprovokovat kreativitu a vlastní názor na spravedlnost. Společnost by měla hledat zdroje poznání u Kantovy kritiky, měla by být zaměřena na praktický rozum, tzn. jednání a mravnost. Člověk je bytost, která má schopnost nejen poznávat, ale i aktivně jednat. Kant říká, že svět se odráží ve dvou aspektech, toho co má být evokováno svobodnou vůlí (Sollen) a toho co je světem zkušeností (Sein). Jinými slovy 50% teorie a 50% vlastních kreativních myšlenek. Jsem proti omezování demokratických orgánů školy, mimo jiné jsem proti snížení počtu zástupců studentů v akademických senátech. Dále akademická půda by měla být tabu i pro policii, a vstup na tuto půdu by měl být se svolením akademických funkcionářů. Soukromé vysoké školství je jiná kapitola, tato forma by měla být uplatňována, při dalších vysokých školách, kdy studenti již jednu mají a formou rekvalifikace, nebo požadavkem praxe po jiných kvalifikacích.

Vzdělanost populace je obrovským bohatstvím, z kterého může náš stát i v budoucnu po vyčerpání přírodních zdrojů solidně existovat. Vyhledávat šampiony, kteří mají vizí efektivně vést společnost je nutné. Talent není závislý na bohatství vlastní rodiny. Proto maximální vzdělání dopřejme co největšímu počtu studentů, přibližujme se k průměru OECD s cílem do deseti let dosáhnout min 1,5%, z HDP. To znamená každý rok zvýšit podíl na vzdělávání a vědu min o 0,1% z HDP oproti předchozímu roku.

V minulosti byla prospěchová stipendia, je nutné se k tomuto systému důsledněji vrátit. Ten, kdo studuje v průměru za dvě (C), by na ně měl dosáhnout. Výjimečně u nadaných studentů ještě zdvojit možným sociálním stipendiem. Myslím, že je to také v lidech. Když jsem studoval, tak se hovořilo o nákladech kolem 2000,- Kč. Byl jsem schopen za podstatně nižší částku vyjít ze sociálního a prospěchového stipendia, zbytek jsem dorovnal brigádou o prázdninách. Takže jsem ještě ušetřil, možná se to zdá nadnesené, ale kdo mne zná, to může potvrdit. Syn, který studoval nedávno, to také dokázal. Pro financování studia je nutné, aby škola maximálně pracovala na projektech s výstupy do praxe, mám na mysli různé granty a povinné zapojování studentů s finančním oceněním při dokončení projektu, nebo průběžně za splnění určité dílčí etapy projektu.

Myslím, že bych nepodpořil zavedení školného, a to proto, abychom neplýtvali se svým jedinečným zdrojem vzdělaností a umožnili vzdělání bez ohledu na majetek a možnosti rodin. Zavedl bych poplatek za prodlužování studia, opakování ročníků, studium na dalších školách a podobně.

Systém akreditací selhal u veřejné školy, takže to bylo více méně lidské selhání. Stát musí kontrolovat úroveň a kvalitu vzdělání, když provádí financování tohoto sektoru. U vysokých škol by měla být sledována kriteria a to publikační činnost, sepětí teorie a praxe, to je množství výstupů do praxe, vyřešených teoretických poznatků s realizací v praxi, počet autorských řešení, počet patentů. Také by se mělo sledovat, jak absolventi našli uplatnění v zaměstnání po prvním roce po absolvování apod. U soukromých vysokých škol při udělení akreditace by měly být také zkoumány kvalitativní ukazatele, a při poklesu úrovně by měla být odebrána akreditace. To by byl jeden z mála zásahů státu do vysokých škol. Jak sem se zmínil, možná soukromé vysoké školy více hovoří o praxi a tím podporují kreativitu a nesoukromé více bazírují na poučkách, na teorii, což, ale spíše patří do základního a středního školství, tímto spíše podporují paměť bez výstupu na praxi. A jenom od nesoukromých vysokých škol je slyšet že úroveň je nízká. Od soukromých vysokých škol jsou zase hlasy, teorie k ničemu školy chrlí bezpoužitelné absolventy, a tím pádem absolventi mají horší uplatnění na trhu práce.

JUDr. Ing. Karel Nedbálek, PhD.

kandidátem do Senátu číslo 2

Volební obvod  78 Zlín