I ti, kteří to dokázali tvrdí, že je to nesmírně těžké a stačí malý podnět, aby se závislost na tabáku vrátila. Stres, rodinné nebo pracovní problémy, posezení s přáteli-kuřáky, dokonce i nuda a nicnedělání.
Největší překážkou v boji proti kouření je asi to, že jeho vliv na naše zdraví se neprojevuje ihned, ale často až za mnoho let. A to, co člověka bezprostředně neohrožuje, toho se tolik nebojí.
Mezi nejčastější argumenty kuřáků patří to, že kouří hodně lékařů, známých osobností a mnozí kuřáci se tak jako tak dožívají vysokého věku, zatímco i lidé, vyznávající zdravý životní styl umírají předčasně.
Jen málokterý kuřák je schopen přijmout argument, že jeho závislost není jen jeho věcí, neboť ohrožuje i okolí. Upozornění na to, že kouř z jeho cigaretky, na které si právě pochutnává, obtěžuje lidi kolem bere jako omezování své svobody, aniž by si uvědomil, že je to on, kdo omezuje svobodu ostatních.
Většina kuřáků je ochotna přestat kouřit v místnosti, kde jsou děti, ale to je asi tak všechno. Boj mezi kuřáky a nekuřáky se stal už dávno veřejnou záležitostí a bojem se střídavými úspěchy obou stran. Na straně kuřáků stojí zisky tabákového průmyslu, na straně nekuřáků lékaři, vlády, zákony a zdravý rozum.
Tento boj mezi kuřáky a nekuřáky je plný emocí ale jaké je pravda? Jak jsme již řekli, kouří hodně lékařů a jen těžko můžeme brát vážně doporučení nekouřit od lékaře, kterému čouhá z kapsy krabička cigaret. Kouří členové vlády, kteří schvalují prostředky na prevenci proti kouření. Zákony omezující kouření jsou často úsměvné, neboť rozdělení restaurace na polovinu, kde se může kouřit a polovinu, kde se kouřit nesmí je stejné jako zákaz kouření na autobusových zastávkách, vedle kterých nacházíme hromádky nedopalků. Zatím se tedy zdá, že kuřáci jsou v tomto boji stále vítězi. Je to ovšem vítězství Pyrrhovo.
Neboť jak jinak lze nazvat vítězný pocit, že jsme si, navzdory kosým, vyčítavým pohledům a poznámkám, zapálili další cigaretu, když nás ráno dusí záchvaty kašle, moje novorozené miminko má nízkou porodní váhu a zdravotní problémy, lékař mi najednou oznámí, že mám rakovinu plic nebo hrtanu a nadějný zaměstnavatel mě odmítne a dá přednost nekuřákovi.
Při kouření se do těla dostává několik set různých chemických látek, které jsou schopny vzájemných a dosud zcela neobjasněných reakcí a ovlivňují činnost lidského organismu. A ať už jim dokážeme nebo nedokážeme vzdorovat, příjmy z cigaret, které jdou do státní pokladny zdaleka nevyváží výdaje, které nás ročně stojí léčení nemocí, které s kouřením souvisí. Nemusí to být jen rakovina, ale i astma, respirační a kardiovaskulární choroby, častější virózy.
Lidi, kteří prohrají výplatu v automatech nebo ji utratí za tvrdé drogy odsuzují i ti, které měsíčně stojí dnes už tisíce vydané za cigarety. Má to nějakou logiku?
Největší překážkou v boji proti kouření je asi to, že jeho vliv na naše zdraví se neprojevuje ihned, ale často až za mnoho let. A to, co člověka bezprostředně neohrožuje, toho se tolik nebojí.
Mezi nejčastější argumenty kuřáků patří to, že kouří hodně lékařů, známých osobností a mnozí kuřáci se tak jako tak dožívají vysokého věku, zatímco i lidé, vyznávající zdravý životní styl umírají předčasně.
Jen málokterý kuřák je schopen přijmout argument, že jeho závislost není jen jeho věcí, neboť ohrožuje i okolí. Upozornění na to, že kouř z jeho cigaretky, na které si právě pochutnává, obtěžuje lidi kolem bere jako omezování své svobody, aniž by si uvědomil, že je to on, kdo omezuje svobodu ostatních.
Většina kuřáků je ochotna přestat kouřit v místnosti, kde jsou děti, ale to je asi tak všechno. Boj mezi kuřáky a nekuřáky se stal už dávno veřejnou záležitostí a bojem se střídavými úspěchy obou stran. Na straně kuřáků stojí zisky tabákového průmyslu, na straně nekuřáků lékaři, vlády, zákony a zdravý rozum.
Tento boj mezi kuřáky a nekuřáky je plný emocí ale jaké je pravda? Jak jsme již řekli, kouří hodně lékařů a jen těžko můžeme brát vážně doporučení nekouřit od lékaře, kterému čouhá z kapsy krabička cigaret. Kouří členové vlády, kteří schvalují prostředky na prevenci proti kouření. Zákony omezující kouření jsou často úsměvné, neboť rozdělení restaurace na polovinu, kde se může kouřit a polovinu, kde se kouřit nesmí je stejné jako zákaz kouření na autobusových zastávkách, vedle kterých nacházíme hromádky nedopalků. Zatím se tedy zdá, že kuřáci jsou v tomto boji stále vítězi. Je to ovšem vítězství Pyrrhovo.
Neboť jak jinak lze nazvat vítězný pocit, že jsme si, navzdory kosým, vyčítavým pohledům a poznámkám, zapálili další cigaretu, když nás ráno dusí záchvaty kašle, moje novorozené miminko má nízkou porodní váhu a zdravotní problémy, lékař mi najednou oznámí, že mám rakovinu plic nebo hrtanu a nadějný zaměstnavatel mě odmítne a dá přednost nekuřákovi.
Při kouření se do těla dostává několik set různých chemických látek, které jsou schopny vzájemných a dosud zcela neobjasněných reakcí a ovlivňují činnost lidského organismu. A ať už jim dokážeme nebo nedokážeme vzdorovat, příjmy z cigaret, které jdou do státní pokladny zdaleka nevyváží výdaje, které nás ročně stojí léčení nemocí, které s kouřením souvisí. Nemusí to být jen rakovina, ale i astma, respirační a kardiovaskulární choroby, častější virózy.
Lidi, kteří prohrají výplatu v automatech nebo ji utratí za tvrdé drogy odsuzují i ti, které měsíčně stojí dnes už tisíce vydané za cigarety. Má to nějakou logiku?
ml,foto:archiv
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Redakce