Musí samo dýchat plícemi, udržovat si svoji tělesnou teplotu, udržovat si úroveň vlhkosti, potravu přijímat ústy a nestrávené zbytky musí z těla ven. Také se musí naučit spát a bdít a přecházet z klidu do aktivity a z aktivity do klidu.

To jsou velmi krásné chvilky, které by si měli rodiče určitě užít plnými doušky. Většina maminek dovede u dítěte sedět celé hodiny a pozorovat jeho mimiku a pohyby.

Ale i takový malý andílek dovede vyvolat pěkný povyk. Výzkumy ukázaly, že pláč malého dítěte velmi působí na dospělého člověka bez rozdílu pohlaví. Přivolá pomoc, ochranu a všechno k čemu se miminko nemůže samo dopracovat. V prvním měsíci jsou reakce dítěte na sluchové a zrakové podněty ne příliš určité.

Rodiče by od prvních chvil měli na dítě mluvit, protože je velmi dobře vnímá a získává tak podněty pro budoucí komunikaci.

V druhém měsíci už dítě dokonale poznává, kde je doma. Pozná svoje nejbližší členy rodiny. Samozřejmě ví, že u maminky je teploučko, laskavá náruč a hlavně zdroj potravy o niž se stačí jen přihlásit. Přibližně od šesti týdnů se začíná stávat, a to čím dál častěji, že se miminko zadívá na maminčin obličej přesněji do očí a pohledem na nich chvilku vytrvá. Již se tedy na maminku dívá a začíná zaostřovat.

Maminky jsou z toho obyčejně úplně nadšené a chtějí tento zážitek zopakovat. Později dítě zaznamená i ostatní rodinné příslušníky a tak začíná první hra – dívání z očí do očí. Miminka totiž lidské obličeje hrozně přitahují, jsou pro ně zajímavá. Na konci druhého měsíce se objeví první úsměv.

První úsměvy dítěte znamenají velký krok do lidského světa a současně spouští instinktivní chování dospělých vůči dítěti.