Jde o spravedlivé a efektivní využívání prostředků ze zdravotního pojištění

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

Vážená paní,
akce českomoravských lékařek a lékařů „Děkujeme,odcházíme !“  krystalizovala podstatně  déle než veřejnost vnímá.. Formálně skoro rok,  její příčiny však trvají podstatně déle. Je škoda, že  tuto aktivitu,  ale zejména neřešené problémy organizace a financování zdravotnictví, uměla veřejnost  rozpoznávat až pod hrozbou personálního kolapsu klíčových úseků zdravotní péče. Je však málo  pochopitelné, že ani pan ministr zdravotnictví příčinám lékařské revolty nevěnoval pozornost včas, třeba už po svém letním nástupu, byť o nich dobře věděl. Ještě i následně ji dlouho  bagatelizoval, pak ještě svými rozpornými stanovisky přiléval oleje do ohně a k řešení se odhodlal  až  v posledních dnech reálně hrozící krize. Požadavky lékařů mohl řešit s rozumnějším výsledkem  a mnohem  komplexněji už na podzim.

Tento vývoj je poučením, že nejen naše veřejnost, ale ani kvalifikovaná zodpovědná místa nedokáží na podněty a připomínky reagovat, nejsou-li razantněji donuceny. Zbytečné škody ovšem vinou nečinnosti nastaly v obavách nemocných, vnášením rozkolu mezi různé kategorie lékařů, lékaře a sestry, ostatně i zdravotníky a laickou veřejnost. Navíc několik  mediálních inkvizitorů vnutilo akci značku pouhého boje za zvýšení platů, ačkoli veřejnost mohly více zajímat ostatní požadavky lékařů,  prospěšné všem. Obávám se, že nepochopení trvá, náprava stavu věcí po navýšení platů dále vázne a důvody k dalším protestům budou z velké části trvat.

Ostatně ony tolik diskutované dvě miliardy pro zvýšení platů  pan ministr sám k dispozici stejně nemá. Nejde totiž o prostředky státního rozpočtu, nýbrž o spravedlivé a efektivní využívání více než dvou stovek miliard korun ročně ve zdravotním pojištění. Ty jsou poměrně ochotně k dispozici pro nákupy všeho a investice do kdečeho, zčásti i  pro nelegální zlodějny, ale jen velmi neochotně jsou vydávány na řádné zaplacení kvalifikované práce zdravotníků. Na mzdy zaměstnanců ve zdravotnictví jde u nás z celého balíku  prostředků zdravotního pojištění jen asi polovina než je obvyklé ve vyspělých zemích, jejichž medicínské standardy ovšem ve všem ostatním přijímáme a poskytujeme.

Nespokojenost lékařů, zejména mladých, však začala jinde. Mladší lékaři ztratili jistotu férového jednání ze strany státu a mnohdy také z  vedení zdravotnických zařízení. Prožívají výrazně zhoršené podmínky pro specializační vzdělávání, bez něhož nemohou samostatně pracovat. Zažili a stále zažívají flagrantní porušování zákoníku práce a vnucené smluvní  nevolnictví. Všichni lékaři také protestují proti způsobu jakým je organizačně a právně řešena jejich přesčasová práce a jak je falešně prezentována veřejnosti. Lékaři se rozdělili na menšinu relativně spokojených a privilegovaných, a většinu nespokojených, deklasovaných a vykořisťovaných. Problém je také v tom, že ti  první působí více v rolích a provozech zbytných,  ti druzí v rolích a provozech pro zajištění akutní a klíčové zdravotní péče zcela nezbytných.

Je paradoxem, že oni protestující nakonec vybojovali jakési  zvýšení mezd i pro ty neprotestující, méně exponované, dokonce spokojené a protesty zpochybňující. Pokud vím, nikdo z těchto přiživujících se na odvaze jiných však navýšení platu nyní neodmítá, ač si ho nežádal, nepotřeboval a třeba ani nezasloužil. Někteří protestující naopak vybojované zvýšení platů už ani nevyužijí, protože vskutku odešli nebo jim bylo zamezeno se na svá pracoviště vrátit. Myslím, že tato akce byla velmi dobrou sondou do stavu společnosti a jejích hodnotových priorit. Třeba se ještě zúročí také v naplnění ostatních bodů memoranda podepsaného ministrem a zástupci lékařů, byť osobně jsem v tomto směru velmi skeptický. Bez důrazného tlaku a osobní odvahy se u nás nepohne zhola nic. A pokud se pohne, odnesou to ti odvážnější a aktivní a využijí spíše oni chytračící a vyčkávající.

A co by se mělo změnit pro nápravu poměrů v našem zdravotnictví ? Mnohé. Přes veškerý reformní humbuk se totiž už několik let nic podstatného pro nápravu struktury, organizace a financování zdravotnictví neděje. Chuť parazitů přiživit se na nemalých prostředcích protékajících zdravotnictvím je přitom velká a nepořádek havěti nepochybně vyhovuje. Ani slušní lidé ve vedení ministerstva nejsou, jak se zdá, zárukou pozitivních změn. Je totiž známo, že v neslušném prostředí  slušný člověk často nic slušného neprosadí a ničemu neslušnému nezabrání, protože je slušný. Slušnost je neslušnými pokládána za slabost a stává se jen málo prospěšnou ozdobou.  Vlčí mlha julínkovských poplatků, nečitelnosti cen léku, pochybně kompletovaných zakázek a nejasné ceny práce zdravotníků rozpouštěné v paušálních platbách zastřela před veřejností obrysy skutečných problémů a vytvořila z fungujícího zdravotnictví dojem nejisté džungle. Vyznat se v ní nelze bez dodržování práva, skoncování s  padoušstvím a bez odvahy k nápravě , zejména mezi odpovědnými.Ministerstvo prý tak už činí nebo činit hodlá, takže to bedlivě  pozorujme.

Opozice ani širšího okruhu lékařů se na názory nikdo neptá, neboť vidění světa současnými kormidelníky má z vůle voličů hodnotu 118.  Okruh  jejich odborníků pracujících na reformě je úzký a spíše neveřejný.

Moje názory na potřebné kroky pro léčbu chorého zdravotnictví jsou k dispozici na www.zaloudik.cz jak v deseti bodech, tak v přiložených komentářích. Ostatně pro své názory na padouchy jsem byl právě před rokem po třiceti letech propuštěn z práce pro nadbytečnost, a to navíc nelegitimním ředitelem, již třetí rok instalovaným bez povinného výběrového řízení. Rezervy našich bludných cest k právnímu státu a lepšímu pořádku vnímám tedy dostatečně barvitě jak z dlouhé produktivní praxe, tak i z trpělivé nadbytečnosti.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.