Pane doktore, pojďme se podívat na toho Turka. Vy jste psal posudky na extremismus. Jak na celý příběh s jeho údajnými výroky nahlížíte z meritorního hlediska?
Ano, máte pravdu, v letech 1998-2013 jsem psal znalecké posudky, odborná vyjádření a také vedl konzultace v trestních věcech souvisejících s tzv. politickým extremismem a radikalismem v ČR. Tehdy se většinou vycházelo z německé odborné literatury, jak ji do češtiny uvedli pánové Petr Fiala a Miroslav Mareš, tehdy, pokud se nemýlím, docenti a profesoři Masarykovy university v Brně, a pod kuratelou mgr. Michala Mazla, tehdy vedoucího politického odboru MV ČR. Myslím, že všichni tři zde jmenovaní byli spoluautory sborníku Politický extremismus a radikalismus v ČR, tématu, kterému se později věnoval a rozvíjel dnes už myslím jen prof. Miroslav Mareš.
Byl jsem dokonce pozván k trestnímu řízení Krajského soudu v Ostravě, v říjnu 2010, který soudil žhářský útok s rasovou motivací, kde odsouzení mladí lidé byli označováni za neonacisty. Bylo to nejen emotivní jednání, ale také vzrušená doba, kdy bylo obtížné zachovat nestrannost díky mimořádnému zájmu veřejnosti, aktivistů zabývajících se ochranou lidských práv a samozřejmě i senzacechtivých aktivistů. Předseda senátu Krajského soudu Miloslav Studnička vedl jednání na vysoké právnické i lidské úrovni a proto pokračování této hrozné události, kterou byla jeho delší dobu záhadná smrt v červenci 2012, vyvolala další nechtěné a podle mého názoru nevhodné spekulace. Celou věcí se pak zabýval na celostátní úrovni odbor vedený Robertem Šlachtou.
Dovoluji si tvrdit, že to, co jsem mohl tehdy sledovat, působilo na všechny zúčastněné, myslím tím vinné, nevinné a oběti obou těchto skupin výrazně emocionálně a málokdo se v celé věci dokázal orientovat. Proto se snažím od té doby být zdrženlivý ve svých soudech a hodnoceních a politická témata se snažím pojmenovávat slovy a definicemi převzatými z trestního práva.
Věříte slečně Pokorné z Deníku N, že má fotografie těch údajných smazaných výroků podložené důkazy? A vůbec: Je dobré „věřit“ v obdobných případech? Ono to celé trochu otrávilo povolební atmosféru, protože voliči opozice mají pocit, že nějaké temné síly se tady snaží zvrátit ustavení vlády Babiše, Motoristů a SPD. Ukazují směrem k Pražskému hradu a tajným službám. To asi důvěře v demokracii moc neprospívá...
Je pro vás Filip Turek přijatelný jako ministr zahraničí?Anketa
Ale to není to nejhorší. Tak jako víme, že existuje banalizace zla, tak nám i osoby umělecky nadané předvádějí banalizaci zloby, nenávisti a nactiutrhání. A kdo jim může věřit, že tentokrát, když nejde o Donalda Trumpa, nebo jiného veřejně vystupujícího reprezentanta země, státu a třeba i celého národa, vypouštějí své verbální splašky s dobrým úmyslem? Lidová čeština má hezký slovní obrat – nevěřit mu ani nos mezi očima. Snad si úředníci v kantýně Černínského paláce nebo dokonce i ve Valdštejnské a ve Sněmovní jednou vzpomenou, že míra jejich vyjadřovací nezpůsobilosti, degradovaná na televizní ostřelování svých partnerů a partnerek v rozhovorech, která veřejnost neslyší, může je dovést tam, kde někteří už jsou. Čeština není jen spisovná, hovorová, lidová… ale i televizní. A slovem může uhodit do tváře i trojnásobný generál.
Takový prezident Petr Pavel ve věku, kdy Filip Turek údajně psal ty hnusné příspěvky, sloužil v ČSLA, dostával od soudruhů dobré kádrové posudky, „chápal situaci“ roku 1968 a nakonec se šel cvičit na špiona. Proč je v jeho případě vše odpuštěno a v případě Turka vadí, s prominutím, blbé kecy?
Asi je to opravdu tak jednoduché – quod licet jovi, non licet bovi. Jen bych si to dovolil obrátit na aktuálnější - co je dovoleno volovi, není dovoleno Jovovi. A samozřejmě, ještě pro osoby duchovní – nehledej brvy v oku bližního, nevidíš-li břevna v oku svém. Navíc Filipu Turkovi se nebude vizuálně odpouštět, ani kdyby přijel do Černínského paláce v trabantu.
Psali jsme:
Poražený tábor bývalé vlády začíná roztleskávat strany dnešní vládní koalice, ať raději podpoří Babišovi vládu, než aby v ní byly SPD a Motoristé. K čemu by takový scénář vedl?
Nechce se mi věřit, že by zklamání politických stran, které nevyhrály, bylo tak degradující jejich sebevědomí, že by se chtěly vracet do doby odbíhání a přebíhání. Bylo to už tehdy většinou za úplatu a tentokrát by to asi nebylo jinak. Ať už to budou bitcoiny nebo mravní zásady či předsudky. Umím pochopit některé jednotlivce, zabydlené v poslaneckých lavicích a korzující v kuloárech, jejichž politický horizont je omezen výší poslaneckých odměn a náhrad. Dokonce jsem jednou opisoval od Erasma Rotterdamského z jeho práce Jak vychovávat křesťanského vladaře (1516), který doporučoval, aby osoby sloužící blahu obce tak činily bez nároku na plat a odměny, jen za úhradu nezbytných nákladů výkonu své funkce. Pak by nebylo třeba hledat pravici nebo levici, dohody nebo neshody by se dosahovalo bez ohledu na název skupiny, která by chtěla sloužit obecnému blahu. To tehdy bylo smíchu a vtipkování.
To, že dnes někdo dostal nápad rušit petrifikované stranické struktury, by se jistě líbilo Václavu Havlovi, ale i to, jak dobře víme, jen by to trvalo jen několik dnů. Tím by sice vzniklo něco podobného jako francouzský vichysoisse a všichni by byli spokojeni. Po česku bramboračka a každý za své.
To je jen nabídka pro paní Decroixe, které by snad odolala, ale o novém MZV Janu Lipavském, opět v jiných barvách, bych si tak jistý nebyl, zejména když víme, že ho kroužkovalo tolik jeho obdivovatelů v Praze a SPOLU se tolika politikům s minulostí být už nechce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Je podle Vás kauza kolem Filipa Turka účelová?
autor: Jaroslav Polanský
