„Nemusím se moc představovat, mě už představila právě Česká televize. Opilec Rokytka a tohle,“ uvedl se kandidát, nominovaný Institutem Aleny Vitáskové.
Připomněl tak událost z ledna 2018, kdy zkolaboval ve volebním štábu prezidenta Zemana a ležící na pódiu se stal senzací všech přítomných novinářských štábů. Následovala potyčka s novinářem Karlem Slezákem, který se snažil jeho natáčení zabránit.
Rokytka se potom stal terčem mnoha vtipů, internetem se šířily hlášky kalibru „Rokytka se vylila z břehů“ a dočkal se například i vlastní reportáže u Nory Fridrichové.
„Vzniklo z toho extempore, kdy si Česká televize stěžovala až v Bruselu a plivala na naši republiku, že tu napadají nějací Zemanovi ochrankáři novináře. A přitom to bylo přesně naopak, novináři tam napadali mě,“ zavzpomínal na události z ledna 2018 sám jejich hlavní hrdina, dnes kandidát do kontrolního orgánu veřejnoprávní televize.
Díky tomu prý ví, jak pracuje Česká televize, i z pozice objektu jejího novinářského zájmu. A ten se diametrálně liší od dojmu diváka, který vidí sestříhané záběry. A to samo o sobě je důkazem, že televize pracuje špatně a „je tam co zkoumat“.
Stejně tak je třeba zkoumat, co se děje s penězi koncesionářů. „O peníze jde až na prvním místě, jak nás učil pan profesor v devadesátých letech,“ vzpomněl bývalého prezidenta Václava Klause.
Tento problém by ani zákonodárci neměli přehlížet. „Všichni jsme koncesionáři. I vy poslanci, tajemníci a všichni, a já taky,“ vysvětloval kandidát. A koncesionáři nejsou spokojeni, jak prý zjistil ze svých hovorů s lidmi v metru. „Paní mi říká: Na Českou televizi se vůbec nedívám, protože mám slabé srdíčko,“ citoval ze svého průzkumu.
Tato paní si také postěžovala, že je po covidu, a proto se Milan Rokytka rozhodl minutu ze svého pětiminutového limitu věnovat tichu za oběti covidu, čímž všechny šokoval.
Po uplynutí piety se podivoval, proč ostatní účastníci nepovstali, a pak došlo na dotazy poslanců.
Začal Pirát Tomáš Martínek. Ten má na všechny kandidáty stejnou otázku, zda se nedostanou do střetu s paragrafem, který zakazuje radním členství v politických stranách a jinou politickou aktivitu.
Ing. Tomáš Martínek
„Můžu potvrdit, že nejsem funkcionář ničeho. Ani strany, ani vlády, ani rozvědky. Jsem řadový občan,“ ujistil Rokytka. „A hodlám jím zůstat, pokud se situace nezmění a lidé nerozhodnou, abych kandidoval proti Kalouskovi na Hrad,“ dodal se smíchem.
Vždy prý respektoval zásadu „rozhoduje volič, ne my“.
Programovým cílem v Radě je pro Rokytku odvolání generálního ředitele. „Ten Dvořák už je tam přes deset let, tak myslím, že už je čas střídat,“ vysvětlil jej lapidárně.
Sleduje prý, jak se ředitel Dvořák na Radě dohaduje o peníze na vlastní plat a jemu tím přijde trapný. „Má dvě stě tisíc, chce tři sta, to už bude mít víc než prezident republiky, který velí armádě, zatímco on si jen řídí nějaké informační toky. Takže můj programový cíl je: Zbavit se Dvořáka. Říkám to otevřeně.“
Psali jsme:
Všichni prý za to budeme rádi. „Protože ta naše Česká televize by měla být neutrální, aby si koncesionář- volič mohl vybrat,“ přešel plynule na jiné téma. Má prý velké obavy, co Česká televize předvede před volbami, ať už sněmovními, nebo prezidentskými.
„Lidi si Českou televizi platí za to, aby byla neutrální. I ve sněmovních volbách, i v prezidentských, protože půjde o hodně. Půjde o osud našeho národa v té disfunkční struktuře jménem EU,“ varoval kandidát do Rady.
Opět se přihlásil poslanec Martínek, kterého zajímalo, jaký má Rokytka vztah k Institutu Aleny Vitáskové, který jej nominoval. „Jaký mám vztah k Aleně Vitáskový? No kladný, a ona ke mně taky, a proto mě nominovala,“ zazněla odpověď.
Psali jsme:
Rokytka prý sám slyšel různé pomluvy, které jsou nesmyslné. „Ona je dobrá, že občanům zajistila 100 milionů za prodej Transgasu, což byl jeden z mála úspěchů při privatizaci,“ dodal. On to prý jako ekonomický novinář tehdy sledoval, takže si také pamatuje, že tehdejší premiér Miloš Zeman sliboval, že výnos z této privatizace půjde na stavbu bytů, ale pak přišel Vladimír Špidla, byty se nepostavily a peníze někam zmizely.
Pak se s Alenou Vitáskovou setkal až nedávno, když její Institut spolupořádal v Poslanecké sněmovně seminář o děsivém stavu našeho právního státu, na kterém slyšel informace, které ho ohromily.
A poté dostal jako novinář nabídku, zda se za Institut nechce ucházet o členství v Radě ČT a přijal ji. „Já jsem novinář, dělal jsem v dozorčí radě vydavatelství, takže znám, o čem je dozorčí rada, dělal jsem v prvním politickém rádiu, takže vím, co je veřejnoprávnost. Vím, jak je to složitý a jak je důležité, aby dozorčí rada nebo Rada ČT hájila skutečnou nezávislost těch novinářů,“ popisoval.
Doplnil to historkou, jak novináři často mají sluchátka, kterými jsou od svých šéfů v průběhu vysílání koučováni. Tento systém se prý osvědčil tak, že jej třeba prezidentský kandidát Jiří Drahoš přenesl i do politiky.
Ale Rokytka chce, aby novináři nebyli takové loutky. Vadí mu, že se z televize stala politická strana s jasnou linií.
„Aby byla neutralita, objektivita, aby se nemrhalo penězi, abychom třeba věděli, kolik bere Moravec za své nedělní seance,“ doplnil svou vizi. A poslankyni Barboru Kořánovou, která byla přihlášena s dalším dotazem, tím zaujal tak, že musela chvíli vzpomínat, na co se vlastně chce zeptat.
Dotaz směřoval na to, co by ČT vytkl, a za co by ji naopak pochválil. „Zpravodajství, publicistika, to je bolavá pata,“ vypálil Rokytka bez přemýšlení. Pochválil veřejnoprávního vysílatele za hezké vánoční pohádky. K výtkám přidal i nedávné pořádání a přenášení ceremoniálu Českých lvů. „Lidi dřepí doma, tak jim asi chtěli ukázat, kdo je tady pánem, mimo omezení,“ dodal.
K výtkám pak ještě přidal, že se ČT nepodílí se slovenskou a ukrajinskou televizí na natáčení seriálu Slované. „Je tam ukrajinská televize, tak to určitě bude i politicky korektní, tak se mohla přidat i Česká televize,“ podivil se. Uznává ale, že tohle je v kompetenci programového ředitele, a ne přímo Rady.
Při hledání nástupce Petra Dvořáka by to ale určitě zohlednil. A přišel i s nápadem, že by Česká televize mohla být takový „český Netflix“, internetovou televizi, kde by třeba i koncesionáři mohli ovlivnit, co se bude za jejich peníze natáčet.
„Ne aby se pořád točilo, jak Češi ubližovali Němcům. Jedna vnučka od kolegyně plakala, já nechci být Češka, to je hnus, vy jste jim ubližovali. A babička jí říká, co to povídáš, vždyť nás pozabíjeli 300 tisíc, my jsme nikomu neubližovali. Ne, já to viděla v televizi a říkali nám to ve školce, a mně je z tebe, babičko, špatně. Takové věci se dějou,“ rozohnil se kandidát tak, až se pod respirátorem zadýchal. Naštěstí už uplynul vyměřený čas.
„Není zač, sloužíme lidu a brzy na viděnou v České televizi,“ rozloučil se. Pod pultíkem se minul s „tváří pandemie“ Petrem Smejkalem, který se rozhodnutím Svazu průmyslu a dopravy rovněž stal nominantem do Rady ČT.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
