Je mi to nesmírně líto, avšak lidsky jí naprosto rozumím.
Je těžké zůstat v prostředí, kde se místo pomoci slabším vede válka proti nezisku. Kde se hajlování omlouvá, nenávist normalizuje a násilí na menšinách přechází mávnutím ruky. V takovém prostředí se nedá bojovat za lidská práva.
Chci Kláře z celého srdce poděkovat. Za roky práce, odvahy a lidskosti. Za to, že stála na straně těch, na které společnost často zapomíná: lidí s handicapem, rodin v krizi, dětí, které potřebují podporu.
Měla jsem čest se s ní profesně potkávat už jako krajská náměstkyně. Vždycky bojovala za to, aby lidé nemuseli žít v ústavech, aby rodiče s dětmi s handicapem dostali potřebnou pomoc, a aby každý člověk měl šanci žít důstojný život.
Mnoho lidí, kteří neměli v životě štěstí u ní našlo zastání.
A právě proto chci pokračovat v tom, co začala. Hlídat, připomínat, mluvit nahlas o tom, když se děje bezpráví. Protože teď to bude potřeba, víc než kdy dřív, musíme stát na straně těch, kdo to sami nezvládnou.






