Pokud vím, jste pro zachování poplatků. Proč?
Proč by ČT nemohla být nezávislá i bez poplatků? Je to jen o penězích? Podle mě ne. A proč by nemohla fungovat třeba jako ostatní televize? Nebo podle vás ty neposkytují nezávislé informace? Myslím třeba Novu, Primu. Navíc, jestli má být financována z rozpočtu, pořád je to pro ni benefit. A z rozpočtu jsou schvalovány i rozpočty dalších nezávislých institucí – NKÚ nebo třeba ÚS a máte dojem, že se to promítá do jejich nezávislosti?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
sochorar, , mamlas
Odpověď
01.04.2026 17:52:01 - MUDr. Bc. Tomáš Fiala, MBA
Dobrý den,koncesionářské poplatky podporuji právě proto, že nejsou jen o penězích, ale hlavně o mechanismu, který chrání nezávislost veřejnoprávního média reálně, a nikoli jen formálně.
Klíčový rozdíl mezi financováním z poplatků a ze státního rozpočtu vnímám v tom, že reálnou moc nad penězi, a nepřímo tedy i nad obsahem, v případě financování ze státního rozpočtu má politik. To vytváří přirozený tlak. I bez přímých zásahů vzniká autocenzura a jednotlivé složky veřejnoprávní instituce jsou vystaveny vnitřnímu tlaku s ohledem na to, kdo o jejich financování rozhoduje. Například kritické zpravodajství vůči vládě se stává citlivějším tématem.
Odrazující příklad je Maďarsko nebo Slovensko, kde změny ve financování a řízení veřejnoprávních médií vedly k posílení vlivu politické moci na obsah vysílání. Formální „nezávislost ze zákona“ sama o sobě nestačí, pokud není podpořena i finanční nezávislostí. Obávám se, že český model financování ze státního rozpočtu by se přiklonil spíše k situaci v těchto zemích. Na západ či sever od nás fungují různé modely s financováním ze státního rozpočtu, poskytují však jiné záruky nezávislosti na politickém rozhodování.
Argument, že i jiné instituce (např. Nejvyšší kontrolní úřad nebo Ústavní soud) jsou financovány ze státního rozpočtu, je částečně relevantní, ale tyto instituce fungují v zásadně odlišném režimu než média veřejné služby.Především nevytvářejí každodenní obsah pod veřejným a mediálním tlakem a nejsou vystaveny bezprostřední a kontinuální politické reakci. Jejich rozhodování je epizodické a procesně oddělené od běžného politického provozu.
Zásadní rozdíl ale spočívá v samotné podstatě jejich činnosti. Média veřejné služby mají mimo jiné za úkol informovat o politicích – včetně jejich pochybení, kauz a selhání. Jinými slovy, jejich rolí je vedle dalších přinášet i negativní informace o těch, kteří by v případě financování ze státního rozpočtu rozhodovali o jejich penězích. Právě proto je u médií veřejné služby otázka finanční nezávislosti mnohem citlivější a zásadnější než u jiných veřejných institucí; vedení i redakce budou přirozeně zvažovat důsledky své práce pro budoucí financování a vznikne prostor pro nepřímé ovlivňování obsahu skrze rozpočet.
Co se týče srovnání s komerčními televizemi jako TV Nova nebo FTV Prima, ty samozřejmě mohou poskytovat kvalitní a někdy i nezávislé informace, ale jejich fungování je založené na jiném principu – závislosti na inzerci a sledovanosti. To znamená, že obsah vysílání je nutně ovlivněn obchodními zájmy, důraz je kladen na atraktivitu a výnosnost, nikoli na veřejnou službu. Nemají povinnost pokrývat celé spektrum témat (např. menšiny, regiony, vzdělávání, kultura).
Naopak veřejnoprávní médium má ze zákona ze zákona uložené plnění role, kterou přirozeně fungující trh nezajistí – tedy poskytovat vyvážené, ověřené a dostupné informace pro všechny, bez ohledu na jejich komerční hodnotu.
A právě tady koncesionářské poplatky dávají smysl. Nejde o to, že by financování ze státního rozpočtu automaticky znamenalo nesvobodu. Jde o to, že zvyšuje riziko politického vlivu. Koncesionářské poplatky toto riziko významně snižují, a tím chrání to nejdůležitější - reálnou, každodenní redakční nezávislost.
