Všichni, kteří něčeho v životě dosáhli, přitom dobře vědí, že bez velké dávky píle a trochy toho štěstí by talentovaní neuspěli. Klíčovou otázkou je, jakou roli hraje v příbězích talentovaných dětí a studentů stát.
Zatím spíše nesměle přešlapuje na místě, jako by netušil, co si má počít s pokladem, který pro něj představují nadaní mladí lidé. Proto je lepší práce s talentovanými, a to na úrovni od mateřských škol až po univerzity, jednou z největších výzev pro české školství.
Věc je nutné vnímat v celkovém kontextu. Když se v zahraničí řekne Česko, cizincům se už dávno nevybaví jen vynikající pivo, hokejisté v čele s Jardou Jágrem, Praha či Karlovy Vary nebo český křišťál. Chloubou republiky je věda. Je přitom jedno, jestli je řeč o lékařích, strojařích, egyptolozích, informaticích či chemicích. Čeští vědci se podílejí na výzkumných projektech po celém světě. Nejen svým talentem, ale také tvrdou prací dokazují, že jejich země má světu co nabídnout. Jejich potenciál je velký a stát se musí ptát, jak jej využít.
Práce s nadanými dětmi by měla začínat už v mateřských a na základních školách. Ne že by byly zcela přehlíženy, když se vezme v potaz, že se účastní olympiád a školních vědomostních soutěží, udivují odborníky svými dovednostmi v projektech pro nadané typu České hlavičky nebo při výměnných pobytech v zahraničí. Jenže to nestačí.
Chybí peníze i koncepce
Každý, kdo se na toto téma podívá s odstupem, zjistí, že toho moc talentovaní studenti s ohledem na své nadání nedostávají, že jsou spíše přehlíženi, že se s nimi pracuje spíše okrajově, a že výjimeční tonou v moři jménem inkluze. V některých zemích, třeba v Izraeli, si nadané studenty hýčkají a snaží se je rozvíjet s vědomím toho, že to prospěje talentovaným i společnosti. Česko si přitom rozhodně nemůže říct, že už nechce mít více nositelů Nobelových cen, více fungujících start-upových firem a úspěšných vědeckých projektů.
Když ministerstvo školství pod vedením někdejší ministryně Kateřiny Valachové (ČSSD) rozjelo projekt inkluze, jako by talentované odstrčilo do kouta. Celý systém napnul síly k tomu, aby se odlišní žáci co nejvíce a co nejrychleji zapojili do běžných školních kolektivů, aby se smazaly rozdíly a vznikl dojem, že všichni jsou stejní.
Jenže ono to tak není. Kdyby tvůrci projektu inkluze naslouchali, třeba rodičům inkludovaných žáků, věděli by, že dětem, jimž chtěli pomoci, spíše ublížili. Kdyby si dali na papír základní data, poznali by, že neudělali nic pro rozvoj těch talentovaných. Zatímco na inkluzi jdou ze státního rozpočtu ročně miliardy korun, na rozvoj nadaných žáků se zatím dávají řádově miliony.
Řešení je ve vytvoření koncepce zaměřené na dlouhodobou práci s nadanými žáky tak, aby se jim dostalo pomoci v rozvíjení jejich talentů. Například peníze z ministerstva školství by již měly chodit na konkrétní školy v pomyslných balíčcích s nápisem „na rozvoj talentů“. Nadaným studentům je nutné nabídnout prohlubování jejich dovedností v kroužcích. Je potřeba ty nejmenší z nich propojit s pedagogy a studenty ze středních škol a univerzit tak, aby výchova talentovaného žáka byla dlouhodobá a cílená. Nadaný matematik, chemik nebo informatik je pro tuto společnost neméně důležitý jako talentovaný sportovec. Na univerzitách je nutné nabídnout nadaným něco navíc, například formou vytvoření míst pro pomocné vědecké síly. Odměnou za jejich ještě větší nasazení jim mohou být stipendia.
Česko nemá bohatá ložiska ropy či zemního plynu, nemá ložiska diamantů či jiných nerostů, které mu napomohou k prosperitě. Místo nich má ale velké množství talentovaných mladých lidí, jejichž přínos pro společnost je mnohem větší než hodnota ložisek nerostů. Stačí jen tyto nadané žáky odhalit a dát jim možnost vyniknout.
KAREL RAIS
poslanec hnutí ANO
