Přesnější mechanické hodiny dlouho představovaly luxusní předmět, a věžní hodiny proto zprostředkovávaly informace o relativně přesném čase širokému okolí. Věžní hodiny často vznikaly nákladem obce, která o ně i dále pečovala. Ty nacházející se v kostele sv. Ignáce z Loyoly si obec převzala od eráru 12. května 1865. Tehdy přilehlá kolej sloužila po zrušení jezuitského řádu za kasárna 74. pěšímu pluku.
Věžní hodiny přestaly fungovat před desetiletími, dochovaly se ale relativně kompletní. Vlastní hodinový stroj se nachází v malé samostatné prostoře v horním podlaží věže kostela. Je kovaný, železný a podle konstrukce pochází z konce 17. století, případně z první poloviny 18. století. Signatura při restaurování nalezena nebyla, hodinové stroje z tohoto období ale byly signovány jen výjimečně. Jicí stroj, pomyslné srdce hodin, byl původně vybaven krokovým mechanismem s korunovým krokovým kolem a vřetenem. Později byl jicí stroj přestavěn na vratný krok Clementův a roku 1865, tedy v roce převzetí věžních hodin obcí, jej podle nápisu dochovaném na krokovém kole opětovně předělal jistý F. Patzelt, a to na klidový krok Grahamův. Hodinový stroj je přibližně 95 cm široký, 75 cm vysoký a 55 cm hluboký, kyvadlo je pak dlouhé 165 cm. Hodinový stroj odbíjí na bronzové cimbály v lucerně věže o průměrech 42 cm a 65 cm z roku 1682.
„Pokud se na obnovu kostela sv. Ignáce podíváme z nadhledu, tak ji můžeme brát jako doklad rozkvětu Jičína v současnosti. Kostel, který byl v havarijním stavu a jehož hodiny desetiletí nefungovaly se najednou vylupuje do krásy starobylé památky s novými hodinami, které měří přesný čas. Vždy když jdu kolem, tak mě opravená věž kostela i s nově restaurovanými hodinami velmi potěší.
Perličkou na závěr je, že při prvotní prohlídce místa hodinář nemohl hodinový stroj nalézt a teprve ve chvíli, kdy chtěl do protokolu uvést, že je ztracený tak jeho manželka objevila zvláštní místnost i s hodinami. Pravděpodobně jenom díky tomuto ukrytí se hodinový stroj dochoval prakticky kompletní do současnosti,“ uvedl místostarosta Mgr. Petr Hamáček.
Obnovu věžních hodin realizoval ak. soch. Petr Skála ze Sadské, jeden z nemnoha restaurátorů specializujících se právě na podobné věžní hodiny. Cílem restaurování bylo obnovit stav a podobu hodin z jejich poslední zmíněné přestavby v roce 1865 a obnovit jejich funkci. Hodinový stroj byl při restaurování rozebrán, jednotlivé součásti byly mechanicky i chemickou cestou čištěny a zbaveny koroze. Bylo provedeno přebroušení vybraných dílů a výměna části mosazných výstelek ocelových ložisek. Následně proběhla opakovaná a důkladná ochrana kovových dílů proti korozi. Na základě sondami zjištěných zbytků starší barevnosti hodinového stroje byla obnovena červená barevnost základního rámu stroje a černá na těch dílech, kde jsou ložiska (části s ložisky bývaly černé, aby na nich nebylo vidět ušpinění od maziva).
Rekonstruován byl dále systém pohonu hodinového stroje závažími zavěšenými na konopných lanech, rozvod točivého momentu od hodinového stroje k ciferníkům a systém odbíjení. V neposlední řadě byl historický hodinový stroj, bez jakýchkoliv destruktivních zásahů, doplněn automatickým natahovacím strojem a synchronizačním zařízením udržujícím hodiny v přesném chodu. V současné době pak probíhá korekce a ladění chodu věžních hodin. Průběh restaurování ak. soch. Petr Skála zachytil v závěrečné restaurátorské zprávě, ze které čerpá i tento článek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
