Často se pak stává, že rodinná výchova pak zůstává jen v zrcadlení chování rodičů, bez komunikace, děti zůstávají často v rukou okolí, tedy vnímají výchovné vlivy běžných médií, sociálních sítí,  a osvícení moderní rodičové svěřují veškerý „správný“ vývoj do školy, předpokládají, že vše, co děti potřebují k životu znát, je naučí ve škole.

Na druhé straně bychom se chtěli ohrazovat proti všem zákonům, nařízením a zařízením. Co je psáno, to je dáno. A co psáno není, jako by neexistovalo. Jenže kde je potom selský rozum, logika, úcta… potažmo vlastenectví? Takové vlastnosti se totiž nikde ve školních osnovách neobjevují, to jim musíme vštěpovat my, rodiče.

Mnoho zákonů je díky novelizacím, vyhláškám, úpravám, doplňkům… předkládáno tak, aby si každá ze stran v nich našla to svoje. Z toho pak vychází závěr, že nejdůležitější je status „vyvinění se“. Na tom se koneckonců ukázala i kauza „domácích úkolů“. Proč by mi mělo vadit, že moje dítě má domácí úkol? Možná to někomu vadí, protože se musí svému dítěti věnovat na úkor svého volného času, a myslí si, že tím okrádá o volný čas svého potomka. Jenže, když se rodič staví proti autoritě takovým způsobem ve škole, jak si pak myslí, že jeho potomek bude reagovat na autority v životě? Přeci domácí úkol je pro mne běžnou součást domácí přípravy do školy, sleduji tak, co se moje dítě ve škole učí, mj. obzvlášť u menších žáků se tak učí disciplíně, zažije si pod kůži samostatnost k učení.

Optimální stav je přeci kombinace rodiny a školy, aby výchova dalších generací měla smysl a byla pro život komplexní. Pokud volný čas svých dětí řeší mnozí rodiče stylem „dělej si, co chceš“, nekomunikují se svými dětmi, nevedou je ke sportu, umění, koníčkům, všeobecným zájmům, nemůžeme se pak ohrazovat nad takovými dopady na naši společnost.

Děti jsou naší budoucností, děti jsou budoucností naší země, měli bychom do nich vkládat to nejlepší z nás, co je v našich silách a možnostech, měli bychom se jim věnovat, ne je vést k jejich absolutní svobodě, neomylnosti, dokonalosti, moci. Skutečně chceme, aby naše děti rozhodovaly za nás?