Jaksi zapomínají, že nejdůležitější pro voliče není populární osobnost v čele kandidátky, ale výhradně vzdělaný odborník s politickým citem a nezpochybnitelná kvalita, propracovanost a také reálnost jejich volebního programu.
Již mnohokráte jsem napsal, že chceme-li se dostat zpět mezi nejvyspělejší země světa, musíme vytvořit nejen nová pracovní místa zejména ve výrobě, musíme podporovat učňovské školství, rozjet konkurenceschopnou výrobu žádaného zboží, podstatně zefektivnit zahraniční obchod, zvýšit koupěschopnost obyvatelstva, optimalizovat ceny energií, snížit daně těm nejchudším a provést řadu dalších, i nepopulárních opatření. Abychom to však mohli udělat, musíme detailně propracovat reálné volební programy, se kterými musíme případné voliče řádně seznámit, vysvětlit jim konkrétní záměry, nastínit cíle a to od cílů dílčích až po ty strategické, ale hlavně – to, co voličům v předvolební kampani naslibujeme, musíme také bezezbytku splnit. A to se jaksi, a bohužel napříč politickým spektrem, doposud nějak nedaří.
Většina politických stran a hnutí u nás však kvalitní a hlavně reálné politické programy vůbec nemá, v řadě případů jsou pak tyto programy „obšlehnuté“ z materiálů stran jiných, jejich někteří lídři jim sami ani nerozumí a proto je nemohou voličům vysvětlovat a jejich jediným cílem je oklamání potenciálních voličů různými „fintami“, včetně předvolebních gulášů či piva z igelitu. Takové strany pak hledají i všemožné další cesty jak nějaké voliče vůbec získat a místo toho, aby jako lídry svých kandidátek strany stavěly skutečné vyzrálé osobnosti za kterými je již jejich letitá úspěšná kariéra a „úspěšný životní příběh v konkrétním oboru“, předhánějí se ve shánění celebrit všeho druhu.
Je třeba si však uvědomit, že je-li někdo populárním zpěvákem, oblíbeným hercem či úspěšným sportovcem, ještě to neznamená, že bude i dobrým politikem, který bude také schopen chápat politické a ekonomické konsekvence a bude schopen pro naše lidi také něco kloudného udělat. Praxe minulých let spíše ukazuje, že je tomu právě naopak. Jistě nelze mít nic proti tomu, že má-li některá velká politická strana zbytečné peníze, aby si pozvala na svůj předvolební mítink třeba zlatou slavici, na kterou se přijdou určitě podívat i tisíce lidí, protože to tam je zadarmo a tato strana se pak může chlubit tím, kolik ji tam přišlo podpořit lidí, ale voličské preference takové strany to nikterak nezvýší a pokud ano, tak jen minimálně. Nehledě už na to, že taková celebrita pak může právě, i v důsledku povolebních kroků některé takové strany, značně utrpět na pověsti či popularitě, protože je s takovou stranou lidmi spojována, a volič to, po určitém čase, vyhodnotí tak, že vlastně šlo o vyhazování peněz z kapes daňových poplatníků, což je ovšem pravda. Jsem přesvědčen, že po Nečasově vládní aféře nebylo dobře ani Lucii Bílé, ani Jaromíru Jágrovi, přičemž ani jeden z nich osobně nic špatného neudělal. Některé strany, které mají na předvolební kampaň hodně peněz, však shání celebrity i do čela svých kandidátek doslova za každou cenu a ještě horší je, že to od nich odkoukaly i strany nové, které v politice teprve začínají.
Jak si může například myslet pan Babiš, který jistě nebude hloupým člověkem, že mu v Praze může k vítězství pomoci synek známého hokejisty, který vystudoval nějakou soukromou vysokou školu, tuctový novinář, který tedy – bohužel – spadl hodně daleko od stromu a ve své novinářské práci si řadu popisovaných věcí zcela vymýšlí a dokonce otevřeně lže i v přímém přenosu a teprve když je na místě samém usvědčen, přiznává, že si to celé vymyslel. Těžko panu Babišovi pomůže i jinak vcelku oblíbený herec Stropnický, který se již záhy po převratu, jakoby náhle, stal velvyslancem, ač pro to neměl vůbec žádnou kvalifikaci, stejně tak jako Magda Vašáryová, která nyní kritizuje možný nástup Livie Klausové do téže státní služby.
Obdobné je to i s mylnou představou řady politiků, že snad musí mít v jedné z čelných stranických pozic, za každou cenu, ženu. Osobně si myslím, že máme velmi mnoho schopných a vzdělaných žen a v řadě případů by některé z nich plnily úkoly podstatně disciplinovaněji a lépe než leckteří ambiciózní muži, ovšem dávat do stranického vedení jakoukoliv ženu za každou cenu je rozhodně naprostým hazardem, což jsme mohli vidět i na veletočích současně nejznámější české Karolíny, původně z Věcí Veřejných, ale i Petry, přezdívané „Olovnaté“, která se ve finále pomstila i samotnému Miloši Zemanovi, který ji do vysoké funkce sám posadil, a některých dalších.
I když nechci vůbec nikoho poučovat a jsem si plně vědom nevyzpytatelnosti českého voliče, který po zkušenostech posledních 23 let již ztratil veškeré naděje na lepší zítřky a stále podle taktovky české pravice všechny neúspěchy svádí pořád na komunisty, kteří však již celou porevoluční dobu nejsou u moci a v podstatě nemohou mluvit vůbec do ničeho, jsem přesvědčen, že inteligentního voliče v těchto souvislostech nezajímá žádný herec, zpěvák, sportovec, ba ani protekční synek či polonahá slečna s podvazky v čele kandidátky, ale pouze detailně propracovaný a hlavně reálný politický program, který je jeho životu a práci nejbližší a rovněž i to, jak minulý program jím vybraná strana naplňovala a co mu to přineslo. A aniž bych chtěl komukoliv radit, kvalitní a detailně propracovaný volební program má již od 1. června 2013 i nová moderní levicová strana – LEV 21, vedená Jiřím Paroubkem, na jejíž kandidátce jsou výhradně kvalitní odborníci s politickým citem a snahou udělat mnoho prospěšného pro slušného občana, který se živí vlastní prací.
Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.
Stínový ministr vnitra za LEV 21
