Klíčovým prvkem je projekt mostu přes Messinský průliv, který má za cenu 13,5 miliardy eur propojit pevninskou Itálii se Sicílií. Tento záměr, jak uvádějí zprávy italských médií a analýza serveru Politico, vyvolává bouřlivé diskuse, přičemž pravicoví politici ho obhajují jako strategický krok pro národní bezpečnost a ekonomický rozvoj, zatímco opozice ho kritizuje jako předražený a zbytečný. 

 

Italská vláda navrhuje klasifikovat most přes Messinský průliv jako strategický vojenský projekt, aby ho mohla započítat do výdajů na obranu, které mají podle nových pravidel NATO dosáhnout 5 % HDP do roku 2035. Itálie, která v roce 2023 vynaložila na obranu pouze 1,49 % svého HDP, čelí tlaku na výrazné navýšení těchto prostředků. NATO umožňuje, aby až 1,5 % z cílových 5 % bylo vynakládáno na širší strategickou infrastrukturu, což zahrnuje projekty, jako je tento most, zatímco zbývajících 3,5 % musí být věnováno přímo na vojenské potřeby, jako jsou zbraně a jednotky.

 

Vládní zpráva z dubna 2025 popisuje most jako klíčový pro mezinárodní bezpečnost, protože usnadní rychlý přesun těžkých vojenských vozidel, vojáků a zdrojů po silnici i železnici. Vicepremiér a ministr zahraničí Antonio Tajani zdůraznil, že most má strategickou hodnotu pro NATO. „Abychom toho dosáhli, zaměříme se na infrastrukturu, která má i civilní využití, jako je most přes Messinskou úžinu, který spadá do konceptu obrany vzhledem k tomu, že Sicílie je platformou NATO,“ uvedl Tajani a dodal, že most spadá do širší koncepce obrany. Ministr infrastruktury Matteo Salvini rovněž projekt obhajuje, zdůrazňujíc jeho význam pro vojenskou logistiku a regionální rozvoj.

 

Politico označuje italský plán za „kreativní, spíše než praktický“ a poukazuje na to, že klasifikace mostu jako vojenského aktiva může být vnímána jako pokus o obcházení přísných rozpočtových pravidel NATO. Podle zdrojů z italského ministerstva financí by taková klasifikace mohla usnadnit získání financí a překonat byrokratické překážky, které projekt v minulosti brzdily, včetně sporů s místními úřady ohledně environmentálních dopadů. Kritici však varují, že úspěch tohoto plánu závisí na souhlasu ostatních členů NATO, zejména Spojených států. Američtí představitelé podle zpráv na summitu NATO v Haagu reagovali na italský návrh spíše s pobavením než jednoznačnou podporou.

 

Itálie se snaží tímto způsobem nejen splnit cíle NATO, ale také přesvědčit domácí veřejnost, která je skeptická vůči vysokým výdajům na obranu, zejména v době, kdy země směřuje k rozpočtové kázni. Most by mohl být prezentován jako projekt, který přináší ekonomické výhody a zároveň posiluje bezpečnost.

 

Opozice, zejména populisté, plán ostře kritizuje. Giuseppe Antoci z Hnutí pěti hvězd označil projekt za „výsměch občanům a závazkům vůči NATO“ a varoval, že by mohl poškodit mezinárodní důvěryhodnost Itálie. Kritici, jako například Angelo Bonelli, poukazují na to, že most spojuje dva nejchudší italské regiony, Sicílii a Kalábrii, které trpí nedostatečnou infrastrukturou, špatnou zdravotní péčí a zastaralými dopravními sítěmi. Podle nich by investice měly směřovat do těchto základních potřeb, nikoli do „drahého a prakticky zbytečného“ projektu.

 

Ekologičtí aktivisté navíc varují před environmentálními dopady výstavby, zatímco analytici zpochybňují ekonomickou životaschopnost mostu, jehož náklady by mohly v průběhu let narůst. Přesto pravicoví politici, jako jsou Salvini a Tajani, trvají na tom, že most přinese tisíce pracovních míst a oživí ekonomiku jihu Itálie, zatímco posílí postavení země v NATO.

 

Nový cíl NATO, schválený na summitu v Haagu v červnu 2025, zvyšuje požadavek na obranné výdaje z 2 % na 5 % HDP do roku 2035, což představuje značnou výzvu pro země jako Itálie, které dosud patří mezi nejnižší přispěvatele v alianci. Tento cíl zahrnuje 3,5 % na přímé vojenské potřeby, jako jsou zbraně a jednotky, a 1,5 % na strategickou odolnost, což dává zemím určitou flexibilitu při zařazování infrastrukturních projektů. Italská vláda vidí v tomto rozdělení příležitost, jak využít most k naplnění svých závazků, aniž by musela výrazně zvyšovat přímé vojenské výdaje.

 

Podle premiérky Meloniové jsou nové cíle NATO dosažitelné, protože poskytují zemím flexibilitu v tom, jak je naplnit.