Bc. František Elfmark, DiS.

  • Piráti
  • Zlínský kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,37. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

17.06.2020 21:57:28

My máme takové motto, nejlepší odpad je takový, který vůbec nevzniká

My máme takové motto, nejlepší odpad je takový, který vůbec nevzniká

Projev na 49. schůzi Poslanecké sněmovny dne 17. 6. 2020 k vládnímu návrhu zákona o odpadech (druhé čtení)

Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl předem potvrdit to, co říkal pan ministr, že máme před sebou čtyři sněmovní tisky, které jsou velmi důležité, jsou velmi technicky složité a dokonce bych řekl, že jsou i docela odborné.

Evropská komise, potažmo Evropská unie nás nutí do určitých transpozic a jaké věci bychom měli do naší legislativy implementovat. Pokud se budeme bavit o tom, co je potřebné tam dostat, tak to, co je tam to povinné, to se nám tam dostat podařilo, nicméně Evropská unie nám říká, že máme mít nějaké cíle, že do určitých let máme splnit určité cíle. Já si myslím, že těch cílů bychom mohli docílit i trošku ambiciózněji, než nám ministerstvo předkládá, a to, jakým způsobem si to představuji, okomentuji posléze, jak budu představovat své pozměňovací návrhy.

My máme takové velmi jednoduché moto - nejlepší odpad je takový, který vůbec nevzniká. To, že tato legislativa je velmi složitá, můžeme zjistit i tak, když se podíváme, kolik se sešlo pozměňovacích návrhů. Říkal to i kolega poslanec Adamec. Sešlo se celkem skoro sto pozměňovacích návrhů a my za piráty jich podáváme dohromady ke všem čtyřem sněmovním tiskům skoro třicet. Už to tady bylo také určitým způsobem řečeno, já jsem si, když jsme tu legislativu nebo když jsem ji za klub převzal před dvěma lety, tak jsem si vůbec nemohl ani uvědomit, jak moc velký je to byznys. Vůbec mě nenapadlo, co se kolem toho všechno motá. Tlaky skládkařů, tlaky spaloven, tlaky energetiků potažmo, obce, města - všichni tihle v tom mají nějaké své zájmy. A já jsem se jenom vždycky zastavil, jakou roli tady v těchto zákonech hraje obyčejný člověk, obyčejný občan, a zajímalo mě, když on je ten prvopočátek toho řetězce, on to spotřební zboží nakupuje, on ten odpad generuje, kde tam jsou ty jeho zájmy zainteresované. My jsme asi zhruba před rokem tady v Poslanecké sněmovně zavedli velmi jednoduchou věc, a to je kvalitní třídění odpadu, vidíte to tady úplně všichni na chodbách. Zajímalo by mě, jestli si lidé všimli toho, jaké nastalo zlepšení, že tady už nemáme přeplněné koše atd. A to jsou všechno právě ty maličkosti, které začínají odzdola.

Pokud chceme dostat oběhové hospodářství České republiky do 21. století, měli bychom být více ambiciózní. Já si osobně myslím, že ministerstvo odvedlo velmi kvalitní práci, za to musím samozřejmě pochválit, ale jsou tam prvky, které dále představím a které si myslím, že ambicióznější být mohly. Já budu mít k tomuto sněmovnímu tisku trošku delší komentář a posléze také představím svých 16 pozměňovacích návrhů, které jsem k tomuto tisku dodal.

Odpad, který neskončí na skládkách, v energetickém využití nebo nejhůř v přírodě, v oceánech, v půdě, je velmi často tvořen využitelným materiálem. Vyhazujeme to, co by mohlo sloužit jako surovina místo surovin tak zvaně panenských. A to se asi shodneme, že je špatně a vnímáme to všichni, že to je špatně. Takový přístup do 21. století prostě nepatří. Budoucnost je v recyklaci a v maximálním využívání toho, co máme. Potřeba zachování životního prostředí a tedy i nutnost řešit situaci s odpadem, kterého nám vzniká čím dál tím víc, se nyní promítá do legislativy vyspělých států. Je to jeden z důvodů vzniku nové evropské legislativy, směrnic, které mají vést ke vzniku tzv. oběhového hospodářství, cirkulační ekonomiky, zkrátka systému, kdy místo přímky surovina, výrobek a odpad budeme mít tzv. uzavřený kruh, koloběh surovin. Implementace této evropské legislativy je i důvodem vzniku novel českých zákonů, tzv. oběhového balíčku, tedy zákonů, které máme nyní před sebou. Finální podoba, kterou zákonům dáme, rozhodne, zda se Česko vydá na cestu k oběhové budoucnosti, anebo - jak já říkám - budeme stále popelnicí Evropy, což se někdy může i zdát.

Já osobně se této problematice věnuje intenzivně šest let a jako poslanec jsem strávil stovky hodin diskusí s experty pro tuto oblast a j ak určitě i pan ministr potvrdí, uspořádali jsme i dva velmi velké semináře, které byly navštěvované, v podstatě kapacita byla naplněna, byli tam experti ze všech stran a myslím si, že určitě jsme si tam spoustu témat rozvykládali a také možná ministerstvo se některým výkladem inspirovalo. Vytvořili jsme jako piráti speciálně k tomuto sněmovnímu tisku nebo potažmo k celému tomu oběhovému balíčku i speciální web oběhové hospodářství.eu.

Ke zlepšení oběhových zákonů se snažím přispět svými pozměňovacími návrhy, o nichž budu za okamžik mluvit. Jejich podoba je výsledkem blízké spolupráce s experty z naší pracovní skupiny, s experty, s nimiž jsem spolupracoval a kteří přispívali svými podněty, návrhy a komentáři. Jsou to lidé pohybující se na různých místech okolo odpadového a oběhového hospodářství. Jednalo se o zástupce neziskových organizací, asociací odpadového a oběhového hospodářství, firem, které zpracovávají odpad, kolektivních systémů a také i autorizovaných společností.

Odborná veřejnost i veřejnost laická by měla mít možnost podílet se na legislativě, která se jí bezprostředně týká. Již to tady vzpomněl pan kolega poslanec Adamec. Jakožto člena výboru pro životní prostředí mě zamrzelo, že jednání výboru bylo kvůli opatření v souvislosti s pandemií koronaviru neveřejné. Předsedkyně našeho výboru kolegyně Dana Balcarová se ale zasadila alespoň o to, aby bylo jednání výboru streamováno online, za což jí já osobně velmi děkuji, a veřejnost aspoň trochu měla možnost nebýt pasivní, ale mohla se aspoň tímto způsobem seznámit s tím, co v tom výboru a co ten balíček (oběhového?) hospodářství obsahuje.

Byl jsem rovněž pro to, abychom podobně jako hospodářský výbor jednání výboru odložili až na dobu, kdy účast veřejnosti při jednání klubu bude povolena. Bohužel někteří kolegové z výboru neměli stejný názor jako já s kolegyní, a proto se obě dvě jednání výboru konala v nouzovém či mimořádném stavu. Odůvodnění, že je nutné legislativu projednat či dokonce schválit co nejrychleji, a tedy vyhnout se případným sankcím od Evropské komise na základě nedodržení transpozičního procesu, který nám má končit 5. 7. 2020, jsem se rozhodl si tuto informaci ověřit u orgánů státního zastoupení ČR pro Evropskou unii v Bruselu, a dále i u zdejších orgánů Ministerstva zahraničí a Úřadu vlády České republiky, odboru komunitárního práva.

Obecně k celé věci chci říct, že povinnost České republiky implementovat právo Evropské unie vyplývá z jejího členství v Evropské unii. U směrnic je součástí povinnosti řádné implementace, kromě úplného a včasného provedení transpozice do vnitrostátního právního řádu a jeho následné aplikace, také sdělení přijatých vnitrostranických opatření Evropskou komisí, a to nejpozději v termínu stanoveném konkrétní směrnicí. Pokud nedojde ke splnění uvedení závazku, zahájí Evropská komise takzvaným formálním upozorněním, v němž dotčený členský stát informuje o tom, že jí nebyly poskytnuty informace o vnitrostátních právních předpisech, které provádějí příslušnou směrnici, a stanoví mu přibližně dva měsíce na nápravu.

Pokud ovšem do věci zasáhne vyšší moc, což COVID-19 můžeme považovat za vyšší moc, jako možný liberační (nesroz.) nesplnění implementační povinnosti, lze v obecné rovině připustit. Všichni experti z výše jmenovaných institucí sdělují, že k přijetí tak důležitého oběhového balíčku jsme ještě na základě vzniklých událostí dnešní doby v časové rezervě, který je úplně v pořádku, kdyby běžný legislativní proces přijetí směrnic Evropské unie v této věci proběhl až do konce tohoto roku 2020. Tohle bylo moje zjištění a je to určitým způsobem reakce na projednávání výboru a usnesení, které se tam přijímalo, že si nemyslím, že bylo vůbec nutné. Myslím si, že bychom to do konce toho roku zvládli i bez toho, aniž abychom takové usnesení přijímali.

Pokud se podívám na právě projednávaný sněmovní tisk 676, který se konkrétně týká odpadů, zákon o odpadech je klíčovým tiskem, který dává podobu našemu odpadovému hospodářství. Jeho novelizace obsahuje hned několik témat, jejichž konečné pojetí určuje přístup České republiky k oběhovému hospodářství. Jedná se o témata často veřejně diskutovaná. Nejsilnějším tématem - a můžeme se asi na tom shodnout s panem ministrem - je skládkování a vše, co s ním souvisí.

Podle Evropské komise či směrnice musí být v roce 2035 skládkováno maximálně 10 % nebo méně z celkového množství vzniklého komunálního odpadu. V České republice přitom v současnosti skládkujeme cca 46 % komunálního odpadu. To je vysoko nad úrovni průměru států Evropské unie. Dále musíme do roku 2025 recyklovat 55 % komunálního odpadu. Do roku 2035 pak je toto číslo 65 %. Bohužel v současnosti zrecyklujeme pouze 37 %, a to je pod úrovní průměru států Evropské unie.

Současná novelizace odpadového zákona by tak měla směřovat ke splnění těchto cílů, a proto jsem předkladatelem a také podporuji ukončování skládkování k roku 2024. Ale k tomu se vyjádřím potom ještě při obhajobě pozměňovacích návrhů. Mnohé obce i další subjekty odpadového hospodářství se podle toho snažily zařídit. Dle mých informací transponovaly své odpadové hospodářství a možná i kolega poslanec Adamec by potvrdil, že vznikaly takzvané plány odpadového hospodářství, které i s tímto rokem v některých městech a obcích, které to braly zodpovědně, počítaly. Jeden takový odpadový plán jsem přímo já jako komunální politik taky řešil. Z toho důvodu je v novele zákona tento termín posunut až na rok 2030. To je podle mého názoru špatně, protože posunutí skládkování o dalších šest let také prodlužuje negativní vlivy skládek na naše životní prostředí.

Navíc nám tento termín nedává dostatek prostoru, abychom v případě, že se vyskytnou nějaké problémy, protože tam na to budeme mít jenom pět let, učinili taková opatření, abychom včas dosáhli evropských cílů. Takže na jednu stranu chápu, že města a obce chtějí, je tam nějaký konsenzus za rok 2030, ale budeme mít na to pět let. Na všechno, aby začalo fungovat, bude pouhých pět let. Proto svými pozměňovacími návrhy a podporou pozměňovacích návrhů kolegů usiluji o to, aby byl původní termín zachován, případně, aby byl využit termín kompromisní. Pozměňovacích návrhů k termínu skládkování, jak už tady zaznělo, se ve výborech sešlo více. Konkrétně jde o termíny rok 2024, 2027, 2028 a 2030 a dokonce i 2035. A kolega mně ještě říká, i dokonce 2029.

Rozdíl několika let se nemusí zdát na první pohled až tak významný, ale musíme si uvědomit, že skládky nejsou jen nevzhlednou hromadou odpadu, ale nesou se sebou významná rizika pro životní prostředí, a o tom si myslím, že i mimo jiné jsou tady tyto čtyři sněmovní tisky. Předně z nich uniká takzvaný skládkový plyn, tvořený z větší části metanem. A metan je plyn s velkým skleníkovým efektem. Dvacetosmkrát větším, než je efekt CO2, které ale skládkový plyn obsahuje také. Dá se tedy s klidem říct, že skládky tak přispívají ke změnám klimatu. Když skládkování nebudeme omezovat, budeme prodlužovat dobu, kdy nám bude do ovzduší unikat velké množství skleníkových plynů. Skládky také ohrožují - v případě špatného technologického zabezpečení - kontaminací spodní vodu a půdu. Každoročně je tak evidováno několik stovek požárů skládek, které ohrožují okolí toxickými zplodinami, voda po hašení je také kontaminovaná a nehledě na to, kolik nám toto hašení stojí financí. Hrubý odhad je, že jsou to až miliardy korun.

I tyto důvody by dle mého měly být dostatečné proto, abychom se snažili skládkování co nejdříve omezit. Když k tomu přidáme, že využitelné odpady, které končí na skládkách, znamenají zbytečné plýtvání surovinami, a povinnosti vyplývající z evropské legislativy, myslím, že není pochyb o tom, že naše snaha ukončit skládkování by měla být maximální a měla být prioritou. Proto mě nemile překvapilo, že na výboru pro životní prostředí nebyl žádný z návrhů na dřívější konec skládkování podpořen.

Co třeba vůbec nechápu, je, že ve výboru životního prostředí, kde sedíme my, co se o životní prostředí zajímáme, nepodpoříme ani jeden návrh, a přitom na hospodářském výboru je návrh pana poslance Dolínka podpořen, který končí skládkování 2028. Já to nechápu. Já jsem si myslel, že v tom výboru právě bychom měli fungovat tak. Nechápu.

Pozměňovací návrhy se jinak kromě navrhovaného roku liší také ponecháním, úpravou nebo vypuštěním takzvaného parametru výhřevnosti. Tento parametr, na nějž se liší názor i mezi odbornou veřejností, je v zákoně nastaven takto. Od roku 2030 nesmí být na skládku ukládány odpady vzniklé při zpracování oddělené soustřeďovaných odpadů a výstupy z úpravy odpadů, jejichž výhřevnost v sušině je vyšší než 6,5 megajoulu na kilogram. Zde je otázkou, jak bude výhřevnost v sušině ověřována. Někteří experti také pokládají výhřevnost v sušině za parametr, který by měl být nahrazen výhřevností běžného vzorku.

Vzhledem k výše popsaným rizikům skládek, kromě rychlého ukončování skládkování, podporuji také to, aby funkční skládky byly kontrolovány, maximálně technicky zabezpečeny a odpad na ně přijatý byl pečlivě evidován. Se skládkami se také vážou nově nastavené poplatky za skládkování. Pan ministr to tady taky vzpomínal, že je to jeden z faktorů, které se řeší a kde se dospělo k nějakému konsenzu.

Po pečlivém zvážení dostupných informací podporuji její výši tak, jak je uvedeno v zákoně. Proto jsem na začátku říkal, že věřím v to, že jednání Ministerstva byla složitá a konkrétně v tomto případě já osobně podporuji to, co zákon navrhuje. Poplatky by měly být vybírány za veškerý přijatý odpad a není možné, abychom viděli ukládání odpadů na skládku jakožto technické zabezpečení, ačkoliv o žádné zabezpečení nepůjde. Množství materiálu použitého jako technické zabezpečení skládky, které je odvozeno od poplatku, není důvod, dle mého, zvyšovat. V zákoně máme navýšení na 25 hmotnostních procent místo původních 20, a proto navrhuji svým pozměňovacím návrhem vrácení na 20 %.

V souvislosti s poplatky musím vzpomenout pozměňovací návrh podaný poslancem Staňkem, který by fakticky způsobil zpětné osvobození od poplatků, které měly být zaplaceny, ale bohužel nebyly. Souvisí to s tzv. kauzou Čáslav. Asi většina z nás ji zná a nemusím ji dál komentovat.

Obce mají být podle novely motivovány ke snižování skládkování a zvyšování recyklace tzv. třídicí slevou, což je další faktor, který tady i pan ministr Brabec vzpomenul. Do této slevy by dle mého názoru mělo být započítáno také domácí a komunitní kompostování, které je ideální cestou zpracování biologicky rozložitelného odpadu. Dochází při něm k využití přímo v místě vzniku, což je stav ideální. Navíc není nutný žádný další svoz, není tam žádná dopravní zátěž, dodatečné zpracování, požadavky na technologie, energie atd. Kompostovat může de facto každý občan, nic ho to nestojí a navíc získá domácí hnojivo. Proto je potřeba kompostování podporovat. Třídicí sleva je však v zákoně zatím nastavena tak, že domácí kompostování se nezapočítává a pro obce, které nedosáhnout požadovaných úrovní třídění, může působit demotivačně, a proto aspoň nějakým způsobem navrhuji změnu jejího výpočtu.

Odklon od skládkování je věc jedna, přesun odpadu do recyklace je však věc druhá. K navýšení recyklace nestačí jen stanovit cíle, kterých má být dosaženo. A bohužel právě to je to, co nový zákon dělá. K navýšení recyklace je třeba zlepšit třídění, podpořit trh s recyklovatelnými výrobky a především zvýšit recyklační kapacity, kterých máme v České republice nedostatek. V zákoně najdeme nastavení třídicích a recyklačních cílů, ale skutečná podpora recyklace je v něm obsažena pouze velmi sporadicky. Masivní navýšení recyklačních kapacit a investice do recyklace, dotřiďovacích linek a podobně, pokud mám správné informace, nechystáme. Avšak co se týče plánovaných investic, které jsem si zjistil a vím, že budou, tak je v plánu výstavba či rozšíření minimálně šesti tzv. ZEVO, zařízení na energetické využití odpadů. Jedná se konkrétně o Brno, Mělník - v Mělníku dokonce proti tomu bylo referendum - Most, Malešice, České Budějovice, Opatovice, které mají navýšit kapacitu nikoliv recyklace, ale energetického využití odpadu ze současných zhruba 700 milionů 770 tisíc (?) tun za rok na zhruba 1,650 mil. tun za rok. K tomu ještě můžeme připočíst stávající a plánované multipalivové kotle na tzv. TAP s kapacitou zhruba 180 tis. tun.

V roce 2018 jsme v České republice vyprodukovali podle oficiálních údajů Ministerstva životního prostředí zhruba 5,8 mil. tun komunálního odpadu. Z toho 2,8 mil. tun směsného komunálního odpadu. Pokud se nám podaří toto množství snížit podle evropského akčního plánu pro oběhové hospodářství o 50 %, jsme na 1,4 mil. tun směsného komunálního odpadu. Pokud bychom vycházeli z údajů o produkci odpadů nikoliv od Ministerstva životního prostředí, ale od Českého statistického úřadu, budou tato čísla ještě nižší. Důvodem je to, že v České republice máme stále přetrvávající problém dvojích dat o odpadech. Údaje vykazované Ministerstvem životního prostředí se totiž liší. Dle mých informací vykazují větší množství odpadu od údajů ČSÚ. Vzhledem k tomu, že data za Českou republiku reportujeme do EU a mohou z nich vycházet i různé subjekty při plánování svých záměrů odpadového hospodářství, a to jsou právě ta čísla, která jsem před chvilkou zmiňoval při vzniku nových ZEVO, považuji to za skutečný problém, který je potřeba, aby ministerstvo konečně vyřešilo.

Ministerstvo životního prostředí tuhle věc dle mých informací údajně řeší a i na základě mnou navrženého usnesení schváleného výborem životního prostředí se zástupci MŽP se zavázali nás do konce tohoto roku informovat o situaci a podniknutých krocích k nápravě tohoto problému. Já si myslím, že konkrétně u těch dvojích dat se shodneme na tom, že by bylo dobré, abychom je vážně co nejdřív dali do pořádku tak, aby ten systém byl jednotný.

Pokud se vrátíme k vyprodukovanému směsnému komunálnímu odpadu, tak i kdybychom celé toto množství odpadu poslali na energetické využití, přitom určitá část z něj se bude moci nadále skládkovat, a to konkrétně 10 % komunálního odpadu, jaké bude toto množství a parametry v případě České republiky se uvidí podle finální podoby zákona o odpadech. Stejně nebude plánovaná kapacita ZEVO naplněna. A tady je právě ta moje obava: pokud mámě nějaká data, o kterých nevíme, že jsou úplně stoprocentní, čerpají z nich např. firmy, které chtějí právě stavět ZEVO, co se potom stane s tím, když kapacita nebude naplněna? Co se potom stane s tím, že oni budou potřebovat ten odpad nějakým způsobem zajistit? Jeden z mých pozměňovacích návrhů právě řeší zákaz dovozu odpadu do ČR.

Obávám se tedy, že recyklovatelný odpad, který budeme muset přestat skládkovat podle nového odpadového zákona, bude primárně přesunut právě do těchto zařízení. Energetické využití je jistě lepší než skládkování, to určitě nepopírám. Avšak chystané ZEVO bude nutné konstantně tzv. krmit, což znamená, že po jejich nastavení a investování zhruba informace moje je, že jedno takové zařízení vychází na dvě až tři miliardy korun, budou jejich provozovatelé potřebovat stálý přísun odpadu pro jejich provoz. A tam se právě vyskytuje problém s dovozem odpadu. Tato situace se mi nelíbí, neboť dle mého názoru mělo být maximum recyklovatelných surovin skutečně recyklováno a nyní hrozí, že energeticky budou využity i odpady, které by mohly být bez problémů materiálově využity.

Z tohoto důvodu podávám do druhého čtení pozměňovací návrh zavádějící tzv. spalovací poplatek. Tento poplatek je nižší než u skládkování, avšak měl by směřovat k tomu, aby spalování nebyla první a nejjednodušší možnost, jak se zbavit odpadu po zvýšení skládkovacích poplatků, potažmo po zákazu skládkování. Dále také podávám návrh zamezující dovozu odpadu ze zahraničí na energetické využití do České republiky.

Recyklace by měla být také maximalizována využitím nových technologií včetně technologie chemické recyklace. Proto také navrhuji zařadit do zákona metodu chemické recyklace rozpouštěním tzv. solvolýzu. Tato metoda umožňuje materiálovou recyklaci jinak obtížně recyklovatelných materiálů a výstupní materiály jsou v kvalitě vhodné i pro použití ve styku s potravinami. To považuji hlavně za významné a potřebné. Způsoby, jakými by se dala podpořit recyklace, se zabývala také expertní skupina RecHelp, to určitě pan ministr ví. Já jsem sice nebyl jejím členem, ale její práci bych chtěl tady z tohoto místa ocenit a chtěl bych tady vzpomenout právě jenom krátce těch 11 bodů, kterými se tato skupina zabývala a jaký byl jejich výstup.

Za prvé, snížení DPH na recyklované výrobky a vybrané recykláty. Za druhé, snížení zdanění práce v recyklačním průmyslu. Závazek státu, aby ve veřejných zakázkách preferoval určité procento, navrhováno bylo 15 % recyklovaných výrobků. Daňové zvýhodnění recyklace v rámci daně z příjmu. Podpora recyklace v rámci dotačních programů. Zapracování využití recyklovaných materiálů a recyklátů do technických norem. Definování efektivních nástrojů k motivaci samotných výrobců obalů a výrobků, definovat ekodesign a ekomodulaci. Příprava standardů pro sekundární plasty. Vyhotovení edukačního a osvětového materiálu pro možnost uplatnění druhotných surovin konkrétních případů. Potřeba evidence vzniku a využití druhotných surovin a v poslední řadě zdanění primárních surovin.

Studoval jsem tyto čtyři sněmovní tisky docela důkladně a nevím, kolik věcí z těchto jedenácti tam bylo zapracováno na podporu recyklace - snad možná jeden, dva, víc ne. Je škoda, že se Ministerstvo životního prostředí těmito body nezabývalo a podpora recyklace tak v zákoně de facto chybí. Odklon od skládek nestačí a my všichni víme, a věřím, že to ví i pan ministr, že se musíme zabývat hlavně tou recyklací.

Nyní bych vám, kolegyně a kolegové, představil mé pozměňovací návrhy, které se týkají toho, co jsem vzpomněl v úvodu, ale je toho mnohem, mnohem víc. Tohle byly jenom největší třecí plochy, které tady vzpomněli i kolegové.

Můj první pozměňovací návrh se věnuje takzvané buničině. Pozměňovací návrh navrhuje doplnit seznam zařízení na využití odpadu, která mohou být provozována bez povolení provozu zařízení a zařízení slouží k výrobě recyklované buničiny, k výrobě papíru, lepenky nebo k dalšímu materiálovému využití v průmyslu či mimo energetické využití.

Důvodem pro předložení pozměňovacího návrhu je náprava absence dalších významných zařízení pracujících při výrobě s produkty a s odpady, definovaných bodem 1 přílohy č. 4 vládní novely zákona o odpadech. Mezi tento taxativní výčet jsou proto zařazena i zařízení sloužící k výrobě recyklované buničiny. Povaha zařízení užívaných k výrobě buničiny je ve vztahu k životnímu prostředí obdobná povaze zařízení na výrobu papíru nebo lepenky. Oproti výrobě papíru a lepenky má navíc tu výhodu, že při zpracování recyklovaného papíru nedochází k zatěžování životního prostředí, jako je tomu při výrobě papíru nebo lepenky, neboť při výrobě buničiny dochází k rozvlákňování recyklovaného papíru takzvanou suchou metodou.

Můj druhý pozměňovací návrh se týká živnostenského odpadu. Ten konkrétně podávám i s kolegyní, předsedkyní výboru, Danou Balcarovou.

Pozměňovací návrh řeší zajištění svozu živnostenského odpadu tak, aby bylo ponecháno na dobrovolné účasti podnikatelů. Ti se mohou do obecního systému buď dobrovolně zapojit a zajistit svoz živnostenského odpadu na základě písemné smlouvy s příslušnou obcí a nebo musí smluvně zajistit předání odpadu oprávněné osobě. Ze závěrů sledování nádob na tříděný odpad, konkrétně jsem si sehnal data z Prahy 6, vyplývá, že nádoby na tříděný odpad spadající do obecního systému hojně využívají i podnikatelé na odkládání odpadů z jejich činností. Podnikatelé však v tomto rozsahu nemohou obecní systém využívat, ledaže se smluvně dohodnou s obcí jinak. Praktické zkušenosti s dobrovolným zapojením podnikatelů do obecního systému však ukazují, že tato možnost je v praxi využívána pouze minimálně a lze tudíž konstatovat, že tento institut se vůbec neosvědčil.

Proto navrhuji zavést možnost obce stanovit obecně závaznou vyhláškou pravidla pro povinné zapojení podnikatelů do obecního systému. S ohledem na místní poměry a kapacitu obecního systému obce zvolí optimální variantu povinného zapojení podnikatelů do obecního systému. Obec může v obecně závazné vyhlášce i stanovit okruh podnikatelů, na které se povinné zapojení do obecního systému bude vztahovat. Navrhuje se, aby obce mohly vyjmout podnikatele z povinné účasti na obecním systému a v případě prokázání, že má podnikatel zajištěno předání veškerého produkovaného odpadu smlouvou s jinou osobou oprávněnou k převzetí odpadů. Podnikatel by tak z obecního systému jednoduše vystoupil, nebylo by to povinné. Pokud však obec hodlá ještě více zohledňovat ekologické aspekty nakládání s odpady, může v obecně závazné vyhlášce zpřísnit podmínku pro vystoupení podnikatelů z obecního systému. V takovém případě musí podnikatel prokázat, že má zajištěno nakládání s veškerým komunálním odpadem, jehož je průvodcem, způsobem, který je v hierarchii odpadového hospodářství nadřazen způsobu nakládání s komunálním odpadem v obecním systému příslušné obce.

Další pozměňovací návrh se týká takzvaných protektoroven.

Doplňuji do § 9 odst. 4, že odpad přestane být odpadem také v okamžiku zpracování do zařízení na výrobu protektorovaných pneumatik. Protektorované pneumatiky jsou dle vládního návrhu zákona o odpadech vyráběny v zařízení ke zpracování odpadních pneumatik, sloužícím výhradně k obnově opotřebované části pneumatik studenou nebo teplou metodou protektorování, vyjmenovaném v bodě 11 přílohy č. 4 tohoto zákona, pro které není vyžadováno povolení pro provoz zařízení a které běžně vyrábí finální výrobky, na jejichž uvedení na trh se vztahují přísné požadavky jak národní, tak evropské úrovně a pochopitelně i ze strany samotných zákazníků, neboť přímo ovlivňují bezpečnost provozu a efektivitu nakládání i osobní hromadné přepravy. Protektory podléhají každoročně homologaci zkušebnou a jejich použití v autodopravě je přísně regulováno nařízením UNECE, což je Evropská hospodářská komise OSN. Ukončení odpadového režimu je zde tedy naprosto zřejmé již ze samého účelu tohoto zařízení a zpracovávat ke každé protektorované pneumatice průvodní dokumentaci je dle mého nadbytečným administrativním požadavkem, a to právě můj pozměňovací návrh řeší.

Další pozměňovací návrh, který předkládám s kolegyní Balcarovou, je evidence skládek.

V tomto pozměňovacím návrhu navrhuji, aby provozovatelé skládek povinně vedli průběžnou evidenci přijatých odpadů v systému na základě vážení veškerého přijatého odpadu, kterou zpřístupní způsobem umožňujícím dálkový přístup inspekci a krajským úřadům. On-line zpřístupnění průběžné evidence odpadů napomůže v trendu narovnání odpadového toku v České republice a umožní efektivnější kontrolní činnost příslušných kontrolních orgánů.

Další věc, která se týká podobné věci, je pozměňovací návrh na monitoring skládek. V současné době je obtížné zajistit, aby na skládku byly přijímány pouze odpady, které na ni přijímány být mají. Je sice možné kontrolovat průběžnou evidenci nakládání s odpady, ta je ale často dokládaná až například s týdenním zpožděním od proběhnutí kontroly. Tím pádem lze kontrolovat pouze odpady, které jsou na skládku zrovna v průběhu kontroly ukládány. Je tedy vhodné ustanovit přísnější podmínky monitoringu skládky.

Navrhuji proto povinný kamerový monitoring skládek. Záznamy zachycené kamerovým systémem musí být uchovávány po dobu třiceti dní a po celou dobu musí být zpřístupněny České inspekci životního prostředí způsobem umožňujícím dálkový přístup. Monitoring skládek kamerami je jako povinný nastaven například v sousedním Polsku. Nadto je mnoho skládek kamerami monitorováno už v současné době. To jsme si také zjišťovali.

Dalšími problémy skládek jsou environmentální havárie. Dvěma kritickými aspekty jsou požáry a poškození těsnících vrstev skládky a následné ohrožení spodních vod v okolí skládek. Prevenci požárů by významným způsobem pomohlo povinné zavedení termočlánků napojených na Hasičský záchranný sbor. Požáry by tak mohly být zachyceny v raném stadiu vzniku a uhašeny dřív, než by mohly způsobit vážnější poškození životního prostředí. Využití takzvaných termočlánků dlouhodobě doporučují i zástupci Hasičského záchranného sboru. V oblasti kontroly kvality těsnících vrstev, a tedy prevence úniku škodlivin do spodních vod, by bylo přínosem zpřísnění elektronického monitoringu těsnosti těsnící folie, a to v tom smyslu, že by kontroly těsnosti probíhaly v pravidelných intervalech.

Můj další pozměňovací návrh řeší takzvaný režim odpadu. V případě, že nedochází k ohrožení životního prostředí, je opětovné použití nejlepším způsobem, jak předcházet vzniku odpadu. Pokud by byl zákon tak, jak je navržen, vykládán striktně, pak by do definice přípravy k opětovnému použití spadaly i veškeré opravy, kontroly a tak podobně. Náročnou administrativu by tak bylo třeba provádět i například v opravnách, a to by mohlo proces oprav, zejména u menších subjektů, dosti zkomplikovat. Při opravách čištění a tak dále, při kterých není ohroženo životní prostředí, osobně nevidím důvod, aby tato činnost byla prováděna v režimu odpadu v zařízení pro nakládání s odpady. Nyní je například běžnou praxí, že se krabice používají znovu pro odesílání nových zásilek. V současném legislativním nastavení to nejde udělat legálně právě mimo režim odpadů.

Další pozměňovací návrh, který předkládám s kolegyní Danou Balcarovou, se týká kompostování. Obce mají povinnost dosáhnout vysoké míry třídění komunálních odpadů. Obce však nesmějí být motivovány odpady vytřídit i za cenu nelogických kroků. Takovými nelogickými a neekologickými kroky by mohlo být rušení domácího a komunitního kompostování a snaha vytřídění do té doby na místě kompostovaného odpadu. Aby se předešlo těmto snahám a obce i nadále podporovaly domácí a komunitní kompostování, je nutné domácí kompostování započítat mezi odpady vytříděné. Obdobným způsobem započítává i domácí kompostování mezi vytříděné komunální odpady již nyní v Rakousku. Tam jsem to i vzpomínal na výboru, že tam je to jenom v jednom okrsku, takže z toho bych si úplně příklad nebral. Ale také je dobrá praxe v Itálii. A právě z tohoto modelu jsme si vzali příklad.

Z italského modelu lze vyjít při tvorbě samotné metodiky. Ministerstvo nebo samotné obce nastaví podmínky vyhláškou, která bude domácí kompostování regulovat. Kompostující občané dobrovolně registrují svůj kompostér, který bude svými parametry vycházet z vyhlášky ve své obci. Obec pak vykazuje množství zkompostovaného bioodpadu na svém území a na základě výpočtu průměrného objemu kompostu, který se vytvoří v kompostéru podle jeho velikosti a množství občanů, kteří jej využívají, pro každý registrovaný kompostér.

Další pozměňovací návrh řeší již mnou zmiňovaný dovoz odpadů. Dovoz odpadů ze zahraničí do České republiky ke spálení ve spalovnách ZEVO není dlouhodobě povolen. § 47 odst. 4 však dovoz odpadů za účelem energetického využití ve spalovně komunálního odpadu umožňuje. Hrozí tak účelový dovoz odpadů do České republiky a s tím spojené problémy. Navržená změna výjimku ze zákazu dovozu odpadu ruší a dovoz odpadu za účelem energetického využití ve spalovně komunálního odpadu zrušuje. K tomuto jsem už měl rozpravu a jde o ta čísla. Jde o to, že pokud budeme mít ZEVO a budou nadkapacitní, budou potřebovat doplnit kapacitu, nebudou ji mít v okolí, kde se ta kapacita potom vezme a tak dál. Obávám se, že to bude ze zahraničí. Proto tento pozměňovací návrh.

Další pozměňovací návrh, který předkládám s kolegyní Balcarovou, se týká takzvané solvolýzy. Aby byly splněny ambiciózní klimatické evropské cíle, ale zejména cíle pro plnění recyklace, je třeba recyklovat mnohem více odpadů odpadního plastu. Technologie jako pyrolýza, plazma a solvolýza jsou považovány za technologie takzvané chemické recyklace v rámci kategorie materiálové recyklace a vhodně doplňují technologie takzvané mechanické recyklace. Jedná se o výroby nových PET lahví z použitých PET lahví, výroba plastových plotů či střešních tašek z recyklátu a podobně. Technologie chemické recyklace pomáhá řešit problém, kdy je v dnešní době řada plastů obtížně recyklovatelných či nerecyklovatelných a končí na skládkách nebo ve spalovnách. V České republice jsou již připraveny řešení a zpracovatelské kapacity pro technologie takzvané chemické recyklace. To jsou technologie pyrolýzy, plazmy a solvolýzy plastových či jiných a můžou to být například i komunální odpady.

V zákoně v příloze 2 je chemická recyklace pomocí pyrolýzy a plazmy. Pro zachování technologické neutrality je třeba obdobně zařadit ještě technologii solvolýzu, je to takzvané rozpouštění s produkty použitelnými jako původní surovina. Ta tam právě chyběla. Chemická recyklace může plnit mezeru v recyklační smyčce plastů, šetřit cenné zdroje a přispět k vytvoření nízkouhlíkové oběhové ekonomiky. Procesy chemické recyklace jsou schopné zpracovávat kontaminovaný nebo směsný plastový odpad, který nelze recyklovat mechanickou recyklací nebo rozpouštěním, který by jinak skončil spalováním nebo na skládce. Tyto technologie umožňují použití plastového odpadu jako suroviny pro výrobu nových chemikálií a plastů, jejichž kvalita je stejná jako při výrobě z původních zdrojů, což umožňuje jejich použití i v náročných aplikacích, jako je styk s potravinami a balení potravin. Další výhodou je možnost využití chemické recyklace k zachycení a oddělení problematických nečistot, takzvaných látek vzbuzujících mimořádné obavy, které mohou být přítomny v plastických hmotách už na konci životnosti.

Další pozměňovací návrh, který předkládáme s kolegyní Balcarovou, se týká takzvaného spalovacího poplatku. Rozšířit skládkovací poplatek také o poplatek za energetické využití odpadů doporučuje České republice jak OECD, tak Evropská komise. Evropská unie prosazuje poplatek za spalování odpadů jako jeden z významných ekonomických nástrojů podporujících splnění cílů oběhového hospodářství. Podle rámcové směrnice o odpadech musejí členské státy Evropské unie zajistit 65 % míry skutečné recyklace komunálních odpadů a podle akčního plánu pro oběhové hospodářství plánuje Evropská komise snížit produkci směsného komunálního odpadu na polovinu. A ekonomické nástroje by tomu měly přispívat. Evropská komise navíc ZEVO přidala vedle uhelných a jaderných projektů na seznam neudržitelných aktivit a odmítla jim jakoukoli podporu. V Evropské unii je sedm států, které již zavedly poplatky za spalování a energetické využívání odpadů. Jsou jimi Belgie, Dánsko, Španělsko, Portugalsko, Francie, Nizozemí, anebo třeba Rakousko. Výše poplatků je v těchto státech mezi zhruba 7 až 20 euro za tunu a zavedení poplatku za spalování je uvedeno jako doporučený ekonomický nástroj přímo v příloze IVa transponované směrnice o odpadech 2018/851. Proto navrhuji zavést v době ukončení skládkování využitelných odpadů tento poplatek také v České republice. Měl by sloužit k tomu, aby recyklovatelné odpady byly primárně skutečně recyklovány.

Nyní se dostanu k několika pozměňovacím návrhům, které se týkají skládkování. Jelikož jsem připodepsal pozměňovací návrh, který podala kolegyně poslankyně Pekarová Adamová, tak jsem podal pozměňovací návrh, který řeší zákaz skládkování k roku 2024 i s parametrem výhřevnosti. V České republice skončí ročně bez jakékoli předchozí úpravy až 2,5 milionu tun směsných komunálních odpadů na zabezpečených skládkách. Česko však dlouhodobě neplní články 5 a 6a skládkové směrnice. Jako nápravné opatření tohoto stavu byl v roce 2014 prosazen do legislativy zákaz skládkování odpadů od roku 2024. Návrh zákona o odpadech nyní navrhuje odložení zákazu skládkování, a to až ke zmiňovanému roku 2030. Z jedné tuny neupraveného směsného komunálního odpadu však vznikne 100 až 300 metrů krychlových skládkového plynu obsahujícího metan, z nějž 30 až 80 % unikne do okolí a podílí se na klimatických změnách. Skládkovat odpad bez jakékoli úpravy do roku 2030 znamená vytvořit 1,7 až 5,2 miliardy metrů krychlových skládkového plynu. Do okolí z něj unikne jen pro představu 0,5 až 4,2 miliardy metrů krychlových, tedy asi 10 milionů tun CO2 ekvivalentu. Proto navrhuji zachovat původní termín a skládkování využitelných odpadů ukončit v roce 2024.

Vzhledem k tomu, že tak jak Ministerstvo životního prostředí se snažilo komunikovat a snažilo se najít nějaký kompromis, tak stejně tak i já jsem s experty komunikoval a ptal jsem se, jak to bylo nastaveno v minulosti, jak ta komunikace probíhala, jaké tam byly dohody. A všeobecně jsme se shodli na tom, že rok 2027 byl v minulosti zmiňován. Byl to rok, který byl navrhnut zástupcům měst a obcí. A byl to také rok, který oni tenkrát tolerovali. A proto můj další pozměňovací návrh řeší zákaz skládkování k roku 2027, taky s parametrem výhřevnosti. Tento pozměňovací návrh je shodný jako ten, který jsem před chvilkou okomentoval, avšak liší se navrhovaným rokem. Uvědomuji si totiž, že některé subjekty zatím nejsou na termín 2024 připraveny a je možné, že původní termín již nebude mít podporu. Proto jak jsem říkal před chvílí, navrhuji tento kompromisní rok. 

A vzhledem k tomu, že jsem navrhoval rok 2027 s parametrem výhřevnosti, ale sám podporuji rok 2024 bez parametru výhřevnosti, tak i ministerstvo muselo pochopit, že moje pozměňováky jsou všechny možné varianty, abychom zkusili udělat něco pro to, aby skládkování bylo omezeno dřív než v navrhovaném a asi zřejmě i možná schváleném roce 2030. Proto můj další pozměňovací návrh řeší zákaz skládkování k roku 2027 pouze bez parametru výhřevnosti. Co to je, jsem již komentoval předtím.

Další pozměňovací návrh řeší tzv. technické zabezpečení skládky. Maximální množství odpadů uložených jako materiál pro technické zabezpečení skládky, které jsou osvobozeny od skládkovacího poplatku, se ve vládním návrhu zákona oproti aktuálnímu platnému zákonu zvýšilo o 5 %. A tak jak jsem říkal v úvodu, myslím si, že k tomu není úplně důvod, abychom tam měli 25 %, a proto můj pozměňovací návrh vrací zpátky 20 % technického zabezpečení bez poplatku. Když se podíváme ještě na závěrečnou zprávu hodnocení dopadu regulace, ukazuje, že podíl technického zabezpečení skládek se mezi roky 2009 až 2017 pohyboval mezi 16,4 a 27 až 27,1 %, přičemž jak v roce 2009, tak v letech 2015 až 2017 bylo množství TZS pod 20 %. Proto nevidím důvod, proč bychom měli zvyšovat na 25 %.

Můj další pozměňovací návrh a v této chvíli poslední, který předkládám k tomuto sněmovnímu tisku, je tzv. pozměňovací návrh, který řeší třídící slevu. Tento pozměňovací návrh předkládám ještě s kolegyní poslankyní Krutákovou a s kolegyní poslankyní Pekarovou Adamovou. Podobně jako pozměňovací návrh poslance Schillera tento návrh zjednodušuje proces odvádění poplatku za ukládání odpadu na skládku a měl by motivovat obce k navýšení třídění komunálních odpadů. Vládní návrh tzv. třídící slevy nemusí být pro mnoho obcí dostatečně motivační. Obce, které nedosáhnou požadovaných úrovní vytřídění, zaplatí vždy plnou sazbu za ukládání využitelných odpadů na skládku. Pokud tedy obec zjistí, že není stanovené úrovně schopna dosáhnout, nemá motivaci výrazně zlepšovat třídění odpadů na svém území. Navíc především menší obce, které vzniku bioodpadu předcházejí zkrmováním nebo domácím a komunitním kompostováním, mají bez započtení bioodpadu problém vůbec dosáhnout vysokých úrovní vytřídění. Proto navrhuji, aby se sleva odvíjela od produkce směsného komunálního odpadu a objemného odpadu v přepočtu na obyvatele. Velkou výhodou pozměňovacího návrhu je snazší kontrola, než v případě vládního návrhu i jiných pozměňovacích návrhů. Vládní návrh i jiné pozměňovací návrhy motivují obce, aby se snažily započítat do vytříděných složek komunálních odpadů i materiály, které bohužel nejsou odpadem. Problém u jiných pozměňovacích návrhů také představuje započítávání domácího kompostování, které není fakticky možné zkontrolovat a muselo by se řešit odhadem nebo hrubým výpočtem. Tento pozměňovací návrh naopak motivuje obce k hledání nejméně nákladných způsobů, jak odklonit biologicky rozložitelné odpady ze skládkování. Mezi tyto způsoby patří i předcházení vzniku odpadů, jako je zkrmování, domácí a komunitní kompostování nebo mulčování travních ploch. Velkou výhodu pozměňovacího návrhu vidím v tom, že se sleva odvíjí od produkce směsného komunálního odpadu a objemného odpadu, že se vztahuje také na obce, které většinu svých směsných komunálních odpadů a objemných odpadů předávají do zařízení na využití odpadů. Podle tohoto pozměňovacího návrhu budou mít motivaci snižovat produkci směsných komunálních a objemných odpadů naprosto všechny obce. Je důležité, aby se motivace k vyšší míře třídění odpadu vztahovala na všechny obce, pokud má celá Česká republika dosáhnout evropských recyklačních cílů. Dalším důvodem, proč by se sleva měla odvíjet od produkce směsného komunálního odpadu a objemného odpadu, je Evropskou komisí navržený cíl snížit do roku 2030 produkci směsných komunálních odpadů na polovinu, jak jsem vzpomínal již v úvodu. Celkové množství odpadů, na které se vztahuje v kalendářním roce sleva, se vypočte jako násobek počtu obyvatel obce a množství odpadu na jednoho obyvatele uvedeného v tabulce pro každý kalendářní rok, ve kterém nastane poplatkové období.

Kolegyně, kolegové, tohle byly všechny mé pozměňovací návrhy ke sněmovnímu tisku 676. Já děkuji za pozornost a přihlásím se k nim potom v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama