I když organizátoři sdělili Václavu Klausovi staršímu, že tématem má být transformace, on si stejně nenechal ujít možnost vyjádřit se k stavu Evropské unie i k euru. Setkání bylo přítomno několik desítek studentů, pedagogů i občanů města.
Čím nám Unie (ne)prospěla
„Je výročí našeho členství v EU, což je samozřejmě velké téma pro ekonomy. Dělají se o tom silácké výroky, ale myslím, že vážná, věcná analýza pořád ještě chybí a skoro na ni nikde není čas. Empirická analýza takového komplexního fenoménu, jako je investice zvaná vstup České republiky do EU, je velmi obtížná, ne-li nemožná. Nemáme k dispozici žádné jednoduché, měřitelné, a navíc agregované důkazy,“ uvedl svoji přednášku Václav Klaus starší navzdory eurohujerům, kteří by tato slova nejraději vůbec neslyšeli. „Nepatřím mezi ty, kteří by si mysleli, že nám členství v EU přináší větší výnosy než náklady. O tom jsem přesvědčen. Vstup do EU byla investice svého druhu a já jsem velmi přesvědčen, že efekt a přínos je velmi sporný. Vstup ČR do EU byl ve své době nevyhnutelným krokem. Opačné řešení, jak potvrdily výsledky tehdejšího referenda, nemělo dostatečnou podporu. Bylo ale tehdy evidentní, a je to evidentní i teď, že to byl krok vysoce problematický. Přiznám se, že jako tehdejší prezident republiky jsem v referendu hlasoval proti a nijak jsem to neskrýval,“ uvedl bývalý prezident, předseda vlády i ministr financí.
Podporujete vládu Andreje Babiše? (Hlasování od 1.5.2019)Anketa
„Efekt našeho členství se velmi špatně měří. Mnozí lidé si pletou efekt členství v EU s dlouhodobým a postupně se prosazujícím efektem politické a ekonomické liberalizace, která nastala ke konci komunismu. To nebyly identické procesy,“ přesvědčoval nepočetné přítomné v posluchárně Západočeské univerzity Klaus. „To byly dva odlišné jevy, a mnoho lidí u nás je naprosto směšuje. Problém je, v čem nám to členství neprospělo, chybí jakákoliv data téměř stoprocentně. Jsou to spíše dojmy a pocity. Ekonomové znají termín ztracených alternativních příležitostí. O kolik se má snížit náš vykázaný HDP – o hodiny, týdny, měsíce zcela neproduktivní práce desetitisíců lidí u nás spojené s členstvím v EU – nedovedu si představit, jak to měřit, co všechno odečíst od objemu evropských dotací?“ tepal hned na začátku Václav Klaus do objemu financí z EU. „Povinné kofinancování, nebo naše platby do EU nebo i problematičnost využití těchto plateb dokumentují tisíce příkladů nesmyslnosti investic do lyžařských lanovek v místech, kde není žádný lyžařský svah, kde není sníh. Jak měřit investice do různých akvaparků a cyklostezek, což jsou neobvyklejší produkty financované z evropských dotací. Je to velmi problematické.“
Silná Unie, slabé státy aneb dáváme si repete?
„Dnes se znovu vracíme přijímáním silné evropské ekonomické ideologie k silné a velmi extenzivní roli státu v ekonomice. Komunismus je zdánlivě zapomenut, ale vrací se v novém hávu, v nových převlecích, buď zeleného, nebo pokrokářského kvazi liberálního typu. Nebo přerozdělovacího socialistického typu,“ zdůraznil Klaus starší. „Vrací se nám pod různými novými hesly, ale role státu v ekonomice, míra intervence státu do chování jednotlivých ekonomických subjektů prodělala evidentní U křivku, kdy nejdříve doznala poklesu a potom také v souvislosti se vstupem naší republiky do EU se míra zásahů státu do ekonomiky výrazně zvýšila,“ tvrdil.
Posléze připomněl, že „komunistická ekonomika byla založena na nekonečném množství subvencí, dotací, grantů a takovýchto věcí. Bohužel dnešní EU se tomu začíná velmi blížit a začíná to být stejná hrůza jako za komunismu,“ nebral si servítky exprezident.
K odchodu Británie dodal: „Tady se plánují obrovské pády britské ekonomiky v momentu, když nastane brexit. Všem vysvětluji, že je to naprostý nesmysl, že nic takového nehrozí a že tak totálně propojená ekonomika, jako byla česká a slovenská, se s tím v době rozdělení republiky velmi rychle vyrovnala. Dokonce v prvním roce ‚slovzitu‘, kdy Slovensko exitovalo z tehdejšího Československa v roce 1994, byl růst 2,4 procenta.“
„Rozhlížejme se kolem sebe. Já jsem zklamán a nespokojen s velikostí systémové mezery. Nevěřil jsem jako někdo, kdo dělal transformaci v roce 1989, že bych se mohl dožít takové míry nového regulování a postátnění ekonomiky,“ konstatoval smutně přednášející. „Nejrůznějších komplikací, zásahů do fungování volného trhu. Tady vidím mezeru pro mne velmi neuspokojivou. To jsme v roce 1989 mysleli, že ekonomika bude daleko svobodnější, a ona také ke svobodě směřovala. Ale napojováním se na velmi nesvobodnou ekonomiku EU, přijímáním všech nejrůznějších evropských zákonů, tak si myslím, že se zase stáváme více a více regulovanou ekonomikou, než jsme si přáli a než jsme, alespoň tedy někteří, očekávali,“ uvedl Václav Klaus.
Euro? Nebrat! Nepřijímat!
Následoval dotaz staršího muže k euru – zda je přijmout, nebo nepřijmout.
Klaus potěšeně odpověděl: „Odpovědět na otázku eura je neskonale snazší než odpovědět na otázku ohledně EU. Ohledně našeho členství v EU, tak bych si dovolil použít termín taková smíšené, fifty-fifty, požehnání. Euro by bylo pro naši ekonomiku naprosto nežádoucí věcí. Evropská unie je vysoce heterogenním celkem s minimální ekonomickou homogenitou. Snaha homogenizovat skupinu jihoevropských států jedním parametrem, zavedením jednotného měnového kurzu, bylo naivní, dětinský projekt euro fanatiků před dvaceti a více lety, o tom jsem přesvědčen naprosto jasně,“ pokračoval Klaus a mladí studenti jen zírali.
Fotogalerie: - Zeman s Klausem Benešovi
„Není pochyb, že jistá skupina zemí je ekonomicky do té míry homogenní, že jim může vyhovovat jeden měnový kurz. Ekonomové možná vědí, že když euro bylo přijato v roce 1999, tak od roku 1981 existovala de facto implicitní měnová unie neboli zafixování měnového kurzu mezi Holandskem, Německem a Rakouskem. Takže gulden, německá marka a rakouský šilink byli zafixovány sobě navzájem čili nejmenovalo se to měnová unie, ale byla to implicitní faktická měnová unie. Jak se vyvíjel měnový kurz mezi německou markou a řeckou drachmou, dojdete k úplně opačnému závěru.“
Jako na houpačce aneb Berlín si mne ruce
„Od poloviny sedmdesátých let do roku 1999, do vzniku eura, za čtvrt století německá marka čtyřikrát skočila nahoru, revalvovala, zatímco řecká drachma za stejnou dobu čtyřikrát devalvovala. Každý člověk ví, že nebylo možné čekat na zázrak, že se toho 1. ledna 1999 něco v řecké a německé ekonomice změní, že tyto procesy, které dlouhodobě existovaly, se najednou zastaví. Samozřejmě zafixování měnového kurzu je smrtící úder pro řeckou a, mohl bych říkat, pro další ekonomiky, a obrovský dáreček pro ekonomiku Německou. Jestli Němci občas pláčou, že musí občas něco doplatit dotacemi, fiskálními transfery na Řecko, tak je to směšné. Německo na existenci měnového kurzu vydělává neskonale více, než jsou jakékoliv drobky, co zaplatilo Řecku. To platí i pro další země, mohu jmenovat všechny státy jižního křídla, Itálií počínaje,“ pokračoval dále Klaus starší.
Chcete, aby Babiš skončil za Čapí hnízdo v kriminále?Anketa
„Jistě vnímáte, jaké je tempo ekonomického vývoje u nás. Nevím, zda někdo tuší, jaké je průměrné tempo ekonomického růstu Itálie od roku 2000? Tuší někdo? Itálie jako jedné části jižní eurozóny, která je obětí jednoho měnového kurzu eura. Průměrné tempo ekonomického růstu Itálie od roku 2000 do dneška je nula! Nula procent! Ekonomika Itálie se za těch dvacet let ani o kousíček nepostrčila nahoru,“ šokoval přítomné Klaus za hrobového ticha auditoria.
…ze zákulisí…
„Takže euro bylo prokletím pro řadu evropských zemí,“ pokračoval „hustý Klaus“, jak si o něm začali studenti šuškat. „Je jen dobře, že jsme na toto nenaskočili…“ Před několika týdny jsem zažil úžasnou debatu na Státní tiskárně cenin, kde za sebou měli promluvit čtyři řečníci – já, premiér Babiš, ministryně Schillerová a guvernér centrální banky Rusnok. Přemítal jsem, co bych jim do úvodu mohl říci. Tak jsem uvedl: Tu vaši budoucnost moc dobře nevidím. Představte si, společnost dvou set lidí a všichni se zkoprněle na mne dívali. Říkal jsem: Vidím tři velké hrozby. Jedna velká hrozba je, že přijmeme euro a nebudete mít co tisknout, nebudete moc tisknout české koruny, a to vám v ekonomických výsledcích bude určitě chybět.“
„Pak druhou velkou hrozbou je, že zvítězí fanatičtí zastánci bezhotovostní ekonomiky, kdy budou zrušeny hotovostní peníze a budete povinně za sebemenší hloupost a maličkost platit platební kartou. Tak až toto zvítězí, a jak dobře víte, Švédsko a Dánsko už jsou tomu docela blízko, tak to slavná Státní tiskárna cenin nebude moci tisknout peníze. A třetí věc, co jsem říkal, je, že obrovským zdrojem vašich příjmů nejsou jenom peníze, ale také pasy, tak myslím, že příští velká evropská smlouva, další Lisabonská smlouva definitivně rozhodne, že pasy se vydávají jen v Bruselu, jedny společné evropské a nebudou žádné české nebo slovenské. Tak to přijdete i o ty pasy – pokus o vtípek. A k euru jsem říkal, že já jakožto starší člověk doufám, že se toho přijetí eura nedožiju. Ale mladistvě vypadající pan premiér, ten se toho určitě dožije,“ uvedl Klaus nedávný příběh ze zákulisí.
Fotogalerie: - Klaus o migrační vlně
„Mluvil jsem z hlavy, oni všichni tři měli připravené projevy,“ pochlubil se a pokračoval: „Postupně chodili a Babiš začal tím, že přečetl první odstavec, pak to odložil a říkal: ‚Já musím reagovat na tuto formulaci prezidenta – já vás musím ubezpečit, že já se toho eura také nedožiju.‘ To bylo pro mne veliké překvapení při jeho velmi nejasných formulacích v této věci. A přišla paní ministryně financí a říkala: ‚Navazuji na to, jsem o tom také přesvědčena, dáváme do vlády společné doporučení ministerstva financí a centrální banky, že o euro neuvažujeme‘.“
Unifikace náš vzor aneb i jiní se musí zglajšajtovat
„Tak kdo ví, jak to dopadne,“ pravil Klaus. „Někteří nejsou stále schopni pochopit, jak to, že ten zprůměrovaný měnový kurz nevyhovuje, tak já s vědomím, že každý příměr kulhá, si nemohu nikdy odpustit příměr velikosti pánské košile. Prostě euro dnes je pro devatenáct zemí eurozóny košilí s povinnou velikostí kolem krku. Euro znamená, že povinně každý má košili kolem krku o velikosti 41. Pro někoho v tomto sále je tam strašně velká a on by tam mohl do ní vzít ještě souseda, pro někoho, kdo má 44 nebo 45, tak tu košili s jednačtyřicítkou nikdy nedopne. Jsem si vědom, že každý příměr kulhá, ale de facto tak je to s eurem,“ uvedl Václav Klaus a dokončil svoje expozé na Západočeské univerzitě. „Prostě je nadiktováno, a měnový kurz je přece cenou a my víme, že rovnovážná cena je klíčová ekonomická veličina, a dokonce jestli máme tisíce a desetitisíce cen v ekonomice, tak měnový kurz je nejvýznamnější ekonomickou cenou vůbec. A jestli ta nejvýznamnější cena je takto zprůměrována, tak v žádném případě nevyhovuje ani tomu Německu, ani Řecku, a ani dalším zemím s různou silou, které jsou někde mezi tím,“ zakončil exprezident.
Z fakulty pak odjel na uzavřené setkání s Mladými konzervativci. Odpolední beseda s občany, jak tomu bylo v minulém roce za několikasethlavé účasti, se nekonala. Nebyla vůbec v plánu. V plzeňských kuloárech se totiž šušká, že Klausové jsou v Plzni „persona non grata“. Kdo je za tím, není jistě těžké uhodnout…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
