Proces bádání i význam objevu pro poznání jičínské historie shrnuje Pavel Kracík v následující stati:

Milí přátelé a příznivci regionální historie, když jsem v únoru 2011 objevil déle než jedno století ztracený vzácný relikviář s kosterními pozůstatky barokní patronky a ochránkyně města Jičína sv. Sekundiny (Druhoslavy), byl jsem neochvějně přesvědčen, že třebas mne možná čekají ještě dlouhá léta výzkumů, podobně mimořádný objevitelský počin pro Jičín se mi už nikdy v životě nemůže podařit. Mýlil jsem se. Letos v březnu se podařil druhý. Máte-li chuť si poslechnout příběh o nudném archivním bádání, které se nečekaně proměnilo v dobrodružné pátrání s nečekaným koncem, tady je.

Nejcennější historické vyobrazení, jaké kdy Jičín měl, je lavírovaná kresba od Josefa Sikory z roku 1756. Nádherná veduta, která zachycuje celé město v naprosto neuvěřitelných detailech a jako jediná podává informace o dnes již neexistujících stavbách, jako byly např. renesanční opevnění města, kostelík sv. Jana Křtitele na Koštofranku, zebínský zámeček a řada dalších. Sikorova kresba sice nejspíše vychází z o něco málo starší olejomalby, oproti ní však obsahuje nepřeberné množství přesných a ostrých detailů, což z ní činí zcela jedinečný a nenahraditelný zdroj informací, bez něhož se žádná historická práce o Jičíně nemůže obejít. Přitom originál této lavírované kresby je již déle než jedno století nezvěstný.

Jediné, co měli čeští historiografové v uplynulých sto letech k dispozici, byla pouze fotografická reprodukce této veduty, pořízená na konci 19. století. Fotografie nalepená na kartonovém podkladu o rozměrech 31,5 x 24,5 cm je dnes uložena ve sbírce Regionálního muzea a galerie v Jičíně. Na palčivé otázky, kde se nachází originál veduty, kdo jej objevil a kdy, nebo alespoň kdy se cenná veduta ztratila, nedokázal doposud nikdo odpovědět. Pouze nepodložené fámy tvrdily, že byla kdysi kýmsi ukradena z jičínského muzea.