Včera prezident Miloš Zeman konečně po třech měsících jmenoval novou vládu, která vzešla z mimořádných voleb na podzim loňského roku. Je to od vzniku České republiky v roce 1993 už třináctá vláda a pátá vláda vedená sociálním demokratem. Tentokrát v kombinaci koalice ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL.

Navzdory silnému volání veřejnosti po změnách, loňské volby jasný mandát ke změně nepřinesly. Rozhodně se nedá mluvit o změně doleva. Nová vláda si o důvěru v Poslanecké sněmovně řekne v polovině února. Do té doby nás seznámí i se svým programovým prohlášením.

Zatím můžeme usuzovat o její orientaci z koaliční smlouvy. A ta je neslaným nemastným kompromisem odsouvajícím raději podstatné problémy stranou. Skončí bitva o křesla ministrů a náměstků, ale tvorba rozpočtu na rok 2015 odhalí nejasný koncepční azimut a jak vážná je neochota jít do více jak symbolické daňové progrese.

Vlastně lze mluvit o vládě dočasně odložených sporů, která vznikla jen díky velkým ústupkům. Levicové požadavky ČSSD tlumí podnikatelská pravice v čele s ambiciozním Andrejem Babišem, který už nyní působí dojmem stínového premiéra. A supertéma osudu vydávání majetku církvím zase naráží na vládní angažmá lidovců.

Pro tyto budoucí spory je důležitá i koaliční geometrie, tedy rozdělení křesel ve vládě. A i zde je zřejmé, že ve vládě chybí určující síla. Oproti předchozím obdobím ČSSD ve vládě viditelnou dominanci nemá (osm ze sedmnácti křesel).