První skupina návrhů se týká oddlužení. Dnes totiž při posuzování nároku na dávku stát vychází z příjmů, které domácnost ve skutečnosti vůbec nemá k dispozici. Do rozhodného příjmu se totiž započítávají i prostředky, které jsou povinně sraženy v rámci insolvenčního řízení. Jinými slovy – stát hodnotí jako příjem i peníze, které člověk nikdy neuvidí a které nemůže použít na nájem, energie a ani běžné životní potřeby.
Proto navrhujeme dvě možné varianty řešení. Ta první z nich vychází ze skutečně provedených srážek v rozhodném období. Odečítaly by se pouze částky, které byly člověku opravdu sraženy nebo které skutečně uhradil v rámci oddlužení. Takové řešení nejlépe odpovídá skutečnému disponibilnímu příjmu domácnosti a zároveň předchází nežádoucím motivačním efektům. Pokud se příjem zvýší nebo naopak sníží, automaticky se i promítne do skutečné výši splátky. Ta druhá předkládaná varianta je jednodušší a více podporuje samotný vstup do oddlužení. Umožňuje odečítat měsíční splátku stanovenou insolvenčním soudem a jejím hlavním přínosem je, že lidé nejsou za odpovědné řešení své dluhové situace fakticky sankcionováni nižší sociální podporou.
Sociální dávky mají vycházet z příjmů, kterými domácnost skutečně disponuje, nikoliv z částek, které jsou ze zákona povinně odváděny věřitelům. Současně také tím podporujeme legální řešení předlužení. Motivujeme lidi k práci a vytváříme podmínky pro jejich návrat do běžného ekonomického života.
Další pozměňovací návrh, kde se i protínáme s vládnoucí koalicí a shodujeme, tak tam se na první pohled může zdát o technickou úpravu, ale ten dopad toho pozměňovacího návrhu je velmi praktický. V některých okresech dnes totiž výpočty vedou k paradoxní situaci, kdy je normativní nájemné pro větší domácnost nižší než pro domácnost menší. To je zjevně nelogické a s rostoucím počtem členů domácnosti zpravidla roste potřeba většího bytu. S tím souvisejí také vyšší náklady na bydlení, a přesto současný výpočet v řadě případů dospívá k opačnému výsledku. My proto navrhujeme jednoduchou úpravu – pokud by výpočet vedl k tomu, že větší domácnost má nižší normativní nájemné než domácnost menší, dorovná se alespoň na její úroveň.
A poslední návrh, o kterém bych chtěla mluvit, tak se týká studentů. Je to pozměňovací návrh, ke kterému jsme dostali i hodně podnětů z praxe. Nedostatek vysokoškolských kolejí i dostupného bydlení dnes vede k tomu, že mnoho studentů bydlí mimo domov svých rodičů a vede vlastní domácnost a ta současná právní úprava ale tuto situaci neřeší dostatečně jednoznačně. Zákon výslovně počítá s tím, že zletilé nezaopatřené dítě není členem domácnosti rodičů například tehdy, pokud žije s partnerem nebo jinou osobu, se kterou společně hradí náklady na své potřeby. Neřešil jasně situaci studenta, který bydlí samostatně. A právě tuto mezeru zákona bychom chtěli odstranit a pokud student skutečně žije mimo domácnost rodičů, má právní titul k bydlení, samostatně hradí své životní náklady, měl by mít možnost být posuzován jako samostatná domácnost. A tady bych chtěla ještě zdůraznit, že nejde o vytváření nových nároků, ani k oslabování vyživovací povinnosti rodičů. Ta zůstává zachována stejně jako dosavadní pravidla pro započítávání příjmů a my pouze tímto pozměňovacím návrhem zpřesňujeme zákon tak, aby odpovídal dnešní realitě a nevznikaly zbytečné výkladové nejasnosti.
Já jsem přesvědčena, že právě takové úpravy a pozměňovací návrhy mohou významně přispět k tomu, aby systém státní sociální pomoci byl spravedlivější, předvídatelnější a lépe zaměřený na ty, kteří pomoc skutečně potřebují. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
