také já pokládám předkládanou novelu za jednu z nejvýznamnějších legislativních změn ve školství za poslední dekádu. Ve svém vystoupení bych ji také zčásti rád zasadil do širšího kontextu vývoje českého vzdělávání a potřebnosti těchto změn, které, několik z nich, následně krátce okomentuji. Mezi největší výzvy českého školství patří podle všech studií nerovný přístup ke vzdělávání na základě socioekonomických faktorů. Nejhorší situace je poměrně logicky v regionech s velkým počtem sociálně vyloučených lokalit, jako je třeba Karlovarský kraj. Například v ORP Kraslice je téměř 10 % dětí, které nedokončí povinnou školní docházku, v ORP Sokolov dosáhli žáci při testování v páté a deváté třídě jednoho z nejhorších výsledků v České republice.
Karlovarský kraj zároveň patří k těm, kde je nejnižší podíl aprobovaných učitelů ve sborovnách základních škol, v nichž jsou zároveň v průměru nejstarší učitelé v celé České republice. Tuto statistiku zde zmiňují proto, že to budou právě školy a zřizovatelé, nejen v Karlovarském kraji, které nebo kteří budou ze schválení předkládané novely nejvíce profitovat. Já zmíním u jednotlivých vybraných opatření, proč tomu tak bude.
Druhým zásadním problémem, už tady zmínil tu věc pan ministr, je značná fragmentace naší vzdělávací soustavy. Já tady mám pár čísel, máme u nás 4293 základních škol, z nich zhruba čtvrtina nebo více než čtvrtina má méně než 50 žáků. Tyto školy spravuje 2663 zřizovatelů, a není proto překvapením, že v obou zmíněných kategoriích je to nejvíce na obyvatele v celé Evropské unii.
Pokud chceme nejenom udržet, ale také rozvíjet kvalitu našeho školství, je taková situace dlouhodobě neudržitelná. Když si k tomu připočteme alarmující demografický vývoj, zmínil se o tom pan ministr, je evidentní, že se velmi brzy dostaneme do situace, kdy bude provoz poloprázdných škol stále nákladnější záležitostí. Předkládaná novela přichází s možností, jak tyto náklady do budoucna optimalizovat tak, aby byl provoz co nejefektivnější a hlavně takový, který bude vyhovovat jednotlivým obcím.
Zmíním teď několik klíčových změn, které novela přináší.
Ukotvení podpory provázejících učitelů. Ti budou nově vykonávat specializovanou činnost, za kterou dostanou příplatek pomocí nového normativu. V současné době působí v českých školách přes 3500 provázejících učitelů. Jde tedy již o velmi dobře zavedenou a v praxi vyzkoušenou činnost, za kterou by ale měli být řádně oceněni, a ředitelé by na jejich platy měli v systému dostat finance.
Za stejně důležitou a prospěšnou považuji institucionalizaci školních speciálních pedagogů a psychologů a sociálního pedagoga v běžných základních školách s více než 180 žáky. Už v současné době máme v České republice nějakých 1650 pozic školních psychologů a speciálních pedagogů a téměř 300 pozic sociálních pedagogů, kteří se nyní velmi obávají, že v případě neschválení tohoto zákona velká část jejich pozic zkrátka zanikne, protože ze státního rozpočtu na ně nebudou peníze.
Zde mi dovolte kratší historické okénko, které pomůže osvětlit, proč jsme v této situaci vůbec nemuseli být. Ti služebně starší z vás zde v Senátu si možná vzpomenou na červen 2021, kdy jsme zde také v předvečer blížících se voleb schvalovali novelu zákona o pedagogických pracovnících. Její součástí byla právě systemizace a finanční rámec speciálních profesí ve školách. Byl to zákon tehdejšího ministra Roberta Plagy a my jsme se s ním dohodli, tenkrát jsem byl šéfem vzdělávacích výboru já, my jsme se s ním dohodli, že novelu vrátíme do sněmovny s drobnými vylepšeními, bylo to vlastně na jeho žádost, což měla být jen formalita vzhledem k tomu, že tehdejší vláda disponovala pohodlnou většinou a měla i podporu opozice. Co se však tehdy nestalo, hnutí ANO podrazilo vlastního ministra a senátní vratku obstruovalo. Dokonce ten bod rozjednalo, ale zkrátka nedopustilo o něm hlasovat. Možná si to pamatují ti z kolegů a kolegyň, kteří se tehdy tohoto procesu zúčastnili v poslaneckých lavicích. Myslím, že mezi nimi byla i paní předsedkyně senátního klubu ANO, prostřednictvím pana předsedajícího.
Nyní, o čtyři roky později, se nacházíme v podobné situaci a opět se na nás obrací pozornost všech kategorií speciálních pedagogů, zda se bude či nikoliv opakovat podobný scénář.
Myslím, že o celkovém přínosu působení zmíněných speciálních profesí na školách netřeba dlouze diskutovat. Tam, kde tyto školy profese mají, včetně sociálně vyloučených lokalit, dochází u dětí k výrazně menšímu výskytu patologických jevů, jako je záškoláctví, šikana, propadání, či dokonce již zmíněné nedokončení povinné školní docházky ve srovnání se školami, kde tyto profese chybí.
Tuto část předkládané novely proto považuji za zcela zásadní. Mezi její pozitiva, tedy této novely, patří také indexace škol, která umožní pomoc prostřednictvím normativů diferencovat objem prostředků pro různé typy škol podle náročnosti jejich výuky a počtu žáků se sociálním a ekonomickým znevýhodněním. Školy ohrožené sociálním znevýhodněním tak mohou dostat až o 10 % více financí na platy pedagogických pracovníků, vyšší ONIV i PHmax. Je zde tedy předpoklad, že budou moci do svých řad přilákat specialisty, kteří momentálně na těchto školách zoufale chybějí. To je také přelomová změna, která bude mít pozitivní dopad primárně v regionech, jako je například dříve zmíněný Karlovarský kraj.
Od pana ministra už zde zaznělo, že novela obsahuje celou řadu dalších pozitivních kroků. Já je tady nebudu probírat. Zastavil bych se krátce pouze u dvou, které vzbuzují poměrně vášnivou diskusi. Nejprve bych zmínil ve sněmovně přijatý pozměňovací návrh kolegy, poslance Klímy, který se zaměřuje na spojování malých škol do 180 žáků pod jedním zřizovatelem.
Tento návrh dostal za mě bohužel ne přesnou nálepku „slučování škol“, přičemž za mě je termín spojování mnohem korektnější. Nikdo totiž nebude, a už o tom tady mluvil pan ministr, zřizovatele nutit fyzicky slučovat jednotlivá pracoviště. Jen by mělo dojít k jejich propojení pod jedním ředitelstvím, to jest jednou právnickou osobou. Jak jsem již zmínil, v České republice máme nejvíce zřizovatelů na počet obyvatel v Evropě. Tato povinnost také neplatí pro ty obce, které mají jen jednu malou školu nebo školku. Zde je zároveň přechodné období tří let, které dává dosti prostoru pro spojování.
Z mého pohledu tak jde o krok směrem k efektivnějšímu nakládání s veřejnými prostředky, které si budou moci zřizovatelé lépe rozvrhnout. Zároveň musím znovu odmítnout argument, který v diskusích občas padá, totiž že jde o přímou a nucenou likvidaci škol v malých obcích. Tak tomu není. Žádný normální zřizovatel nebude fyzicky rušit fungující pracoviště. Spojování pro něj naopak bude výhodné jak ekonomicky, tak administrativně.
Tou zásadní změnou, kterou novela přináší a o které už tady pan ministr také hovořil, je převod financování nepedagogických pracovníků a ONIV ze státu na zřizovatele. Kolem toho převodu probíhá již dlouhé měsíce intenzivní debata. Já nakonec musím kvitovat, kolik práce na tom ministerstvo za poslední zhruba půl roku udělalo, zejména v komunikaci s jednotlivými aktéry. Z obecného hlediska se domnívám, že posílení autonomie starostů a obcí také v oblasti administrativní správy školy je správným směrem.
Už dlouho se tady bavíme o tom, že ředitel je spíše než pedagogickým lídrem jakýmsi správcem budov, do čehož mu zároveň nemohou mluvit zřizovatelé, jimž ovšem tyto budovy většinou patří. Nově tak budou moci zřizovatelé efekt spravovat své školské budovy a optimalizovat profese, jako jsou uklízečky, kuchařky, školníci, účetní atd. Jako velmi dobrý krok také vnímám snahu motivovat obce ke sdružování do svazku, v nichž si mohou tyto náklady ještě více rozložit.
Často jsem slyšel argument, co když budou spolu starosta a ředitel válčit budou si prostřednictvím nepedagogických pracovníků dělat naschvály. No, víte, myslím si, že každému normálnímu starostovi, já jich znám opravdu celou řadu, by mělo jít a jde o to, aby měl v obci dobře fungující školu, spokojené děti a rodiče. Starostové si určitě budou muset sednout se svými řediteli škol a bavit se s nimi, jak nastavit směřování školství ve svých obcích. Pro začátek to může být nějaká práce navíc, někde možná i náročnější, ale já pevně věřím, že nakonec budou starostové za nový prostor pro autonomii rozhodování o finančních prostředcích rádi.
Samozřejmě nežijeme v ideálním světě, ale tam, kde to mezi zřizovatelem a ředitelem nefunguje už teď, ta předkládaná novela nic nezlepší, ani nezhorší. Navíc se domnívám, že na místní úrovni bude administrace vždy probíhat efektivněji, než je-li řízená z kanceláří z Prahy. Za klíčové pro schválení novely považuji také, že se zároveň navyšuje podíl z RUD. V roce 2026 to bude 32,4 miliardy. A tento podíl bude následně automaticky valorizován. Zafixování těchto prostředku v RUD považuji za zásadní, jelikož jak peníze na nepedagogy, tak na ONIV už nebudou záviset na každoroční tahanici při tvorbě státního rozpočtu. Starostové tak budou mít daleko větší jistotu, že dohodnuté peníze na provoz svých škol zkrátka budou mít.
A takto to mimochodem funguje ve velké části evropských zemí, včetně ministrem zmiňovaného Německa nebo Rakouska. Tam se to ukazuje jako velmi stabilní systém, který dává zřizovatelům i školám potřebnou jistotu. Žádná systémová změna samozřejmě není dokonalá. Některé obce s velmi specifickou situací svých škol mohou z reformy vyjít s nižším objeme finančních prostředků, než budou potřebovat.
Pan ministr zde již říkal, že je zde garance Ministerstva financí, že tyto negativní dopady budou v roce 2026 pokryty z rozpočtové rezervy. Nemělo by jít o velký počet škol, ani o nějak vysokou částku. Podle mého odhadu se bavíme o nějakých 150 až 200 milionech korun pro celou Českou republiku. Já proto věřím, že to nebude problém pokrýt z rezervy. Ale přesto si myslím, že není od věci si toto ještě více pojistit. A proto jsem k novele připravil doprovodné usnesení, které jako výborové schválil garanční výbor. A v němž vyzýváme vládu, aby tyto prostředky na rok 2026 skutečně alokovala.
Takže kolegyně a kolegové, dovolte mi závěrem shrnout můj postoj k předkládané novele. Jde o zákon, který zcela jednoznačně vychází ze Strategie 2030+. Už tady o tom hovořil pan předseda výboru Růžička. Ta strategie byla přijata za vlády Andreje Babiše. Na straně 61 tohoto dokumentu se dokonce hovoří o tom, že zřizovatelé, zejména větší obce a města, budou motivováni ke spolupráci se zřizovanými školami, což povede k vyšší míře koordinace činností souvisejících se správou budov, veřejnými zakázkami, projektovou administrativou či účetnictvím. A na straně 66 téhož dokumentu se pak v návaznosti hovoří o nutnosti změnit strukturu financování vzdělávacího systému, která bude vybavovat efektivní zapojení veřejných zdrojů na úrovni zřizovatelů škol a školských zařízení.
Takže ta předkládaná novela je v souladu se strategickými plány schválenými za předchozí vlády, ale také s přáním velké části odborné veřejnosti, která na navrhované změny netrpělivě čeká. Já ji v každém případě velmi rád podpořím. A vám děkuji za pozornost.
