V Evropě, respektive v zemích evropské sedmadvacítky, je 271 regionů na úrovni NUTSII, což jsou podle dělení Eurostatu územní celky maximálně se třemi miliony a minimálně s 800 000 obyvateli. Mezi jednotlivými regiony jsou propastné rozdíly. Jsem přesvědčen, že samotná kohezní politika nemá šanci tuto nerovnováhu zvrátit, může však vytvářet podmínky a podnítit podnikavost a ekonomický růst. Osm regionů V České republice máme celkem osm regionů NUT SII, z nichž pouze Praha přesahuje v tvorbě hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele evropský průměr, a to poměrně slušně, protože je na 172 procentech.
Z ostatních regionů jen střední Čechy a Jihovýchod dosahují ze
tří čtvrtin evropského průměru, přesněji 74 procent, ostatní oblasti se
pohybují v rozmezí od 62 do 69 procent. Z našeho hlediska by využívání
nástrojů kohezní politiky mělo vést k podstatnému přiblížení národního
ukazatele HDP na jednoho obyvatele k průměru Evropské unie a zároveň ke
zvýšení tohoto ukazatele na úrovni regionální. V právě probíhajícím
období se myšlenka na strategické působení kohezní politiky nakonec
poněkud ztratila přijetím čtyřiadvaceti operačních programů a působení
osmnácti řídících orgánů významně snížilo její koordinaci. Jenže dochází
k posílení integrace politik Evropské unie.
V nejbližší
budoucnosti se počítá se zavedením strategického rámce, který dnes
pokrývají Fond soudržnosti, Evropský fond pro regionální rozvoj,
Evropský sociální fond, Evropský rybářský fond a Evropský zemědělský
fond pro rozvoj venkova.
Mezi státem a Evropskou komisí bude
uzavřena smlouva o rozvoji a investičním partnerství, která stanoví
závazky na státní a oblastní úrovni. Definuje cíle, jichž se má
dosáhnout i to, jakým způsobem se bude vyčíslovat a měřit pokrok na
cestě k jejich dosažení. Určí i příspěvky ze státních zdrojů a zdrojů
Evropské unie na prioritní oblasti a programy. Ministr pro místní rozvoj
z pověření vlády zahájil s Evropskou komisí vyjednávání o této smlouvě.
V čem by se tedy měly projevit změny v kohezní police po roce
2014? Určitě se musí více zaměřit na konkrétní území tak, aby řešila
místní problémy a přispěla k využívání potenciálu, který daný region
nabízí. Vedle plošně uskutečněných opatření to v praxi znamená i
finanční alokaci, zaměřenou přímo na konkrétní oblasti.
Rozvojová strategie pak bude vztažena na menší územní celky, například na souměstí či rozlehlou venkovskou oblast.
Jde také o pružnost Větší by měla být i pružnost kohezní politiky, aby
se setřely rozdíly mezi jednotlivými zdroji financování a mohl být
uplatněn "integrovaný přístup". Úkolem vlády pro nové období bude
především nastavit centrální koordinaci a stanovit rozvojové cíle s
ohledem na potřeby republiky. Půjde také o potlačení resortního přístupu
a prosazení efektivního modelu administrace. V samotných regionech bude
nutné zejména systematicky rozvíjet spolupráci obcí a měst, ale i
krajů. S ohledem na místní podmínky by se zde měla stanovit logická
území, na která se zaměří rozvojová strategie. Při uskutečnění
jednotlivých projektů bude důležité využívat zkušeností, ať už
negativních, nebo pozitivních, ze současného období, abychom byli
schopni vytvořit efektivnější administrativní model, než je tomu nyní.
Vyšší efektivnosti bychom měli dosáhnout nejen menším počtem operačních
programů, ale i výrazným zjednodušením celého procesního řízení.
To jsou základní myšlenky, z nichž by se podle mne mělo vycházet při uvažování o plánovacím období na léta 2014 až 2020.
