PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.

Miroslav Ransdorf zemřel 22. ledna 2016 v Praze
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,03. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

02.10.2015 10:42:25 - michal88

Sovětsko-Afgánská válka

Dobrý den pane Ransdorfe,

zajímá mne otázka proč vlastně SSSR vkročila do války s Afgánistánem? Dle mne je to jedna z mála útočných akcí SSSR (jestli se to tak dá nazvat). Máte nějaký odkaz na objektivní článek zabývající se touto věcí.

Předem děkuji
S pozdravem

Michal Horák z Prahy

Doufám, že můj příspěvek nebude parl. listy opět vyhozen za údajnou nekonkrétnost otázky.

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

04.10.2015 23:44:56 - PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
               Dobrý den, pane Horáku, sovětské angažmá v Afghánistánu byla hrubá chyba, zásadní omyl a chybné rozhodnutí, které západní veřejnost pochopila jako znak sovětské agresivity.

Je celá řada vynikajícího prací v ruštině, ale protože nepředpokládám jejich dostupnost v knihovnách, odkážu Vás na velmi solidní práci Afghánské peklo autora literatury faktu Tomáše Řezáče. Sověti se nechali vtáhnout do hry, již zinscenoval Zbigniew Brzezinski (tehdy bezpečnostní a strategický poradce prezidenta Jimmyho Cartera), který takto chtěl sovětům oplatit Vietnam. Američané předstírali, že ve hře o Irán (v Iránu, klíčovém státu blízkovýchodního regionu, došlo v roce 1979 k islámské revoluci) chtějí vtrhnout do Afghánistánu, a sověti je chtěli předejít.  

V téže době byla v Afghánistánu u moci Lidově demokratická strana Afghánistánu, která hodlala v zemi, v níž bylo jen 5% gramotného obyvatelstva, vybudovat socialismus. Protože byla relativně slabá a bezradná, snažila se zejména za Hafizulláha Amína vtáhnout do afghánských střetů sověty. Ti se nakonec v prosinci 1979 opravdu do Afghánistánu vojensky zaangažovali.

Hlasování v politbyru bylo velmi těsné a vycházelo z iluzí, které o Afghánistánu měli sovětští politici. Neprozíravě se nechali zatáhnout do vnitřních konfliktů v Afghánistánu mezi frakcemi Chalk a Parčam i do toho, že Hafizulláh Amín rozpoutal teror proti skupině Tarakího. Situaci komplikovala i rozdílnost názorů mezi politiky a vojáky. Maršál Ogarkov napsal rozsáhlý materiál proti vstupu sovětů do Afgánistánu. Poukazoval na to, že rozsáhlé tankové síly jsou v Afghánistánu k ničemu a že bude nutné plýtvat parašutistickými jednotkami, které jsou nesmírně cenné a je těžké je vycvičit. Když se sověti naučili vítězit (např. bitva u Chóstu, po které byli islamisté na kolenou), nařídili jim politikové v čele s Gorbačovem vyjednávat. Prostě chyba za chybou.