Přesnější mechanické hodiny dlouho představovaly luxusní předmět, a věžní hodiny proto zprostředkovávaly informace o relativně přesném čase širokému okolí. Věžní hodiny často vznikaly nákladem obce, která o ně i dále pečovala. Ty nacházející se v kostele sv. Ignáce z Loyoly si obec převzala od eráru 12. května 1865. Tehdy přilehlá kolej sloužila po zrušení jezuitského řádu za kasárna 74. pěšímu pluku.

Věžní hodiny přestaly fungovat před desetiletími, dochovaly se ale relativně kompletní. Vlastní hodinový stroj se nachází v malé samostatné prostoře v horním podlaží věže kostela. Je kovaný, železný a podle konstrukce pochází z konce 17. století, případně z první poloviny 18. století. Signatura při restaurování nalezena nebyla, hodinové stroje z tohoto období ale byly signovány jen výjimečně. Jicí stroj, pomyslné srdce hodin, byl původně vybaven krokovým mechanismem s korunovým krokovým kolem a vřetenem. Později byl jicí stroj přestavěn na vratný krok Clementův a roku 1865, tedy v roce převzetí věžních hodin obcí, jej podle nápisu dochovaném na krokovém kole opětovně předělal jistý F. Patzelt, a to na klidový krok Grahamův. Hodinový stroj je přibližně 95 cm široký, 75 cm vysoký a 55 cm hluboký, kyvadlo je pak dlouhé 165 cm. Hodinový stroj odbíjí na bronzové cimbály v lucerně věže o průměrech 42 cm a 65 cm z roku 1682.