Když jsem si přečetl, že končí ministrstvo pro pozitivní diskriminaci, myslel jsem že zrušení tohoto ministerstva je začátkem rušení desítek dalších zbytečných úřadů a konečně se začalo šetřit. Ale chybička se vloudila. Kocáb odešel-neodešel jako princezna koloběžka, ale poté co byl vyhozen dveřmi, vrátil se oknem.

Nemá sice ministerstvo, ale má úřad. Jeho už zrušené ministerstvo se stalo zbytečným přívěskem jako důsledkek koaličního kšeftu v roce 2006. Nejenže se nestalo zdrojem nějaké přeměny ale naopak se stalo důkazem odtržení od reality. Ono totiž zvýhodňování jedné skupiny obyvatel (nedej Bože snad dokonce i zákonem) na úkor druhé, je cesta do pekla. Zvláštní ministerstvo prostě nebylo a není potřeba. Jediným důvodem jeho vzniku byla potřeba vládnout a získat výměnou za vznik úřadu podporu Zelených. A proto se divím, že poté co tyto důvody pominuly se vrátíme k normálu. Síla pravdy a lásky je však zdá se mohutná.

Jsem zvědav, kdy se jako výsledek zkoumání mnoha komisí pod vedením mistra Ropotama dozvíme výsledky jeho další bohulibé činnosti na poli sociálního vyloučení. Dovolím si je předjímat, neboť lidová tvořivost zdá se už má zcela jasno.

Zde jsou ona pravidla:

Sociálně vyloučený ti může vynadat do bílých dacanů. Tebe se pak nikdo nezastane, protože se to považuje za jejich přirozený projev. Ale nedej bože, aby to bylo naopak.