Děkuji, paní předsedající.

Já nesmírně děkuji za otevření tohoto tématu, protože přece jenom ta atmosféra interpelací je daleko klidnější a dá se racionálně bavit o problémech bez ohledu na to, kde kdo sedí. Ten systém z mého pohledu má tři roviny, hlavní tři roviny, kdy ta jedna jakoby je přece jenom víc v gesci Ministerstva financí, a to je výběr zdravotního pojištění různým způsobem, nebo platba za státní pojištěnce, dneska fixovaná zákonem o valorizaci úhrad za státní pojištěnce, což jsou příjmy pojišťoven.

A pak má dvě roviny. Ta první je zdravotní péče, kterou musí pojišťovny svým klientům poskytnout. Pojišťovny odpovídají za to, aby zdravotní péče byla dostupná, aby byla kvalitní. Je to zcela odpovědnost pojišťoven. Mají smlouvy pojištěnci s pojišťovnami. Pokud jim pojišťovna nevyhovuje, mohou ji změnit a stát by měla formou zákonů definovat věci, jako je dostupnost, především kvalita péče, standardizace péče.

A pak jsou tady pojištěnci. Tady je potřeba si říct, že my tu debatu vedeme na úrovni různých zákonů. Vzpomeňme si, tuším, na včerejšek, nebo předvčerejšek, kdy jsme se bavili o milostivém létu, kde část pojištěnců, kteří čerpají péči, tak řekněme neplatí průběžně v těch jednotlivých měsících., čímž vzniká v cash flow těch pojišťoven problém, který se ale odráží ve zpoždění plateb zdravotnickým zařízením, což je menší potíž, ale i soukromým lékařům, což je větší potíž, protože oni nemusí mít ty rezervy a počítají s pravidelnými platbami pojišťoven. Ten systém, Bismarckův systém, a tomu oba - jak paní bývalá ministryně, tak současný pan ministr rozumí dramaticky líp než já, tak ten Bismarckův systém nepočítá s kumulací nějakých větších částek, z kterých by mohla pojišťovna několik měsíců žít, ale počítá s pravidelnými platbami.