Zákon o svobodném přístupu k informacím považuji za jeden z nejdůležitějších nástrojů kontroly nejen nakládání s veřejným majetkem. Ve zkratce, díky tomuto zákonu může každý občan položit dotaz státním orgánům, územním samosprávním celkům a jejich orgánům a veřejným institucím (seznam povinných subjektů je ještě o něco širší, naleznete ho v § 2 Zákona svobodném přístupu k informacím) a ten je povinen mu odpovědět. Současně je také povinen dotaz společně s odpovědí zveřejnit.

Občané tzv. stošestky hojně využívají a kontrolují tak činnost jak státní správy, tak samosprávy.

Státem a samosprávami ovládané subjekty

Jenže… Pokud chtějí kontrolovat tzv. městské nebo státní firmy, tedy společnosti, ve kterých je stát nebo samosprávní celek většinovým společníkem, mají smůlu. Státem ovládané organizace nemají tuto povinnost na základě rozhodnutí IV. senátu Ústavního soudu, který ve svém nálezu konstatoval, že v zákoně není informační povinnost u těchto společností uvedena dostatečně určitě, a tedy informace poskytovat nemusí. Před tímto nálezem se postupovalo dle ustáleného názoru Nejvyššího správního soudu, který se zabýval konkrétně společností ČEZ, u které konstatoval, že je povinným subjektem podle § 2 odst. 1 Zákona o svobodném přístupu k informacím.